Za šest třetin ani gól? To je hrozné. Bez toho prostě nejde vyhrát, líčí zklamaný Tomáš Hertl

(MINSK, od našeho zpravodaje) Moc toužili vyhrát poslední zápas sezony. Kdyby se to českým hokejistům povedlo, brali by medaili. Jenže duel se Švédy patřil soupeři, přitom reprezentanti hráli neporovnatelně lépe než v semifinále s Finskem. Soka tradičně přestříleli, vytvářeli si šance a díky aktivitě i přesilovky. Bohužel, všechno marné... "Je to hrozné. Za šest třetin ani gól, to by se mohl Saša Salák přetrhnout. Bez toho prostě nejde vyhrát!" konstatuje Tomáš Hertl.

Jako by někdo českým hokejistům zaklel hokejky. I kdyby se hrálo třeba pět hodin, zřejmě by se mezi tři tyče netrefily. Už to byla místy křeč. "Ve druhé třetině jsme Švédy hodně tlačili, ale nic z toho nebylo," kroutí hlavou útočník San Jose. Po utkání tudíž stál český výběr smutně na modré čáře a sledoval, jak bronzové medaile bere soupeř.

"Čtvrté místo je nejhorší, není to nic příjemné. Tohle mě bude dlouho mrzet," jen těžko hledá slova. Pod stupni vítězů skončil národní tým na mistrovství světa naposledy před jedenácti lety. Parta kolem Roberta Reichla, Martina Straky, Milana Hejduka a dalších tehdy ztratila semifinále s Kanadou. A pak padla se Slováky. Reichel posléze mimo jiné zmínil, že by si mladí hráči měli ty pocity pamatovat, aby příště dosáhli na vyšší mety.

Tomáš Hertl teď získal zkušenost, kterou by si odpustil. Ovšem jednou se třeba bude hodit. Premiéru prožil loni, v Minsku se radoval z postupu přes čtvrtfinále. Nicméně víkend pak přinesl dvě zklamání. "Jsem pořád mladý, mám radost, že jsem měl důvěru. Ale na to, co jsem hrál v posledních dvou zápasech, jsem měl ukázat určitě daleko víc. Pan Růžička mi dávali prostor a jsem zklamaný z toho, co jsem na ledě předvedl," povídá kriticky

Když hodnotí mistrovství světa celkovým pohledem, také nevidí moc pozitivních bodů. "Co jsme zahráli, bylo jenom s Amerikou. Dostávali jsme spoustu gólů, málo jich dávali," připomíná. Turnaj začal kolísavými výkony, pak se povedlo čtvrtfinále. Jenže finiš nikoli. "Snažili jsme, ale nějak to nešlo… Měli jsme dvě šance, abychom vyhráli medaili, proti Švédům to bylo lepší než s Finy. Ale jediný, kdo může mít pochvalu, je Saša Salák. My útočníci se musíme za ty dva zápasy stydět. Nedali jsme ani gól!" opakuje.

Přitom po skalpu Američanů se zdálo, že Češi našli vítěznou cestu. A hlavně, že jejich ofenziva bude na protivníky platit. "Nevím, proč už nám to nešlo. Prohrát nechtěl nikdo. Všichni jsme věděli, o co jsme hráli. Jsem hodně naštvaný, zápasy nebyly dobré," povídá smutně.

Možná se promítla únava, kterou podpořily i zdravotní potíže řady hokejistů. Včetně Tomáše Hertla. Během základní skupiny reprezentanti překonávali střevní problémy a virózu. "Nevím, těžko říci. Od začátku s Finy mi to nešlo, nevím proč. Nebyly to dobré zápasy. Měl jsem něco využít ,na ten prostor. Ani pořádnou šanci jsem si nevytvořil,“ doplňuje.

Startem na šampionátu si aspoň Hertl splnil dávné přání, byl v týmu s idolem Jaromírem Jágrem. Zástupci dvou odlišných generací se sešli i na ledě, v jednom útoku. "Jsem rád, že jsem se sem dostal a mohl si s ním zahrát. Sice je Jardovi dvaačtyřicet let, ale nikdy nevíte, jestli bude ještě chtít nastoupit za nároďák." Česká legenda podle něj jednoznačně potvrdila, že je stále světová třída. "Samozřejmě. Byl náš nejužitečnější hráč, udělal nejvíc bodů, gólů. O tom to svědčí," uznává.

Hokejisté teď mají po sezoně, byla pořádně dlouhá a namáhavá. A pro Hertla zlomová, prosadil se do NHL. "Bylo to těžké, pro mě zvlášť ještě s tím zraněním, které přišlo. Pak play off - vedli jsme 3:0 na zápasy a prohráli 3:4. Nakonec tohle... Byl jsem blízko medaili, ale nic. Takže mě to bude dvojnásob mrzet. Ale musím na to zapomenout. Naše vystoupení se bude určitě probírat, všichni o tom budou mluvit. Jenže my to musíme postupně vyhnat z hlavy," velí závěrem.