Zlínští mistři hráli vodní pólo. V našem podání se mu to moc nepodobalo, usmívá se Petr Holík

Podobně jako v předchozích sezonách zamířili i letos úřadující mistři ze Zlína na tradiční kondiční soustředění do tureckého Beleku. Jejich přechodným domovem se stal moderní Riu Kaya Palazzo Golf Resort, kde měli svěřenci trenérů Rostislava Vlacha a Juraje Juríka o zábavu postaráno. Tréninkovou klasiku si mimo jiné zpestřili golfem, tenisem a dokonce i vodním pólem. U něj se hokejisté PSG hodně pobavili. "Moc se to v našem podání vodnímu pólu nepodobalo," usmívá se mladý útočník Petr Holík (na snímku) v rozhovoru pro hokej.cz.

Hokejisté si letní dril zpestřují mnoha zajímavými sporty, ale vodní pólo zase tak často v jejich přípravném repertoáru nenajdeme. Ostatně i drtivá většina zlínských hráčů jej zná pouze ze soustředění v tureckém Beleku. "Už loni nebo předloni jsme se o to pokoušeli, ale jinak jsem ho nikde jinde nehrál," potvrzuje dvaadvacetiletý zlínský odchovanec Petr Holík, jenž své pólařské kvality moc pozitivně nehodnotí.

"Dost jsem se trápil, protože jsem z kluků nejmenší. Bylo těžké prosadit se třeba proti dvoumetrovému Bedřichu Köhlerovi. Vyšší kluci měli velkou výhodu a šlo jim to líp. Ale v našem podání se to moc vodnímu pólu nepodobalo. Společné bylo snad jen to, že jsme se snažili dostat míč do branky. Ti, co to hrají profesionálně, se nedotýkají nohama země. To jsme porušili a normálně chodili," pokračuje Petr Holík.

Stejně jako jeho ostatní spoluhráči, mimo jiné i Petr Čajánek nebo Jaroslav Balaštík, si na hlavu navlékl slušivou čepici, jejíž součástí jsou i speciální chrániče na uši. A právě ty mladého forvarda nejvíce zaujaly. "Docela jsem se divil, že jen taková umělá hmota může uchránit ucho. Kdybych tam dostal míčem, tak to musí bolet snad ještě více. Proto jsem se modlil, abych žádnou ránu nedostal," líčí s úsměvem.

Zatímco profesionální hráči vodního póla se u tohoto sportu pořádně nadřou, zlínští mistři to brali spíše jako příjemný relax. "Určitě to je dost fyzicky náročné, ale my to hráli jen tak pro zábavu a na odlehčení. Bylo to příjemné zpestření a hlavně jsme si u toho odpočinuli. Myslím, že nás to bavilo a dost jsme se nasmáli. I ti, co se na nás dívali, se smáli. Možná tomu, jak nám to nejde," zamýšlí se pobaveně Petr Holík.

Nad tím, že by se po konci své hokejové kariéry dal na vodní pólo, rozhodně nepřemýšlí. "Já určitě ne, plavání ani moc nemusím," přiznává sympatický forvard. A nezůstalo jen u vodního póla, které si PSG dopřávalo v rámci ranní rozcvičky. "Odpoledne jsme pak hrávali tenisový turnaj. Jinak jsme trénovali ve skupinách. Zatímco jedna dřela, tak druhá hrála nějaké hry," zakončuje účastník dvou šampionátů dvacítek.