Zjistil jsem, že hokej je o štěstí, říká Petr Řezáč, útočník Frýdku-Místku

V sezoně 2009-10 se stal Petr Řezáč nejproduktivnějším hráčem bratislavského Slovanu v juniorské extralize. V dramatickém finále vedl jeho tým nad Trenčínem už 2:0 na zápasy; přesto sérii do vítězného konce nedotáhl. Aktuálně hájí tento útočník barvy druholigového Frýdku-Místku. „Pochopil jsem, že získat místo ve vyšší soutěži je otázkou štěstí,“ říká jedenadvacetiletý centr. „Už jsem chtěl s hokejem skončit, ale pořád věřím, že se na mě štěstěna ještě usměje.“ Ve Vsetíně, jehož dres vloni v několika utkáních oblékl, však on a jeho spoluhráči příliš štěstí neměli a prohráli hladce 1:6.

Petře, vrátil jste se na známá místa, viďte?
„Ano, začínal jsem tady mužskou kariéru. Líbilo se mi tady.“

Zápas byl rozhodnutý poměrně brzy. Bylo těžké se motivovat za stavu 0:3?
„Za tohoto stavu to ještě nebylo ztraceno. Kdybychom dali gól… Já jsem tam měl nájezd a nedal jsem, Honza Matysz přestřelil prázdnou branku…“

Máte pravdu, to byla víc než stoprocentní šance...
„Ano, tam se lámal celý zápas. Za stavu 0:4 už to bylo jasné. Snad kdybychom dali rychle gól… Ale tentokrát nám to asi nebylo souzeno.“

Z tribuny to vypadalo, že utkání bylo docela nervózní. Vnímali jste to tak i na ledě?
„Nechci se vyjadřovat k rozhodčím, ale bylo tam hodně nepřesností.“

Na takový zápas je asi třeba rychle zapomenout, že?
„Ano, zapomenout a jít dál. Teď máme doma Havířov, který prohrál v Novém Jičíně. Myslím, že kdyby tam vyhrál, hrálo by se nám proti němu líp. Havířov bude muset vyhrát. Jak znám trenéra Danečka, pod kterým jsem taky hrál, budeme to mít hodně těžké. Ještě že jsme taky Jičín porazili. To byl klíčový zápas o šest bodů a my jsme ho zvládli. My se musíme v tabulce dívat hlavně pod sebe.“

Ano, na Valašské Meziříčí máte velkou ztrátu, ale držíte poslední postupovou příčku do play off.
„Postoupit do vyřazovací části je náš cíl. Sledujeme Porubu a ostatní pod námi. S nimi to budou klíčová utkání, tyto soupeře musíme porážet. I když jsme prohráli 1:6, myslím, že výsledek neodpovídá naší hře. Vsetín využil všechno, co měl. My jsme naše šance, hlavně v první třetině, neproměnili. Já osobně mám z utkání smíšené pocity.“

Zdálo se mi, že jste propadali takticky. Forčekovali jste třeba ve třech hráčích.
„Ano, to bylo za stavu 0:3. Chtěli jsme hru otevřít, ale zlomila nás ta obrovská šance, kterou jsme nedali. Vsetín by po gólu znervózněl a vypadalo by to jinak.“

Vy jste před dvěma lety hrál za bratislavský Slovan. Nemáte pocit, že jste v Čechách sešel z očí?
„Možná sešel, ale na druhé straně to beru jako životní zkušenost. Hlavně mi ale to angažmá otevřelo oči. Zjistil jsem, že hokej je především o štěstí. Vyhrál jsem kanadské bodování, ale nedostal jsem se nikam. Samozřejmě, není to jenom o bodech, ale hráči, kteří byli 30-40 bodů pode mnou hrají v současnosti v áčku a já se na ně dívám v televizi. Celkem mě to mrzí. Tak jsem se vrhl na školu, studuji práva.“

Proč myslíte, že jste nedostal šanci?
„Myslím, že kdybych dostal šanci ve Slovanu, odvíjelo by se to jinak. Tam se moje kariéra lámala. Myslel jsem, že po sedmdesátibodové sezoně tu příležitost dostanu. Stačilo by odehrát pět-šest utkání. Už jenom proto, že bych mohl odejít někam jinam na Slovensku s kreditem, že jsem hrál extraligu. Z extraligy bych mohl také kamkoli do naší 1.ligy, ale když jsem nehrál ani tu? Jdete automaticky do 2.ligy a už ani nemáte kam spadnout. Snad jen do krajského přeboru.“

Po návratu jste další sezonu odehrál v Třinci, ale v juniorech. V seniorském kádru o vás nebyl zájem?
„Nerad bych to komentoval. Možná jsem neměl štěstí na trenéry, ale každopádně ta moje poslední sezona v juniorce mohla být lepší. Přece jen jsem byl nejstarší z mužstva. Pak jsem dostal nabídku z Liberce, ale zrovna mě přijali na školu a to jsem musel zohlednit. Já jsem pořád hráč Slovanu Bratislava. Dostal jsem se tam z Poruby na nelimitovaný transfer nějakou administrativní chybou. Pro Českou republiku jsem volným hráčem. Chtěl jsem se vrátit do Poruby, ale tam jsme se nedohodli. Tak jsem ve Frýdku a jsem tady spokojený. Je to pro mě taková příjemná brigáda. Přiznám se, že jsem letos uvažoval o konci kariéry, ale ještě to nechci zazdít. Chci hrát a pořád věřím, že se dostanu někam výš. Moji vrstevníci hrají extraligu a v sedmnácti smnácti jsem byl na stejné úrovni. Oni tu šanci dostali a já ne. Je to prostě o tom štěstí.“