Z gólů budu mít radost, ať je mi dvacet nebo čtyřicet, tvrdí Pavel Patera

Kladenský kapitán Pavel Patera otevřel úspěšným zakončením přesilovkové kombinace ve třetí minutě brankový účet zápasu a v době zlínského tlaku za vyrovnáním pak sedm minut před koncem vzal třetí kladenskou brankou definitivně hostům vítr z plachet. Navíc v prostřední části přihrál Martinu Procházkovi na vítěznou branku. Po zápase na něm bylo vidět, že na ledě nechal hodně sil a z kabiny odcházel mezi posledními.

V neděli to pro vás byl asi úspěšný večer, že?
„Samozřejmě, padly nějaké ty góly… Byli jsme po Spartě docela dole, navíc týmy zespoda se na nás začaly víc tlačit, takže  body jsou pro nás strašně důležité.“

A ty góly byly navíc docela hezké.
„Dostal jsem nádherné nahrávky. Ten první byl do prázdné brány, druhá šla přímo před branku. Byl jsem v šancích dnes vícekrát, ale v jedné jsem zblízka trefil břevno a další mi brankář už vyčapal.“

Také jste na jednu branku přihrál Martinu Procházkovi, který tak prolomil měsíční střelecký půst. Neříkal na to něco?
„Neříkal nic, ale při takové šňůře je to pro každého určitě vzpruha.“

Asi dlouho panovaly obavy o výsledek.
„Už se nám to stalo mockrát, že nedáme šance. Naposledy minule se Spartou, kdy jsme nedali na 2:0 a pak se to otočilo. Dnes je to bohužel kolikrát o jedné šanci v půlce zápasu, kterou je třeba proměnit a může to rozhodnout zápas.“

Dokonce to občas vypadalo, že hru tvořili hosté a Kladno naopak hrozilo z brejků. Souhlasíte?
„No hlavně do třetí třetiny jsme vstoupili špatně, kdy nás Zlín hodně přehrával. V těch chvílích nás opět podržel brankář a my to pak naštěstí potvrdili.“

Připsal jste si za dnešek tři kanadské body. Vy se ale tváříte, jako by to už byla samozřejmost.
„Myslíte teď? No to bude tím, jak jsem utahaný. Ale samozřejmě to vždycky potěší, když se dávají góly a povede se zápas. A je jedno, jestli mi je dvacet, třicet nebo čtyřicet. Radost z toho mám, ale hlavně jsme potřebovali urvat tři body, jinak to s námi už vypadalo špatně.“

Vypadá to tedy, že teď reprezentační pauza přijde asi vhod. Je to tak?
„Sice jsme vyhráli a mohli jsme se svézt na nějaké vítězné vlně, i když to na druhou stranu byl vlastně jen jeden zápas. Ale je to tak, zápasů bylo dost včetně hodně úterků. Ale třeba Budějovicím nebo Slavii to určitě bodne ještě víc než nám. Ty kluky, co do toho stíhají ligu mistrů, docela obdivuji.“

V dřívějších letech jste touto dobou balili a odjížděli za národkem. Nevrátí se někdy nostalgické vzpomínky?
„Člověk by chtěl, ale už má nějaká léta a mezinárodní hokej je o hodně rychlejší. To už je pro mladší, můžu akorát popřát Kopřivovi, ať se mu zadaří.“

Neozval se vám s Procházkou trenér Růžička alespoň na oslavný zápas proti Slovensku?
„Určitě ne, také to není žádný srandamač, to je normální zápas pro ladění kádru na mistrovství světa. Legendy jako my pak budou „hrát“ až potom na oslavném večírku…“