Z Oberligy až mezi německou elitu. DEL budu hrát kdekoliv, hlásí útočník Lubor Dibelka

Příležitost v české extralize mu několikrát unikla, proto se v létě před čtyřmi roky rozhodl k radikálnímu kroku. Útočník Lubor Dibelka (na snímku) se vydal do německé třetí nejvyšší soutěže s cílem postupně se prokousat až do DEL. Během tří sezony si vybudoval skvělé renomé v Peitingu, ale dlouho vábení bundesligových zájemců odolával. Až před letošním ročníkem kývl na nabídku Riessersee, v jehož barvách jako nováček opanoval kanadské bodování. Nikoho tak nepřekvapilo, že v únoru se jeho jméno začalo skloňovat v souvislosti s elitní soutěží našich západních sousedů. Počátkem dubna podepsal devětadvacetiletý rodák z Brna roční smlouvu s Mnichovem. „Vybíral jsem ze dvou nabídek a upřednostnil tu z Mnichova,“ ohlíží se v rozhovoru pro hokej.cz.

Vzhledem k aktuálnímu dění v bavorském klubu, který stále více dává najevo možnost stěhování do jiného města či prodeje licence, Lubor Dibelka přece jen trochu lituje. Ekonomická situace budoucího zaměstnavatele jej může připravit o splněný sen. „Zrovna v Mnichově bych problémy s penězi nečekal,“ prozrazuje.

„Ptal jsem se dost hráčů, kteří klub dobře znají, a všichni říkali, že se výplaty nikdy nezpozdily,“ pokračuje. „Jenže před dvěma třemi měsíci odstoupil jeden větší sponzor a město i tamní firmy asi chtějí víc podporovat basketbal. Manažer sice říkal, že klub to ustojí, ale aktuální situace příjemná není,“ vypráví dále.

„Tady se v novinách píše, že klub už pomalu opouští DEL, ale já mám od manažera jiné informace. Každý týden mi sice říká něco jiného, ale vždycky na rovinu prohlásí, jak to vypadá. Teď je to prý špatné, ale chystají se jednání s městem, která by měla dopadnout dobře,“ nevzdává se naděje.

Nejproduktivnější hráč základní části Bundesligy zvolil Mnichov z několika důvodů a nerad by nastupoval v jiném městě. „Mám to domů jen šedesát kilometrů, navíc trenér i manažer se na mě jezdili dívat, takže ví, co ode mě čekat,“ vysvětluje.

Vidina splněného cíle, který si před sebe dal po odchodu z českých soutěží, je však silnější než cokoliv jiného. „Ozývají se mi kluby z Bundesligy, ale já chci hrát DEL a půjdu kamkoliv, i když nejraději bych byl, kdyby klub zůstal v Mnichově,“ reaguje Lubor Dibelka. „Pokud by někdo koupil licenci, smlouvy by měly dál platit. Bohužel může nastat i varianta, že klub půjde po prodeji licence do konkurzu. Pak by smlouvy neplatily,“ předkládá nejhorší možnou variantu.

Do extraligy mi vždy kousek chyběl, tak jsem vyrazil do Německa

Že góly střílet umí, dokazoval šikovný střední útočník už v mládežnických týmech Třince či Komety Brno. Během sezony 2002/2003 skóroval v juniorské extralize třiatřicetkrát, což zaujalo Litvínov. Dostal šanci v jednom duelu nejvyšší soutěže, ale následně se v letní přípravě do mužstva neprosadil.

„Trenéři mě chtěli vyzkoušet, ale na ledě mi to nevycházelo podle představ, neměl jsem takovou formu,“ vzpomíná. „Když mi pan Výborný říkal, že to nebylo ono, neměl jsem důvod mu nevěřit. U takového kouče člověk za jeho rozhodnutím nehledá nic jiného než výkonnost,“ doplňuje.

Další příležitost na sebe nenechala dlouho čekat. Na sklonku sezony 2003/2004 zaujal Lubor Dibelka v prvoligovém Havířově nedaleké Vítkovice. „Podepsal jsem dvouletou smlouvu, v přípravě nastupoval ve čtvrté formaci s mladými kluky a počítal, že v extralize zůstanu. Jenže výluka NHL všechno změnila,“ vrací se o několik let zpět.

