Z národního týmu jsem nadšený, hlásí Milan Gulaš. Färjestad podle něj našel pohodu v zámoří

Letošní sezonu začal v ruském Magnitogorsku a loni na podzim prožil chvíle, kdy mu moc dobře nebylo. Milan Gulaš pod vedením proslulého kouče Keenana příliš nehrál, situaci posléze řešil tím, že požádal vedení klubu o uvolnění. Zvažoval víc variant, nakonec zamířil do švédského Färjestadu. A udělal dobře! Šikovný bruslař a střelec se probil do finále tamního play off, teď navíc hlásí reprezentační návrat. "Jsem z toho nadšený. Vláďu Růžičku hodně uznávám, moc se na nároďák těším," hlásí v rozhovoru pro hokej.cz ze severu Evropy.

Hokejistům Färjestadu skončila sezona teprve v pondělí, kdy prohráli čtvrtý zápas finálové série s týmem Skelleftea AIK. Zatímco soupeř slavil titul, Gulašův tým musel přijmout porážku. "Ale postupem času všichni doceníme, že to rozhodně není špatný výsledek. Skelleftea byla lepší, vyhrát si zasloužila. Pro nás je velký úspěch, že jsme se dostali až do finále," připomíná.

Boj o švédský titul trval jen čtyři zápasy. Dá se říci, že bylo finále jasně ve prospěch soupeře?
"Podle výsledků ano. Mělo to jednoznačný průběh, Skelleftea má výborné mužstvo - to každý ví. My jsme prošli poměrně složitou cestou, ve čtvrtfinále s Brynäsem a v semifinále s Växjö jsme nechali spousty sil. Samozřejmě jsme chtěli uhrát víc, ovšem podle mého se nemáme za co stydět. V play off jsme jinak hráli dobře, vůbec druhá polovina sezony vypadala úplně jinak než ta první, kdy já tady ještě nebyl."

Čím to? Kde přišel zlom?
"Klukům se na začátku nedařilo, byli v tabulce dole. Färjestad už leckdo pasoval na účastníka baráže. Myslím, že nám hodně pomohla olympijská přestávka. Jeli jsme do Ameriky a tam se dali bezvadně dohromady. Řekli jsme si, jakým směrem chceme jít, co nám přinese úspěch. Semkli jsme se a v soutěži pak hráli fakt dobře. Dlouho jsme se motali na hraně předkola play off. Tam jsme nechtěli, povedlo se nám urvat těžké zápasy a nakonec postoupit přímo. V play off jsme vyřadili dva týmy, ve finále nám to bohužel nesedlo, ale jinak to podle mě nebylo vůbec špatné."

Během únorové pauzy jste hráli zápasy proti klubům AHL. Jaký to byl zážitek?
"Velký. Švédské týmy proti farmám nikdy nenastoupily, musím říci, že to bylo super. Nejprve jsme hráli proti výběru soutěže, šlo tak trošku o exhibiční duel, při němž nechyběly třeba dovednostní soutěže. Pak jsme letěli do Toronta a tři dny nato nastoupili proti farmě Maple Leafs. To už byl zápas na sto procent, prohráli jsme ho v prodloužení. Nám se do té doby úplně nedařilo, ale během olympiády se všechno otočilo. Uvědomili jsme si, co potřebujeme, mělo to pro nás velkou hodnotu. Od té doby byly naše výkony na úrovni. V základní části jsme vybojovali páté místo a pak se dostali až do finále. To asi původně čekal málokdo."

Jak jste na tom po skončení klubové sezony se silami?
"Musím říci, že žádný problém. Cítím se velmi dobře. I díky tomu, že ve Švédsku se hraje play off ob den, systémem doma - venku. Já to nikdy nezažil, ale sedlo mi to. Mezi zápasy si odpočinete, setřesete únavu, určitě dobrá věc. Vyhovovalo mi to."

Když se ohlédnete zpátky, byl přesun do Färjestadu správným krokem? 
"Teď s odstupem ano. Stoprocentně! Začínal jsem v Magnitogorsku, ale hrál jsem tam málo a později vedení klubu poprosil, jestli by mě nepustili jinam. Objevily se nabídky z jiných ruských klubů, ze Švédska, z Finska...Zvažoval jsem i návrat do Plzně, protože jsem chtěl hlavně hodně hrát. Jednal jsem s Martinem Strakou, už to bylo docela nahnuté. S lidmi, které mám kolem sebe, jsme si pak ale řekli, že by bylo ještě dobré pokračovat venku. Naskytl se Färjestad - a já do toho šel. Dneska nelituju. Rychle jsem si zvykl, pravidelně nastupoval. Jsem fakt rád, že to takhle dopadlo. Asi po necelých dvou měsících za mnou přišli s nabídkou a já podepsal novou smlouvu na další dva roky. Takže zůstávám. Jsem šťastný, že mohu hrát právě v tomhle klubu."

Letos jste tam mimo jiné navazoval na krajany, kteří v týmu z Karlstadu působili před vámi. Vzpomínají místní na Jaroslava Špačka, Radka Hamra a na další naše hokejisty?
"Určitě. Šéf klubu Hakan Loob má Čechy rád, bylo jich tady v minulosti víc. Místní se na ně občas ptají, vzpomínají. Hodně tady udělal Jarda Špaček, jehož vidím každý den v kabině. Visí tam plakáty z roku 1998, kdy s Färjestadem udělal titul. Lidé se ale rádi vracejí i k dalším hráčům, třeba ke Slovákovi Dominikovi Graňákovi. Všichni kluci tu nechali velkou stopu." 

Během letošního play off naznačil reprezentační trenér Vladimír Růžička, že by vás chtěl mít v týmu pro přípravu na mistrovství světa. Už víte, kdy dorazíte?
"Mluvil jsem s manažerem Martinem Loukotou. V sobotu půjdu na led s klukama, kteří nepojedou k utkáním do Švýcarska, s celým týmem budu poprvé trénovat příští úterý. Musím říci, že se na nároďák moc těším. Cítím se velmi dobře. Když jsem se dozvěděl, že budu pozvaný, byl jsem z toho nadšený. U nároďáku se nějaké věci změnily, Vláďu Růžičku hrozně uznávám a jsem rád, že mi dá šanci."

Poprvé jste pod ním nastupoval před šampionátem 2010 v Německu. Na turnaj jste se nedostal, ale tehdy jste hovořil o velké zkušenosti do další kariéry.
"No jasně. Dostal jsem se do týmu a pak tam pokračoval pořád dál, protože se jiní kluci omlouvali. Odjel jsem nakonec do Německa a domů se vracel až po základní skupině. Na turnaji jsem si sice nezahrál, ale vzpomínky mám fantastické. Byla tam skvělá parta, výborní kluci i všechno kolem. Na to se nedá zapomenout."

Mimochodem - v Praze se tento týden hrají dvě finálová utkání Gagarinova poháru mezi Lvem a Magnitorskem, kde jste začínal sezonu. Komu titul přejete víc?
"Abych řekl pravdu, tak oběma. Mám to padesát na padesát. Ano, v Magnitogorsku jsem hrál, mám tam kamarády. Ale ve Lvu taky, navíc je to český klub. Říkám si, že to bude hlavně skvělý hokej. A ať vyhraje lepší. Vím, že celkově třetí zápas je na programu dnes. Jelikož ještě zůstávám ve Švédsku, pustím si internet a budu koukat na přenos. Určitě mě zajímá, jak to dopadne."