Za tátou chodím pro rady, se strýcem závodím, směje se nejmladší člen klanu Zdeněk Okál

Před časem váleli domácí nejvyšší soutěž bratři Zdeněk a Miroslav Okálové. Oba byli věrni zlínským barvám, Miroslav dělal v Baťově městě kapitána a tým dovedl k dosud jedinému mistrovskému titulu. Sourozenci už z vrcholového hokeje odešli, teď se ale o slovo hlásí další člen rodinného klanu. Zdeněk Okál mladší, jenž 8. července oslaví 19. narozeniny, patří k oporám reprezentační dvacítky a také k elitním útočníkům kanadského juniorského týmu Medicine Hat Tigers. Zarputilý bojovník, který na ledě trošku připomíná Petra Čajánka, stoupá pořád vzhůru. Podle všeho má před sebou výbornou budoucnost.

Když se někdo jmenuje Okál, a pochází ze Zlína, je dost pravděpodobné, že to bude hokejista. Zdeněk mladší neprotestuje, tenhle sport je u Okálů pořád tématem číslo jedna. Nadaný útočník netají, že si z otce i strýce bral příklad, o svých výkonech s nimi neustále diskutuje. "Za tátou chodím pro rady, se strýcem Mirou spíš závodím. Někdy je to pořádně vyhecované," směje se Zdeněk mladší.

Miroslav Okál ukončil vrcholovou činnost teprve nedávno, stále si prý udržuje výbornou formu. "Mira je silný jak sviňa. Když si to rozdáme v páce, nemám šanci. Závodíme spolu často. Hrajeme squash, jezíme na kole, hecujeme se. Musím přiznat, že strejda je pořád vynikající. Poráží mě. Když vyhraju, mám samozřejmě radost," pokračuje ve veselém duchu.

Zdeňkův tatínek také hrával nejvyšší soutěž, ale rozloučil se dřív než mladší Miroslav. "Táta podniká s mým druhým strýcem. Provozují vinárnu a jde jim to dobře," hodnotí Zdeněk počínání otce. Všichni Okálové drží pohromadě, útočník kanadského Medicine Hat soupeří především s Miroslavem. "Ale poslední dobou to není tak časté. Strýc má dvě holky Natálku a Klaudii, věnuje se rodině," dodává.

Zdeněk Okál mladší nezapře geny. Jeho hokej je založený na bruslení a na buldočím odhodlání. Ačkoli nevyniká vysokou postavou, jde do všech soubojů po hlavě. Nebojí se, nevynechá osobní souboj. Zdobí ho zdravě agresivní styl - tedy přesně takový, jaký mají rádi za Atlantikem. "Když jsem přišel do Medicine Hat, musel jsem se přizpůsobit. Tamní hokej je jiný než ten náš. Ale vyhovuje mi," říká.

Prokázal to třeba na letošním mistrovství světa dvacetiletých v Ottawě. Ačkoli byl Zdeněk Okál o rok mladší než většina ostatních, hrál srdnatě a zanechal velmi slušný dojem. "Největším zážitkem byla vyprodaná hala v utkání s Kanadou. Pětadvacet tisíc lidí v hledišti - fakt síla. Přiznávám, že během prvního střídání se mi trochu klepala kolena," reaguje upřímně.

V kanadském bodování českého týmu patřil k těm lepším, Zdeněk ukázal perspektivu do budoucna. Když trenéři Šindel a Moták dávali dohromady nový tým, který čeká šampionát v Regině a Saskatoonu, Okál v sestavě nemohl chybět. "Strasně rád bych se na mistrovství světa dostal. Doufám, že mě pan Šindel vezme. Turnaj v Kanadě má nepopsatelnou atmosféru, bylo to úžasné. V kariéře mi dvacítky hodně pomohly," pokračuje.

Velkou mezinárodní akci zvládl Okál dobře i díky tomu, že rozvinul přednosti v těžké zámořské konkurenci. "Můj odchod do Kanady? Určitě nejlepěší řešení! Kdybych se měl rozhodnout znovu, udělám to zase. Kanada mi hodně dala, určitě jsem se zlepšil. Podmínky k juniorskému hokeji jsou tam vynikající. ´Plné haly, zájem médií, tvrdá příprava. Tohle všechno vás ohromně motivuje," vypráví zaníceně.

V Medicine Hat měl Okál veškerou podporu. "Tým mě přijal dobře, trenér poskytl důvěru. Také bydlení bylo perfektní. S Tomášem Kundrátkem jsme se dostali ke dvěma starším manželům, kteří se nám snažili vycházet vstříc," pochvaluje si. S krajanem, jenž je nadějí New York Rangers, strávil Zdeněk hodně  času. "Zpočátku jsem neuměl moc anglicky, což byl problém, protože my se s Tomášem pochopitelně bavili česky. Ale dostal jsem se do toho. Brzy jsem s komunikací neměl problém."

Za Atlantikem poznal, jaké to je hrát Western Hockey League ve městě, kde všichni žijí hokejem. "Lidé jsou neskuteční. Jednak chodí ve velkém počtu na stadion, jednak nám ohromně fandí i mimo led. Když jsem šel třeba nakoupit, nebo šel jen tak po městě, pořád mě někdo zdravil a přál štěstí. Moc se mi to líbilo, bylo to povzbudivé. Jak říkám - hrát hokej v takové atmosféře, to je pro každého hokejistu zážitkem."

Tým Tigers má za sebou vcelku povedený rok. V prvním kole play off vyřadili mladíci Medicine Hat soupeře ze Swift Currentu, pak je ale zastavil Brandon. "Oni měli snazší cestu, vyhráli sérii 4:0, zatímco nás první kolo stálo víc sil. Brandon jsme nepřekonali, už jsme prohrávali 0:3 na zápasy, za takového stavu je pak těžké nějak vývoj otáčet. Ale myslím, že to celkově nebylo tak špatné. Pro mě osobně znamenala první kanadská sezona opravdu moc," hodnotí.

Pokud se nestane něco nečekaného, zůstane Okál hráčem Medicine Hat i nadále. "Moc rád bych se dostal do draftu NHL. Nějaké zprávy se v tomto směru objevily, ale asi to nebude aktuální. Uvidíme. Mám v plánu pokračovat dál v juniorské soutěži. Je tam kvalita, příští sezona bude důležitá. Po ní se rozhodne, co bude dál. Jaké se naskytnou možnosti. Musím hrát co nejlépe, od toho se všechno odvíjí," uzavírá.