Zdeněk Kutlák se pustí do studia italštiny, v Ambri Piotta ji potřebuje kvůli médiím

Před deseti léty vybojoval Zdeněk Kutlák zlato na šampionátu dvacetiletých, ve sbírce má stříbro z Rigy 2006. Odehrál devětačtyřicet mezistátních utkání, v poslední době ho však provází smůla. Loni odcestoval na mistrovství světa, ale sestavu musel opustit po příjezdu Patrika Eliáše. Letos byl hráč celku Ambri Piotta znovu v nominaci, jenže v závěru sezony ho zradilo tříslo. Kutlákova omluvenka mířila na adresu reprezentačních trenérů mezi prvními. "V rozhodujícím šestém zápase play out jsem už nemohl nastoupit do prodloužení. Ve třetí třetině jsem na ledě skoro jenom stál a vyhazoval puky," popisuje krušné chvíle.

Podstoupil vyšetření u švýcarského specialisty a ten mu doporučil minimálně dva až tři týdny bez jakéhokoliv pohybu. „V případě námahy bych riskoval, že se tříslo utrhne a to jsem nechtěl,“ vysvětluje, proč se nemohl zařadit do Růžičkova souboru. „Po třech týdnech bez hokeje bych se těžko dostával zpátky do tempa, zvláště na mezinárodní scéně, kde je všechno rychlejší. Pozvánka do reprezentace mě potěšila, ale musel jsem ji odmítnout. Hodně mě to mrzelo,“ říká upřímně.

Léčil se klidem a souboje o světové medaile sledoval u televizní obrazovky. „Po prohře s Norskem mě lidi utěšovali, ještě že tam nejsem. Po finálovém úspěchu zase říkali, škoda, že tam nejsem,“ usmívá se nad vrtochy hokejové přízně. „Kluci z nároďáku mi v každém případě udělali obrovskou radost. Nejdřív si vybrali maximální smůlu, pak se k nim štěstí zase otočilo. Měli to perfektně načasované, porazili všechny dobré týmy a ve finále Rusáky, co víc si přát,“ lebedí si krátce poté, co v rodných Budějovicích osobně gratuloval jednomu ze šampiónů Petru Gřegořkovi.

Až na čtyři výjimky se česká sestava v Německu obešla bez hráčů NHL. „Kluci ze zámoří jsou unavení a možná proto u nich není taková motivace,“ komentuje Kutlák nebývalé potíže se skládáním mužstva. „Nechci snižovat kvality hráčů z NHL, vždyť do té soutěže se nedostali jen tak pro nic za nic a jsou naše hokejová elita, ale jak je vidět, kostru reprezentace lze vytvořit i na turnajích Euro Hockey Tour. Kádr pro šampionát může pak být rozumně namíchaný,“ předkládá svůj názor.

Někdejší pilíř zadních řad Českých Budějovic a Karlových Varů zvolna začíná s individuální přípravou na příští hokejový ročník. V kapse má nedávno uzavřenou tříletou smlouvu s klubem Ambri Piotta, kde již absolvoval předchozí tři sezony. „Vedení klubu chtělo se mnou jednat o nové smlouvě už někdy v listopadu. Mám radost, že jsme se takhle domluvili. Snad se našemu týmu podaří konečně uhrát taky nějaký lepší výsledek,“ snaží se vytěsnit vzpomínky na opakované boje o záchranu.

Pořád se strachovat o udržení v lize, to asi každého poznamená. „Rok od roku jsou to pro mne větší nervy,“ přiznává Kutlák. „Období, kdy víte, že vás play out nemine, vůbec není příjemné. Teď opravdu toužím dostat se výš a doufám, že se to ubírá správným směrem. Přišel trenér Laporte, který se zároveň stal generálním manažerem. Může si sám vybírat hráče a dostal i malinko navýšený budget. V mužstvu už jsou posily Martin Karyia a Yanick Lehoux, spolu s nimi také tři šikovní junioři, z nichž Gregory Hofmann zazářil na šampionátu osmnáctiletých,“ vypočítává pozitiva.

Čeští vyslanci se ve švýcarské lize vyskytují vzácně. V posledních létech se prosadili vedle Kutláka pouze Marha, Tatíček nebo Hamr. „Když jsem do Ambri přišel, tak na mě koukali trochu divně, protože jsou zaměření na Američany a Kanaďany, kteří něco odehráli v NHL. Do kvóty čtyř cizinců na jeden tým se vejdou i nějací Seveřané, ale pro Čechy mnoho míst není. Budování pozice bylo tím pro mne těžší a zabralo nějaký čas,“ pokyvuje hlavou budějovický odchovanec, který má na kontě šestnáct zápasů v dresu Boston Bruins.

Renomé Zdeňka Kutláka zvyšují pravidelné pozvánky k hostování na tradičním Spenglerově poháru. Předloni tam Jihočech hájil barvy Davosu, letos si jeho služby rychleji zajistily Karlovy Vary. „Líbí se mi ligová soutěž i místo, kde s rodinou žijeme,“ velebí své působiště v zemi helvetského kříže.

„Hokej je tady nesmírně populární. Curych vyhrál Ligu mistrů, což dělá švýcarskému hokeji velmi dobré jméno. A vysokou úroveň má práce s mládeží,“ zdůrazňuje přednosti Švýcarů, kteří na šampionátu v Německu zdolali pozdější mistry světa. Třicetiletý hokejista žije už tři roky v kantonu Ticino, spadajícího do italské části Švýcarska. A musí čelit tlaku novinářů, žádajících po něm rozhovory v italštině. „To je problém, se kterým se potýkám od začátku,“ svěřuje se.

„Dostávám už docela kopr za to, že se tam pořádně nedomluvím. Objednám si kafe, to jo, ale umím jen základní slovíčka. V šatně používám angličtinu a trenér na nás mluví taky anglicky, takže se k italštině nepřinutím. Při podpisu nové smlouvy ale něco proběhlo v tom smyslu, že bych se měl zlepšit, hlavně kvůli médiím. S manželkou tedy plánuji, že si letos pořídíme učitele,“ ukazuje snahu o nápravu.