Zase jsme inkasovali krátce po vstřelené brance, kroutil hlavou brněnský Radek Dlouhý

Po třízápasové šňůře na ledě soupeřů včera hokejisté Komety Brno znovu vyjeli na led před očima sedmi tisícovek domácích fanoušků. V emotivním zápase se rvali o body se Slavií Praha. Kromě brankových příležitostí okořenily utkání i bitky mezi domácími hráči a slávisty ve stylu kanadsko-americké NHL. V duelu brněnského Baleje s hostujícím Kadlecem sice slavil vítězství domácí bijec, jenomže z výsledku po skončení duelu měla větší radost Slavia, která vyhrála 2:1 po samostatných nájezdech. „Chtěli jsme doma vyhrát, no… bohužel,“ klopil hlavu bývalý slávistický útočník Radek Dlouhý, který nyní obléká modro-bílý dres.

Radku, jak se vám jako bývalému slávistovi hodnotí takhle vypjatý zápas?
„Určitě jsme doma chtěli naplno bodovat, ale to utkání se bohužel vyvíjelo tak, jak se vyvíjelo. Věděli jsme, že se Slavií to bude hodně urputné. Sice jsme dali první gól, ale hned při dalším střídání jsme dostali tak blbou vyrovnávací branku. To se nám prostě nesmí stávat. Pak už jsme hráli o výsledek… a nájezdy, to už je vabank. Aspoň za bod jsme rádi.“

Nestalo se vám poprvé, že jste po vstřeleném gólu vzápětí inkasovali, neudržíte koncentraci?
„Kdybychom věděli, čím to je, pracovali bychom na tom, aby se nám to nestávalo. Udělali jsme tam fatální chybu, hloupě se odrazil puk, já sám jsem tam zůstal stát, slávisté mě obehráli, jeli tři na jednoho a dali gól.“

Chtěli jste o to víc vyhrát, že to bylo první domácí utkání po třízápasové šňůře na ledě soupeřů?
„Jistě, před domácími fanoušky jsme se chtěli vytáhnout a odčinit i prohru z Kladna, ale bohužel se nám to nepovedlo.“

Máte vy osobně proti tomuto soupeři stále ještě větší motivaci než proti jiným týmům, nebo už jste z klubu pryč tak dlouho, že vám to ani nepřijde?
„To ne, motivaci mám proti Slavii vždycky určitě větší. Hokejově jsem tam vyrůstal, je to můj mateřský klub, to se na motivaci podepíše. Nevím, jestli jsem byl teď nějaký přemotivovaný nebo co, ale se svým výkonem rozhodně spokojený nejsem.“

Za zlomový moment zápasu byste označil vyrovnávací branku vašeho soupeře na 1:1?
„Jasně, určitě ano. Dali jsme krásnou branku, a hned vzápětí necháme Slavii vyrovnat. Aspoň pár střídání jsme to měli udržet, aby se hra uklidnila, ale to ne, my inkasujeme hned při další výměně na ledě. Prostě to byla obrovská chyba.“

Mohlo se na vašem výkonu podepsat nejen vědomí, že Slavia hraje na ledě soupeřů velmi dobře, ale také skutečnost, že vám chyběli hráči jako Dopita, Jaroslav Svoboda nebo Kvapil?
„Já nevím, na to se asi nedá vymlouvat. Samozřejmě jsou to jména hráčů, kteří toho hodně dokázali a na ledě nám určitě chyběli, ale takový je prostě hokej. Máme tady hromadu dalších spoluhráčů, kteří za zraněné můžou v utkání kvalitně zaskočit. Nemůžeme se obhajovat tím, že máme zraněné klíčové hokejisty. Teď dostali příležitost jiní, a my všichni jsme se o vítězství měli porvat.“

Atmosféra byla v Rondu velice vypjatá, a to nejenom v hledišti, ale také na ledě, k vidění bylo množství šarvátek. Nabudili vás k těm potyčkám diváci, kteří své nepřátelství vůči pražskému celku dávali otevřeně najevo?
„Částečně asi ano, ale ono při zápasech s kterýmkoli z pražských klubů je atmosféra v hledišti vždycky hodně vyhrocená. Vnímali jsme to, ale nechtěli jsme se tím nechat nějak strhnout. Chtěli jsme prostě hrát svůj hokej a uspět s ním, ale bohužel.“

Takže teď to berete tak, že v Třinci musíte nutně vyhrát?
„Samozřejmě. Chceme hodit zápas se Slavií za hlavu, i když za ten bod, co z něj máme, jsme rádi. Ale jedeme dál a soustředíme se už na Třinec.“