Ze zápisného se asi zkusím vykroutit, smál se Ivan Huml po prvním gólu v dresu Komety

„A ono to jde,“ říká Jan Werich Jiřímu Voskovcovi ve slavném filmu Pudr a benzín. Přesně to by si mohli říct i hokejisté Komety Brno. Vypadá to, že extraligový nováček konečně nabral vítězný vítr do plachet a napnul všechny síly, aby se odpoutal od poslední příčky v tabulce. I když je ztráta na předposlední místo hrozivá, není nepřekonatelná. A bude-li Kometa podávat i v dalších zápasech takové výkony, jako byl ten proti Českým Budějovicím, mohou ostatní extraligové týmy rychle zapomenout na to, že o účastníkovi baráže je rozhodnuto. „Konečně hraje tým tak, jak chtěl od začátku,“ neskrýval radost z vítězství 3:1 autor jednoho z domácích gólů Ivan Huml (na snímku).

Ivane, ten váš gól byl hodně nestandardní, musel ho přezkoumávat videorozhodčí, jak to tedy bylo?
„Já si vůbec nejsem jistý, že jsem tu branku dal já. To byla taková hodně nepřehledná situace, kdy puk letěl u brány soupeře ve vzduchu, já jsem po něm máchnul rukou a najednou byl gól. Ale jistý si opravdu nejsem, že jsem ho dal já, těžko říct, každopádně to byla hodně zajímavá situace.“

Šel jste po tom puku cíleně rukou?
„Šel, prostě jsem máchnul ve vzduchu, najednou jsem cítil, jak mě někdo zezadu strčil, ani jsem neviděl, jakým způsobem se puk dostal do brány – jestli si ho tam srazil vlastní hráč nebo jestli jsem to tam opravdu trefil já. Asi se na to budu chtít mrknout na videu, každopádně to byla hodně kuriózní situace.“

Tím kurióznější, že jste se trefil do sítě Českých Budějovic, kde jste letošní sezonu začínal.
„Tak samozřejmě před zápasem jsem si to hodně přál, abych dal branku, ale hlavně jsem proti Budějovicím chtěl hrát dobře. Jako tým jsme podle mě podali vynikající výkon, hráli jsme dobře zezadu a zaslouženě vyhráli.“

Byl jste nervózní, když šel hlavní sudí na konzultaci s videorozhodčím?
„Trošičku ano, ale věděl jsem, že tam od nikoho žádný úmysl nebyl, takže jsem doufal, že tu branku uznají – a uznali. Jsme samozřejmě hodně rádi za tohle vítězství, ale mrzí nás ten vyrovnávací gól. Dostat po vstřelené brance takhle hned vyrovnávací gól, to je velká chyba, ale naštěstí jsme to dokázali ještě otočit.“

Vyrovnávací branku dostala vaše pětka, která zůstala na ledě, že?
„Přesně tak, to byla moje lajna. Prohrál jsem buly a během několika vteřin Tomáš Vak zakončil, takže to bylo z naší strany hodně špatně sehrané, ale jak říkám, díky bohu, že se nám nakonec podařilo otočit výsledek v náš prospěch.“

Neztratili jste v euforii po té první brance trochu koncentraci? Přece jen, dostat vyrovnávací gól čtrnáct vteřin po tom vstřeleném…
„Určitě ne, spíš naopak, říkali jsme si, že v té chvíli musíme hrát dobře zezadu, že po nás určitě půjdou, ale v hokeji to občas prostě takhle chodí.“

Zkusíte se vymluvit ze zápisného, když se vlastně neví, jestli jste tu branku dal, nebo nedal?
„Tak zkusit to můžu, ale moc s tím nepočítám, že by mi to odpustili.“

V první ani druhé třetině se diváci branky nedočkali, co se dělo o přestávce mezi druhým a třetím dějstvím v kabině, že jste v poslední dvacetiminutovce třikrát uspěli?
„Nic moc. My jsme si řekli, že musíme hrát stejný hokej jako ve druhé třetině, protože v té si myslím, že jsme byli lepším týmem, i když statistiky tomu neodpovídají. Pokračovali jsme prostě v naší hře, jen s tím rozdílem, že jsme proměňovali naše šance.“

