Brněnská Kometa se zvedá. V šestatřicátém kole extraligy potvrdila, že příchod trenéra Vladimíra Jeřábka jí nesmírně svědčí. S výjimkou prvních deseti minut, kdy měl drtivou převahu Zlín, měli brněnští hráči na ledové ploše jasně navrch. Nezlomilo je ani ošklivé zranění kapitána Pavla Zubíčka a soupeři nasázeli čtyři branky. Dvě z nich zařídil třebíčský rodák Roman Erat. „S psychikou jsme na tom teď úplně jinak,“ liboval si hbitý útočník.
Romane, ptát se na pocity po tomhle utkání je asi zbytečné, že?
„To jo. Pocity po každém vítězném utkání jsou samozřejmě vynikající.“
Přece jen to ale nakonec bylo v závěru drama, ztratili jste slibné vedení 4:1 a Zlín se přiblížil na rozdíl jediné branky.
„Ten závěr jsme si zbytečně zkomplikovali. Utekli jsme soupeři na 4:1, ale hned vzápětí jsme inkasovali, což nás srazilo trochu dolů. Zbytečně jsme z toho udělalo drama, ale naštěstí jsme to udrželi.“
Jak jste si sedli v jedné útočné řadě s Romanem Vondráčkem a Tomášem Divíškem?
„No sedli… prostě odehráli jsme podle mě dobré utkání, ale hlavní je vítězství.“
Vypadalo to, že hlavně spolupráce s Tomášem Divíškem vám vyhovovala, ta první branka, kterou jste spolu stvořili, byla parádní.
„My jsme se na tom nijak nedomlouvali, to byla samozřejmě improvizace, jak už to v hokeji bývá. Ale určitě jsme si před utkáním sedli a probrali, jak to budeme hrát, jako obecně, ne zrovna nějakou konkrétní akci. Hráli jsme spolu poprvé, tak jsme se museli aspoň trochu domluvit.“
Jak těžké bylo zvyknout si na nové spoluhráče v lajně? Přece jen jste byl hodně dlouho zvyklý na tu svoji…
„Ono je to celkem jedno, kde člověk hraje. Samozřejmě jsem si musel chvíli zvykat, ale třeba Tomáš Divíšek je podobný typ hráče jako Jirka Dopita, hodně silový, takže zase takový problém zvyknout si jsem neměl.“
To utkání bylo velice dlouhé, hrálo se skoro tři hodiny, navíc bylo plné zajímavých momentů – když pomineme branky, tak tu máme zranění Pavla Zubíčka, množství ostrých osobních šarvátek, do té závěrečné se zapojil i Jiří Dopita a už už shazoval rukavice, a úplně nakonec zastavená časomíra… zažil jste někdy něco podobného?
„Myslíte s tou časomírou? To nevím, asi ne. Ale zato už jsem mockrát zažil, že jsme měli utkání jasně rozehrané na vítězství a nakonec jsme se v závěru ještě museli bát o vítězství, tak jako v utkání se Zlínem.“
Bylo to utkání opravdu tak vyhecované, jak se zdálo z tribuny? Vypadalo to, že někteří hráči přímo vyhledávají konkrétního protihráče a snaží se vyprovokovat bitku.
„Tak oni začali chodit do našeho gólmana, ale my jsme si řekli, že je tam prostě nepustíme, kluci v obraně byli hodně důrazní, a z toho pramenilo to, že to občas vypadalo na pořádnou bitku.“
Oproti předchozímu období, kdy se vám nedařilo, se hlavně zvýšil důraz před brankou, je to největší změna, která se s vaším týmem udála?
„Já si myslím, že jsme hlavně začali dobře bránit, všichni hráči se poctivě vrací, z toho potom pramení naše šance a případně nějaké góly.“
V čem ještě je Kometa jiná, než byla v době, kdy se vám vůbec nedařilo?
„Tak udělali jsme pár vítězných zápasů a začali jsme si věřit, to je to, o čem jsme všichni mluvili, když se nám nedařilo. Zvládáme teď ty zápasy i udržet, a když se člověku daří, hned se cítí líp, i líp hraje.“
Je to opravdu takhle jednoduché, že stačí vyhrát pár zápasů a všechno jde pak samo?
„Jednoduché to určitě není, museli jsme začít od úplných maličkostí, které jsme dělali špatně. Hlavně to poctivé bránění bylo důležité, ale hodně podstatná je i ta psychika, o které jsem se zmiňoval.“
Jak na tým působí skutečnost, že neustále ubývá obránců?
„No, oni ubývají, ale neustále další a další přicházejí.“
K dispozici jich trenér má už jenom šest.
„Hm, teď nám odpadl Pavel Zubíček, to je velká ztráta, ale musíme se s tím nějak vyrovnat. Teď prostě hrajeme tak, že všichni obraně pomáhají, z toho pak pramení to, co už jsem říkal – přečíslení, šance a branky.“
Noví trenéři týmu očividně svědčí, viďte?
„Určitě ano. Určili nám novou taktiku, my se ji snažíme plnit a zatím to vychází.“
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718