Zápas v Helsinkách: Fraňo si vzpomněl na vlastní zranění, pro Jeřábka bylo horší sněžení

Ani momentálně v celé Evropě všudypřítomný mráz nezabránil, aby se poprvé v historii Euro Hockey Tour uskutečnil duel pod otevřeným nebem. Na olympijském stadionu v Helsinkách se proti sobě postavili domácí Finsko s Ruskem a u nevšední akce nechyběla ani česká stopa. Hlavními rozhodčími utkání totiž byli Martin Fraňo a Antonín Jeřábek, kteří pravidelně pískají Tipsport extraligu. „Nezapomenutelný zážitek,“ vypálí bez váhání prvně jmenovaný, pro něhož se jednalo o první takovou zkušenost. Jeho kolega už přece jen trochu věděl, do čeho jde. Antonín Jeřábek totiž druhý den loňského roku absolvoval bitvu Pardubic s Kometou Brno na plochodrážním stadionu ve východočeské metropoli. „Tentokrát se jednalo o zápas národních týmů, takže z toho mám pocitově větší zážitek. Navíc ucelenější, jelikož se hrálo stadionu, kde jsou stálé tribuny kolem dokola,“ srovnává.

„Navíc na stadionu, kde se psala historie české atletiky, na což jsem si vzpomněl a připomněl nám to i supervizor utkání Karl-Gustav Kaisla, který pískal finále olympijského turnaje v Lake Placid,“ připomíná triumfy Emila a Dany Zátopkových z roku 1952 či dosud platný rekord stadionu v běhu na 800 metrů, který drží z prvního mistrovství světa v roce 1983 Jarmila Kratochvílová.

Oba čeští sudí nešetří superlativy, přestože duel poznamenala jedna velká nepříjemnost. Zápas totiž kvůli zlomenině nohy nedokončil finský čárový rozhodčí Jari Kortiniemi. „Zhruba tři minuty před koncem házel buly, po níž se hokejka Leo Komarova dostala mezi jeho nohy a úplně mu nohu otočila,“ vybavuje si Martin Fraňo.

„Jak se rozhodčí zapře do nožů, zlomil mu nohu už tenhle pohyb a on si ji navíc ještě přisedl,“ přidává další podrobnosti. Něco takového se nestává každý den, ovšem rodák z Příbrami si už podobně nepříjemnou zkušeností prošel. Dokonce na vlastní kůži. „To samé se mi stalo asi před šesti lety během zápasu juniorské extraligy v Českých Budějovicích, kde hrál Třinec,“ prozrazuje.

Jeho kolega nic podobného nikdy nezažil. „Já osobně jsem měl zatím maximálně sešitý ret po zásahu pukem,“ klepe Antonín Jeřábek (na snímku) ihned na dřevo, aby nepřivolal pohromu. „Ani jsem nepískal zápas, kde by se zranil rozhodčí a už se nevrátil na led,“ loví v paměti. „Poprvé jsem si tak vyzkoušel, že jsme byli dva hlavní a jeden čárový a hned na mezinárodní scéně,“ pokračuje.

„Sledoval jsem dění před brankou a v první chvíli jsme se bál, jestli se nestalo něco horšího, protože jsem začátek situace neviděl,“ ohlíží se sudí pocházející z Velkého Meziříčí. „Naštěstí šlo ´jen´ o zlomenou nohu, ale i tak to trochu pokazilo dobrý dojem ze zápasu. V kabině jsme byli jen tři, protože kolegu hned odvezli do nemocnice. Loučili jsme se prostřednictvím sms zpráv. Brzy ho totiž převáželi blíž bydlišti, aby ho mohli operovat,“ připojuje další podrobnosti.

Martin Fraňo: Shodli jsme se, že bychom odpískali i čtvrtou třetinu

Dalším nepřítelem všech aktérů byla teplota výrazně pod bodem mrazu, což však podle Antonína Jeřábka nakonec nebyl takový problém jako sněžení, které zažil před třinácti měsíci v Pardubicích. „Z mrazu jsme měli obavy, ale sníh byl horší. Lepil se na plexisklo a zhoršoval viditelnost,“ líčí.

„Navíc tady tolik nefoukalo jako loni v Pardubicích. Finští kolegové nám říkali, že během derby Jokeritu s IFK byl vítr hodně nepříjemný,“ hlásí následně. Martin Fraňo (na snímku) pak vyjmenovává, jak se rozhodčí chránili před nízkými teplotami.

„V botách i po těle jsme měli chemické ohřívače,“ zmiňuje jako první pomůcku, jež je běžně dostupná. „Použili jsme i kuklu, což normálně neděláme, a píšťalku jsme si museli olepit, aby nám nepřimrzla ke rtům,“ vypráví dále. „Já jsem měl čtyři vrstvy funkčního prádla a po dresem ještě svetr,“ završuje výčet.

Jak vyplývá z jeho dalších slov, jednalo se o dostatečná opatření. „Postupně jsem si na mráz zvykali. V první třetině nás trápil, ve druhé už to bylo lepší a po třetí jsme se shodli, že bychom odpískali i čtvrtou,“ uvádí s úsměvem s tím, že u kolegy Jeřábka zjišťoval především, jak se obléct.

Martin Fraňo zažil podobný zápas poprvé a přiznává, že se mu pískal lépe než střetnutí na uzavřeném stadionu. „Nepanovala tak drsná atmosféra, protože diváci byli relativně daleko. Všechno přicházelo z pozadí, což je lepší, než když fanoušci mlátí o plexisklo přímo u ledu. Ani hráči pak nejsou tolik ovlivněni případnou nervozitou v hledišti,“ uzavírá.