Žolík Vítkovic Šedivý svému týmu prodloužil sezonu. Kličku mám nacvičenou z tréninku, říká

Pro hokejovou veřejnost nečekaně vyjel k první penaltě nerozhodného utkání finálové série číslo čtyři mezi Vítkovicemi a Třincem Ondřej Šedivý (na snímku). Jedenadvacetiletý mladík dosud mezi seniory nezakončoval žádný samostatný nájezd, přesto svou premiéru zakončil bravurně a jeho trefa se do statistik zapíše jako vítězná.

Málokdo jej zná. Šedivý si extraligovou premiéru sice odbyl již během ročníku 2009/10 a letos odehrál více než polovinu zápasů základní části seniorské extraligy, jenže dosud za sebou nezanechal výraznou stopu.  Dokonce byl letos několikrát poslán na rozehrání do prvoligové Olomouce, osm utkání odehrál i za účastníka právě probíhající extraligové baráže, za ústecký Slovan. Teď si jej už zapamatují všichni.

V minulosti sice bývalo zvykem, že úvodní samostatný nájezd jezdil Petr Pohl, leč tentokrát jej nahradil právě český rodák se slovenským křestním jménem Ondrej Šedivý a nekompromisním způsobem poslal Hamerlíka na opačnou stranu branky, než do které se hodlal trefit. „Hamerlík mi skočil na první naznačení, pak jsem si puk stáhl a zakončoval do prázdné branky, nájezd vyšel přesně, jak jsem plánoval,“ poodhalil roušku tajemství své parádní kličky, které se zhostil rutinérským způsobem.

Následně vysvětlil, že na své nasazení do samostatných nájezdů byl připravený předem: „Poslední dobou mi tahle klička vycházela v tréninku. Trenér si toho všiml a již během série mě připravoval na to, že jestli někdy dojde na penalty, pak pojedu,“ řekl, „takže když se blížil konec prodloužení, sledoval jsem časomíru a psychicky se připravoval. Naštěstí se mi klička povedla jako na tréninku.“

Juniorský mistr republiky, jež prvně okusil příchuť dospělého hokeje v Lounech, kde si stejně jako v Klášterci nad Ohří zahrál třetí nejvyšší českou soutěž, tvrdí, že nervozitu před penaltou hodil za hlavu a nepřipouštěl si žádný tlak: „Samozřejmě, že je to finále a trošku nervozity ve mně byla, ale snažil jsem se nedělat si z toho hlavu a provést nájezd jako na tréninku. Emoce pak byly nepopsatelné,“ usmíval se na všechny strany.

Poněvadž ani jeden z třineckých exekutorů vítkovického Málka nepřekonal, Šedivý tak vstřelil vítěznou a dosud nejdůležitější branku jeho seniorské profesionální kariéry. Přitom vítkovickým hrdinou mohl být úplně jiný hráč, a to slovenský útočník Peter Húževka. Dvojnásobný mistr Slovenska předchozích dvou let s Košicemi a hokejista s reprezentačními zkušenostmi z mistrovství světa 2008 nejprve vstřelil branku na 3:2 a deset minut na to se zjevil před Hamerlíkem v brejku.

Mohl navýšit vítkovické vedení, jenže nepovedlo se. Třinec naopak zvýšil otáčky svých motorů a dvěma slepenými góly z jednapadesáté a třiapadesáté minuty otočil skóre ve svůj prospěch. V poslední minutě základní hrací doby navíc mířil za konečným potvrzením vítězství a premiérového ligového titulu pro Třinec Peterek střelou na prázdnou branku.

Ty okamžiky musely být pro 195 centimetrů vysokého forvarda mučivé. „Chtěl jsem zakončit stejně jako při mém gólu. Možná, že kdybych vystřelil trochu výše, bylo by po zápase,“ přemítal Húževka. Jenže po zápase nebylo ani po zmíněné Peterkově příležitosti, neboť Peterek trestuhodně minul a za sedmadvacet sekund bylo po Klimkově dorážce Káňovy střely skóre vyrovnané. Ostravští Rytíři v následném prodloužení po ledě téměř létali a tvrdě šli pro vítězství, které ukořistili až později díky proměněným nájezdům Šedivého a Ujčíka.

Po třech ne zrovna dvakrát vydařených duelech to byl konečně parádní výkon, jakým se Vítkovice Ocelářům minimálně vyrovnaly. „Neskládali jsme zbraně. Už kvůli divákům jsme chtěli zvítězit a utkání se jim muselo líbit. Doufám, že úterní odvetu v Třinci odehrajeme přesně stejně a že dopadne i se stejně šťastným koncem pro nás,“ dodal Húževka.