Probíhalo před utkáním nějaké hecování?
„Ále tak víte, jak to je. Honza Novák si mě tady v kabině dobíral, že se mě Budějovice zbavily, že mě nechtěly… Kluci si samozřejmě rýpnou, ale všechno je to jen v legraci.“

Ani ze strany budějovických hráčů nebyly žádné poznámky?
„Vůbec ne, na ledě jsme se normálně pozdravili, vycházím s nimi skvěle a do budoucna jim kromě zápasů s Kometou přeju jen to nejlepší.“

Vnímal jste při hře, že tenhle hráč je slabší v tomhle, tamten zase v něčem jiném?
„Tak samozřejmě je znám a vím, kde má kdo slabinu, ale v té hře to člověku moc nepomůže. Já jsem se hlavně snažil hrát tak jako v posledních zápasech a ani to, že jsem hrál proti Budějovicím, na mé hře nic nezměnilo.“

Výhra nad Jihočechy je asi nejlepší náplastí na smolnou prohru v Třinci, viďte?
„To jo. Když jsme odjížděli z Třince bez bodu, to pro nás bylo hodně bolestivé. Myslím, že jsme tam hráli dobře, ale Třinec má vynikající tým, a někdy i když podáte super výkon, na výhru to nestačí. Mě osobně víc mrzí ta prohra s Litvínovem doma, ta byla hodně nešťastná. Litvínov nehrál až tak dobře, ale my jsme nebyli schopní proměnit naše šance. Tahle porážka mě zatím mrzí ze všeho nejvíc.“

Kladno jste porazili 4:1, teď Budějovice 3:1, vypadá to, že s malým počtem obdržených branek se vám daří vyhrávat...
„Určitě ano, výsledek tomu sice neodpovídá, ale už v Třinci jsme hráli dobře zezadu, bráníme ne ve dvou, ale v pěti lidech, a navíc jsme podpoření vynikajícími výkony gólmana Jirky Trvaje.“

Vypadá to, že jste konečně začali dohrávat i osobní souboje...
„No, konečně. Snažíme se hrát agresivněji, hra na tři pětky nám v tuhle chvíli sedí. Samozřejmě, že se tak nedá hrát celou sezonu, ale v tuhle chvíli nám to prostě skvěle vyhovuje.“

K té větší agresivitě vám určitě pomohly i výhry, co říkáte?
„No jasně, protože naše sebevědomí je teď někde úplně jinde, než kde bylo ještě před několika koly. Naše výkony mají vzrůstající tendenci, to nás určitě podpoří.“

Budete teď už mít odvahu podívat se na tabulku?
„Hm, občas se na ni podívám, ale není to hezký pohled, takže zatím ji nějak moc nestuduju a asi ještě dlouho nebudu.“

Studovat ji budete, až vyhrajete všechna ta domácí utkání v řadě, co vás teď čekají?
„Přesně tak. Musíme teď vyhrát co nejvíc zápasů tady doma a pak se na ni možná mrknu.“

Domácí prostředí vás určitě požene dopředu, takže povzbuzení přichází, zdá se, ze všech stran...
„Určitě máte pravdu. Tady to publikum je pro nás šestý, a troufám si říct i sedmý hráč na ledě, je fantastické hrát před takovým obecenstvem. Celé utkání nás tlačí dopředu, teď nás podrželi i po tom obdrženém vyrovnávacím gólu, takže jsme se dokázali zapřít a i za vyrovnaného stavu jsme byli lepším týmem.“

Hrajete teď zápasy jen na tři lajny, nemůže to na vás třeba dolehnout v těžkých utkáních, jako bude to proti Vítkovicím v neděli?
„Já myslím, že ne. Tolik zápasů jen na tři útoky jsme zatím neodehráli, takže myslím, že teď zregenerujeme, lehce potrénujeme a na Vítkovice budeme stoprocentně připraveni. Celou sezonu se tak hrát asi nedá, jak už jsem říkal, ale příští týden nemáme v úterý zápas, pak je zase reprezentační pauza, takže toho času na to, dát se dohromady, je v tuhle chvíli dost.“