Z velké rány se Lubor Dibelka už nevzpamatoval a přiznává, že i vlastní vinou působil následně jen v první lize. „Dvakrát mi chyběl do extraligy kousíček, takže jsem z toho byl otrávený a nevěnoval jsem se hokeji tak jako teď v Německu,“ uvádí sebekriticky.

S Davidem Appelem jsme si sedli a vzájemně si pomohli

Zlom nastal, když mu Miloš Vavruša v létě 2008 nabídl angažmá v Peitingu. Lubor Dibelka přijal výzvu a předsevzal si, že se pokusí probojovat až do DEL. „V Německu je to hrozně těžké, protože Češi si tam v posledních letech neudělali dobré jméno. Manažeři i trenéři se přiklání spíš ke Kanaďanům nebo hráčům ze Skandinávie,“ ozřejmuje. „Jako cizinec musíte být neskutečně dobrý, abyste se dostali až do DEL,“ upozorňuje.

Po tvrdé letní přípravě začal bývalý hráč brněnských celků Hvězda, Ytong či Technika, Prostějova nebo Třebíče budovat své jméno v německém hokeji nejlepším možným způsobem. Hned v první sezoně nastřádal v 62 zápasech Oberligy nevídaných 136 bodů za 62 gólů a 76 asistencí. „Hodně mi pomohly tréninky Leoše Šuláka, chodil jsem i dvakrát denně na led,“ vybavuje si.

Vyhrál kanadské bodování a opanoval i pořadí střelců, což o rok později zopakoval. I přes nabídky z Bundesligy setrval ve třetí nejvyšší soutěži tři sezony. „Vždycky jsem se nechal nějak přemluvit,“ usmívá se.

Až loni v létě přestoupil do Riessersee a opět předváděl vynikající výkony. V 48 bitvách dlouhodobé části nasbíral 71 bodů za 30 gólů a 41 asistencí. Znovu vyhrál produktivitu a mezi kanonýry obsadil druhé místo. I podle samotného Lubora Dibelky k tomu výrazně přispěla spolupráce s Davidem Appelem (na společném snímku). „Sedli jsme si a navzájem si pomohli,“ vypálí bez váhání.

„Manažer za mnou v létě přišel, že má na Davida nabídku a já mu řekl, ať ho okamžitě podepíšou, protože jsem si ho pamatoval z Brna jako jednoho z nejlepších hráčů první ligy. Spousta lidí chodila právě na něj. O extraligu ho podle mě připravilo jen to, že je svůj a všechno říká na rovinu,“ připojuje příhodu, jak získal elitního parťáka.

Taťka mi od začátku říkal, že budu až v německé reprezentaci

Lubor Dibelka vyzrál v zemi našich západních sousedů jako hráč i jako člověk. S německou přítelkyní vychovává v Peißenbergu, kde se usadil, už téměř čtyřletého syna. „Poznali jsme se krátce po mém příchodu do Peitingu na Oktoberfestu,“ prozrazuje. „Vyrazili jsme tam celý tým a můj spoluhráč chodil s její sestrou. Zalíbila se mi, dali jsme se dohromady a po dvou měsících známosti jsme čekali dítě,“ dodává ještě.

Za výbornými výkony pak momentálně hráč Mnichova vidí zejména fakt, že se ničím nerozptyluje. „Věnuji se jen hokeji a rodině. Žádné party ani nic podobného. Jen v Čechách občas zajdu s kamarády na pivko, když se domů dostanu,“ culí se.

To bývá tak dvakrát maximálně třikrát za sezonu, jak sám Lubor Dibelka uvádí. „Většinou v neděli po zápase jsem vyrazil a ve středu už byl zase doma. Všechno musím pečlivě plánovat, protože rodiče nebydlí ve stejném městě,“ líčí.

Zatímco on sám se příliš nevěřil, jeho otec mu německou kariéru narýsoval jednoznačně. „Říkal mi, že vyhraji bodování v Oberlize i Bundeslize a až se prosadím v DEL, naskočím v německé reprezentaci,“ prozrazuje.

K tomu je ještě daleko, navíc první volbou Lubora Dibelky by byl český národní tým. „Srdíčko mám pořád v Česká republice. Pokud by se mi dařilo a trenér by mě oslovil, neváhal bych. Kdyby mi nikdo šanci nedal, těžko by se někdo mohl zlobit, pokud bych dostal nabídku od Němců a přijal ji,“ uzavírá.