Na domácí titul jsem čekal celou kariéru, nyní mohu s lehkým srdcem skončit, usmívá se Tomáš Vlasák

Třikrát vybojoval zlato s národním týmem na mistrovství světa, v dresu Omsku mohl slavit triumf v ruské nejvyšší soutěži. Trofej z domácí soutěže však Tomáši Vlasákovi (na snímku) dlouho chyběl. Sympatický útočník neuspěl v ročníku 1995/96 v barvách Litvínova, nepovedlo se mu to ani deset let později s týmem Slavie. Vytouženého poháru se dočkal zkušený forvard až ve svých osmatřiceti letech. "A nyní mohu s klidným srdcem skončit," usmál se po rozhodující finálové bitvě.

Oba celky si pro diváky připravily na závěr parádní podívanou. V základní hrací době padlo šest branek, dramatický duel dospěl až do druhého prodloužení. Něco takového tuzemská nejvyšší soutež nepamatuje. "Bylo to o jedné střele, o tom, kdo bude šťastnější. Když jsme ale dostali gól deset vteřin před koncem, říkal jsem si, že nám to není souzené," přiznal Tomáš Vlasák.

Vyrovnávací branka z hole Filipa Čecha padla poté, co obránce Tomáš Slovák přiznal svou teč, po které se vhazovalo v obranném pásmu Západočechů. Poctivost však zkušenému bekovi nikdo nevyčítal. "Vrátilo se nám to. Je to fair play, udělat tohle ve finále, klobouk dolů. Tomáš je silně věřící, stejně jako já. Nikdo se na něj nezlobil, takhle by to mělo být," prohlásil plzeňský útočník.

Právě on byl dlouhé roky společně s Martinem Strakou hlavním tahounem týmu, který v posledních sezonách zaznamenal velký výkonnostní vzestup. Nebylo proto překvapením, že pohár z rukou ředitele soutěže Josefa Řezníčka přebírali právě Vlasák se Strakou. Druhý jmenovaný brankou z 97. minutě plzeňskou pohádku dokončil. "Asi to bylo napsané tam nahoře," naznačil Vlasák.

Osmatřicetiletý matador se tak na sklonku kariéry dočkal vysněného titulu, o který usiloval spoustu let. Vlasák má ve sbírce mnoho hokejových úspěchů, triumf z nejvyšší tuzemské soutěže však mezi nimi dlouho chyběl. Nyní už to ale neplatí. "Čekal jsem na to celou kariéru. Nyní už mohu s lehkým srdcem skončit. Odpočinu si a pak uvidím, co dál," prohodil bývalý hráč Slavie, Litvínova či Omsku.

Prvního domácího titulu se nedočkal jen Vlasák, ale i celý plzeňský tým. Západočeši dosud byli ve finále pouze jednou, před jedenácti lety však nestačili ve federálním souboji na Trenčín. Nyní si mohou všichni hráči i funkcionáři pořádně vydechnout, dlouhé čekání je minulostí. "Jsem rád, že už jsou ty nervy a stres za mnou. Fyzicky i psychicky to bylo obrovsky náročné," svěřil se Tomáš Vlasák.

Plzeň patřila od začátku sezony mezi favority na celkový triumf, dlouhé týdny suverénně kralovala základní části. Začátkem roku však přišel zlom. "Ke konci základní části mi bylo nejhůř, měli jsme problémy a haprovalo nám to. Před play off jsme měli takové sezení a já jsem věřil, že se semkneme. Všechno jsme si vyříkali. S Litvínovem to bylo strašně těžké, protože jsme museli postoupit. Pak se nám povedlo vyřadit Slavii a když už jsme byli ve finále, tak jsme to pochopitelně chtěli celé vyhrát," smál se dobře naladěný útočník.

Po pátečním šestém duelu při tom nevládla na západě Čech nejlepší nálada, Škoda totiž prováhala příležitost uzavřít sérii v domácím prostředí. "My jsme na to nemysleli. Asi nás to v pátek trochu svazovalo. Zároveň jsme věděli, že ve stejné situaci nyní bude Zlín. Jeli jsme se s čistou hlavou. Myslím si, že to byl krásný hokej," řekl Vlasák, jenž si nejcennějšího úspěchu hodně cení. "Řadím to hodně vysoko. Ty tituly mistra světa přišly tři za sebou, na tohle jsem čekal celou kariéru," dodal.

Vzhledem ke dvěma finálovým porážkám v dresu Litvínova a Slavie se však dokázal vžít do kůže zlínských lídrů Petra Čajánka a Martina Hamrlíka, jejichž cesta se zastavila jen krůček od vytouženého vrcholu. "Lary (Hamrlík) ale titul má My jsme byli šťastnější. Na jednu trofej jsou dva týmy, jeden je šťastný, druhý smutný," prohodil Vlasák, na jehož tým nyní čeká nový začátek. Určitě bez Kováře, dojít může i k dalším změnám. "Začne jiná éra, Martin určitě bude pokračovat ve vedení. Historii jsme přepsali, nyní začne něco nového," uzavřel.