Zápas hodně usnadnilo rychlé vedení, tým se tak vyhnul trápení, kvituje Ladislav Benýšek

Už necelých čtyřiadvacet hodin po vydřené výhře nad Lotyšskem vyjel národní tým na 76. mistrovství světa ve Finsku a ve Švédsku k dalšímu utkání. Svěřenci Aloise Hadamczika se v pátém duelu základní skupiny ve Stockholmu postavili proti Itálii – předposlednímu týmu tabulky. Český výběr se zásluhou Petra Nedvěda brzy ujal vedení, což považuje Ladislav Benýšek (na snímku) za jeden z klíčových momentů. „Podobné zápasy se mohou změnit v trápení, pokud soupeř vstřelí náhodný gól a dostane se do vedení,“ upozorňuje sedmatřicetiletý obránce, který v týmu HC Valpellice odehrál už třetí po sobě jdoucí sezonu v soutěžích na Apeninském poloostrově. „Díky rychlému gólu si mužstvo zápas hodně usnadnilo,“ doplňuje ještě dvojnásobný mistr světa z let 1999 a 2000.

„Od začátku bylo vidět, že se jedná o takový lehčí trénink. Možná ani to ne. Italové šetřili brankářskou jedničku, z čehož tým vycítil, že se nejedná o životně důležitý zápas a na výkonu se to projevilo. Řekl bych, že Italové se dopředu smířil s realitou, že by utkání stejně nevyhráli.

Rozhodli se šetřit síly na důležitější zápasy, protože jejich jasným cílem je záchrana, kterou bych jim docela přál. Když se navíc český tým rychle ujal vedení, změnil se pro něj zápas ve snadnou záležitost.

To je podle mého docela dobré hned ze dvou důvodů. Před střetnutím totiž nebylo tolik času na regeneraci. Kdyby se národní tým musel strachovat o výsledek a hrálo by se na krev, hrozilo by i kvůli únavě nějaké zranění.

Snadný zápas je pozitivní i směrem k dalšímu utkání s Ruskem. Hráči se nemuseli úplně vydat a teď mají dostatek času na odpočinek. Stává se sice docela často, že po snadném vítězství bývá start dalšího zápasu vlažnější a nikdo nechce být tak důrazný, protože předchozí duel se nehrál v takovém tempu.

Tady bych se ale něčeho podobného neobával, protože všichni hráči si moc dobře uvědomují, že s výkonem na půl plynu by proti tak silnému soupeři jako Rusko neuspěli. Proto jsem přesvědčený, že tohle utkání reprezentaci směrem k bitvě s Ruskem nijak nepoznamená.

Dva hráči se na šampionátu představili poprvé, ale těžko z takového utkání něco usuzovat. Domnívám se, že Martinovi Eratovi pomůže, že naskočil do zápasu hned po příletu. Využil možnosti příjemně se rozehrát, protože nastoupit poprvé proti Rusku by bylo mnohem těžší.

Unavený asi byl, ale zápas ho nestál tolik sil, navíc jeho sebevědomí pomůže vstřelený gól. Dvakrát se trefil i Petr Čáslava, což typům obránců jako on přeji. Neustále si spolehlivě plní defenzivní úkoly, teď měl prostor i směrem dopředu a vylepšil si náladu góly, což je příjemné pro každého.

Z italského týmu jsem byl nejvíc zvědavý na brankáře Bellissima. Hrál jsem s ním loni v Asiagu, než odešel do druhé švédské ligy. Zajímalo mě, jaký výkonnostní posun udělal, proto mě mrzí, že nechytal. Snad ho uvidím v nějakém příštím zápase.

V klubech se mnou hráli i obránci Plastino, Johnson a De Marchi nebo útočníci Siarinni a Felicetti. Vím, že kluci se hodně těšili. Elitní skupina mistrovství světa pro ně znamená obrovský zážitek a záchrana by byla velikánský úspěch. Škoda, že jsem neviděl vítězné utkání s Dánskem, které muselo být na italské poměry hodně kvalitní.“