Za ostatní mluvit nemůžu, ale já v hlavě ty dva předchozí kolapsy měl, říká Milan Mikulík

V zápase 20. kola na ledě Litvínova vedli 3:1 po druhé třetině. Prohráli 3:4. V domácím souboji 21. kola s Pardubicemi vedli po 40. minutách hry 3:1. Prohráli 3:4. Když Mladá Boleslav vedla do třetice všeho dobrého i zlého 3:1 po prostředním dějství i nad Vítkovicemi, běhal z toho málem mráz po zádech. Skončí to jako předtím? Nebo se Bruslařský klub konečně po těch fackách sebere a přičte si do tabulky body, na které se tolik nadřel? Nebudeme to natahovat: Středočeši to tentokrát zvládli! Zoufalé hráče vítkovického Steelu prakticky do ničeho nepustili a v posledních vteřinách utkání naopak své vítězství ještě zpečetili čtvrtou brankou.

Nutno podotknout, že Vítkovičtí ještě mohou poděkovat svému brankáři. Ovšem až tomu druhému. Když dal v 19. minutě gól na 3:1 Steven Goertzen (mimochodem pouhých 30 sekund poté, co se Szturcovi podařilo snížit), rozjel se nešťastný Málek na hostující střídačku a razantně odmítl vrátit se zpátky mezi tyče. A tak musel jeho místo převzít Filip Šindelář. Gólman, který je v Mladé Boleslavi dobře znám – vždyť v Bruslařském klubu nastupoval ještě v dobách jeho druholigového působení! Právě on vytáhl několik bravurních zákroků a inkasoval vlastně až v posledních vteřinách duelu.

"Kde přesně se to v nás vzalo, vám asi neřeknu, ale určitě jsme za to rádi. Hodně se letos trápíme, někdy více, někdy méně," vysvětloval střelec mladoboleslavského prvního gólu Milan Mikulík. Právě on skvělou souhrou s Žabkou vítkovického Málka nalomil a položil tak základ jeho předčasnému odchodu z ledu. "Většinou rychle inkasujeme, než abychom sami dokázali někoho takhle položit. O těch posledních dvou zápasech, kdy jsme sice někoho položili, ale pak jsme to nedokázali udržet, radši ani nemluvím…," zmínil zatím jen v rychlosti duel s Litvínovem a poté Pardubicemi.

Asi se nedá říct, že hráči Bruslařského klubu potřebovali studenou sprchu. Takových už bylo. Spíš potřebovali povzbudit. Nakopnout. Aby začali věřit v sebe samu. "Máte pravdu, snad si to začínáme všichni konečně uvědomovat, což prostě musí být začátek pro to, abychom mohli jít nahoru," rozpovídal se vášnivě jednatřicetiletý forvard.

A následně popřel, že by Mladá Boleslav měla snad problémy v nasazení. Tedy v takovém tom obyčejném chtění vyhrát. "Nejsem si jistý, jestli je problém vyloženě v nasazení. To asi vážně ne. Myslím, že nám snad nikdo nemůže vyčíst, že bychom nechtěli. Vždyť proti Pardubicím jsme začali úplně stejně. Jen jsme to prostě neudrželi," krčil ještě v loňské sezoně hráč Ústí rameny.

Milan Mikulík to téma jen tak lehce naťukl, ale bylo jasné, že bude nutné věnovat se mu obšírněji. Prohrát dvakrát za sebou prakticky vyhrané utkání a pak najednou před hrozbou dalšího opakování stát znovu – to určitě stálo nějaké ty nervy. "Nebudu lhát, v kabině jsme se o tom dost bavili. Říkali jsme, že do té třetí třetiny musíme jít s chladnou hlavou a nekoukat na skóre. Nevím, jak ostatní kluci, za ně mluvit nemůžu, ale já jsem to v hlavě měl po celou tu dvacetiminutovku. Snažil jsem se dělat všechno proto, abych to nijak nezkazil hlavně v naší vlastní třetině a hrál jednoduše ven. Myslím, že ve finále můžu říct, že jsme to takhle dělali všichni, protože jsme skóre nejenže udrželi, ale nakonec ještě navýšili," vysvětloval už klidně a v pohodě.

"Kolaps může mít každý, řekl bych, že na to má každý mančaft v celé té dlouhé sezoně tak trochu i právo," odpověděl nepřímo na dotaz, zda už nebude třeba bát se něčeho takového v budoucnosti. "U nás už to ale samozřejmě bylo trochu jiné, říkali jsme si, že potřetí se nám to už prostě stát nemůže. A taky nestalo. Zaplaťpánbůh,“ uzavřel Mikulík s úsměvem.