Za gól chci hokejku, vyzval Emingera fanoušek Oulu. Měl by chodit častěji, říká nadaný obránce

Kvalitních obránců není nikdy dost, český hokej to pociťuje na všech úrovních. Ale nové tváře se najdou, i když o nich třeba doma tolik nevíme. Jeden z lehce utajených šikovných beků se mezi elitu probíjí ve finském Oulu, litvínovský odchovanec působí na severu Evropy třetím rokem a vede si stále lépe. V posledním utkání SM-liigy proti Espoo si Eminger kromě poctivé defenzivy připsal i dva vstřelené góly. "Byl to můj nejlepší zápas ve Finsku, mám díky tomu velkou motivaci do těch dalších," konstatuje.

Jméno jednadvacetiletého rodáka z Litvínova tuzemským fanouškům možná tolik neřekne, ale bývalý zadák Litvínova na sebe upozornil v mládežnických kategoriích. A ve Finsku nyní válí SM-liigu, což je samo o sobě důkazem kvality. "Před sezonou přišel do klubu nový trenér, což je vždycky změna. Museli jsme si zvykat na novou taktiku. Na začátku soutěže jsem spíš paběrkoval a čekal na body, od listopadu to bylo lepší," vzpomíná.

Eminger poté dostal větší herní prostor. "V deseti utkáních jsem udělal asi pět bodů a byl plus sedm, pak mě trenér zase občas nechal sedět. Ale poslední dobou pravidelně nastupuju, což má samozřejmě na výkony vliv. Vydařilo se mi hlavně utkání proti Espoo, dal jsem dva góly. Jestli mi ten zápas pomůže k pevnému místu v sestavě, to se uvidí. Samozřejmě bych si to přál."

Před zmíněnou bitvou se za Emingerem zastavil v hale jeden místní fanoušek. "Říkal mi, že když vstřelím gól, musím mu dát hokejku. Povedly se mi dva. Měl by chodit častěji," směje se chlapík, jehož hlavním úkolem je především patřičné plnění obranných úkolů. Vladimír se už ve Finsku adaptoval, z juniorky se prodral do prvního týmu a hraje v nejvyšší soutěži. Za klub, který je aktuálně na první příčce.

Během sezony 2013-14 nasbíral Eminger 36 startů, letos už před 40. Dávno není bezejmenným  klukem z Čech, který se rozkoukává na nové štaci. "Hraju tady třetím rokem, v prostředí jsem si zvykl. Nikdy jsem nehrál naši dospělou extraligu, ale co třeba říká spoluhráč Ivan Huml, finská liga soutěž rychlejší, víc se v ní chodí do těla. A také je dost o taktice. Doma teď Třinec vyhrál nad Kometou 10:2, Sparta dala soupeřům osm, sedm nebo šest branek. To se tady vidí málokdy," rozebírá.

Eminger nemá potíže s bruslením ani s rozehrávkou, zapracoval na síle. Celkově svůj hokej posunul na vyšší úroveň. K pohodě přispívá také zázemí, v Oulu se prý žije příjemně. "V týmu jsem nejčastěji pohromadě s Ivanem Humlem, juniorku tu ještě hraje Radek Koblížek. Tvoříme takovou českou trojku." Bydlí sám, často za ním dorazí někdo z rodiny. "Jezdí za mnou mamka a přítelkyně, dost času strávil ve Finsku také táta. Je po dvou operacích, podstoupil náročnou léčbu, byl tady vždycky na určitou dobu," zmiňuje.

Pro Vladimíra je to cenná opora, hokejovou cestu si ale musí prošlápnout sám. Že je odhodlán jít za svým snem, to dokázal před třemi lety. Tehdejší člen reprezentační dvacítky skončil v Litvínově a zamířil do Oulu, což se severočeskému klubu nelíbilo. Vedení Severočechů následně uplatnilo u vedení svazu pro Emingera zákaz startu za reprezentaci, šikovný mladík tím pravděpodobně přišel o mistrovství světa dvacetiletých v Kanadě.

Dopadl podobně jako předtím třeba vítkovický Adam Polášek. "Nebylo to nic příjemného. S Litvínovem jsem se chtěl rozloučit v dobrém. Zakázali mi nároďák, ale já byl přesvědčen, že dělám krok dopředu," říká pevně. Zmařený šampionát ho mrzel, nicméně tahle událost posloužila i jako ještě větší impuls k tvrdé práci. "Být na mistrovství světa je hezké, ale jak dlouho turnaj trvá? Týden, nebo dva? Ve Finsku jsem už tři roky, šel jsem sem s tím, že chci zůstat třeba pět sezon. Proto, abych hrál co nejlepší hokej," potvrzuje.

Není sám, kdo zvolil podobné rozhodnutí. Ve finské juniorce hrávali před časem třeba Stach, Jeník, Dvořáček, Freiberg, Bolf, Stloukal, Routa, Soumelidis. Ne každý uspěl, ale získané zkušenosti se hodí. Vždycky a všude. Vladimír Eminger má nyní našlápnuto k trvalému uplatnění v tamní nejvyšší soutěži, když vydrží, může si časem říci o působení v jiné soutěži. "Samozřejmě bych se nebránil, ale teď nikam nespěchám. V Oulu mám smlouvu ještě na příští sezonu, jsem tu spokojený," hlásí.

Kdo ví, brzy třeba naváže na přetrženou reprezentační nit. Po změně hlavního kouče bude národní tým dospělých dávat šanci mladším hráčům. A těm, kdo si o příležitost řeknou v klubech. Eminger cítí šanci. Nabídnout může pravidelné těžké duely ve Finsku, hrál European Trophy, rozhodně by se neměl ztratit ze zorného pole elitního výběru. Ale to zřejmě nehrozí, o šikovném bekovi dobře ví staronový reprezentační asistent Ondřej Weissmann.

"Hrál jsem pod jeho vedením v Litvínově, známe se. Nedávno jsem panu Weissmannovi psal zprávu s gratulací k návratu do nároďáku," připomíná. Trenéry může oslovit kvalitní formou, mezi mladými defenzivními hráči zase není tolik na výběr. "Musím makat a hrát tak jako v posledním zápase proti Espoo," uvědomuje si. Reprezentace je pro něj velkým snem. "Moc by mě potěšilo, kdybych jednou dostal šanci. Byla by to odměna pro mě i pro celou rodinu, která je mi odmalička velkou oporu. Babička by mě díky tomu viděla v televizi a měla velkou radost," uzavírá.