Z extraligy mám respekt, přiznává obránce Michal Plutnar. Odchodu do zámoří vůbec nelituje

Po třech letech strávených v zámořské juniorské WHL se talentovaný obránce Michal Plutnar (na snímku) vrací domů. Už jako podstatně zkušenější a ostřílenější hokejista zabojuje o místo v základní sestavě libereckých Bílých Tygrů, s nimiž se dohodl na tříleté spolupráci. „Odchodu do zámoří vůbec nelituji. Poznal jsem úplně jiný styl hokeje, naučil se o sebe starat a skvěle mluvit cizí řečí,“ hlásí dvacetiletý odchovanec Havlíčkova Brodu v obsáhlém rozhovoru pro hokej.cz.

Po vcelku úspěšné sezoně strávené pod Ještědem se v pouhých sedmnácti letech vydal na zkušenou do zámoří. Obránce Michal Plutnar stačil za tři sezony v dresu Tri-City Americans sehrát úctyhodných 207 utkání, v nichž zaznamenal 14 branek a dohromady si do statistik připsal 56 bodů. Nyní se ale vrací domů, vytáhlý pravý zadák v nadcházejícím ročníku oživí obranné řady libereckých Bílých Tygrů. „Z extraligy mám docela respekt, všechno to budou skoro stokiloví, vyspělí a chytří chlapi,“ myslí si sympatický mladík.

Michale, jak se vůbec zrodil váš návrat do Liberce?
„Byl jsem rozhodnutý už v půlce sezony, přibližně po mistrovství světa dvacítek, že už nebudu chtít v zámoří působit další rok. V juniorské soutěži jsem byl třetím rokem a nebyl jsem si úplně jistý, jestli mě ještě soutěž nějakým způsobem zlepší, tak jsem chtěl vyzkoušet dospělý hokej. V Liberci jsem působil už v juniorce, jsou tady perfektní podmínky a měli o mě zájem, takže to byla pro mě jasná volba.“

S řadou kluků ze současného kádru Bílých Tygrů se dobře znáte, byl o to návrat příjemnější?
„Myslím si, že jsem do mančaftu dobře a rychle zapadl. S mladšími kluky už jsem se hrál v juniorce a v podstatě i starší kluky jsem znal, protože většina z nich tady před třemi lety působila. Takže to byl pro mě velmi příjemný návrat.“

Poslední dvě sezony asi nedopadly dle představ vedení klubu i fanoušků, sledoval jste výsledky Liberce na dálku?
„Vždycky jsem kouknul na všechny zápasy, vyloženě jsem nesledoval jen Liberec. Ale samozřejmě jsem věděl, že to není úplně dobré. Ale jsou tady perfektní podmínky, super zázemí, příjemní lidé. Podle mě měli v posledních dvou sezonách jen smůlu. Věřím, že se to zlomí.“

Obránci praváci jsou na hokejovém trhu v podstatě nedostatkovým zbožím, vnímáte to rovněž jako svou velkou výhodu?
„Určitě to má něco do sebe, praváků skutečně moc není, ale důležité je pro mě hlavně dostat se do týmu a vybojovat si v něm stálé místo. Až pak mohu uvažovat o takových věcech.“

V extralize vás čeká úplně jiný styl hokeje, nemáte z toho trošku obavy?
„Z extraligy mám určitě respekt, protože už to je dospělý hokej. Všechno to budou skoro stokiloví, vyspělí a chytří chlapi. Netroufnu si říci, jestli to bude rychlejší, ale každopádně vyspělejší a chytřejší hokej. Ale na to bych si měl během prvních dvou měsíců zvyknout a než začne soutěž, měl bych být připravený.“

Když jste se před třemi lety přesunul z Liberce do zámoří, byl to pro vás zpočátku obrovský výkonnostní skok?
„Neřekl bych, že bych byl překvapený z herního stylu. Myslím si, že jsem se do toho během prvního měsíce velmi rychle dostal. Spíše byl pro mě šok, jak to tam lidi žerou. Na naše zápasy chodilo pravidelně pět tisíc lidí, atmosféra byla naprosto skvělá.“

Došlo to třeba až tak daleko, že vás lidé poznávali na ulici a žádali o autogram?
„Samozřejmě jsme měli nějaké autogramiády, třeba po zápasech. Působil jsem ale v americkém klubu a tam to lidi neláká až tak moc jako v Kanadě, přestože na nás chodilo těch pět tisíc lidí. Někteří věrní fanoušci nás poznávali i mimo led, ale určitě to nebylo tak, že bych šel po ulici, poznávali mě a chtěli po mě autogram.“

Zámořská štace dá každému hodně nejen po té hokejové stránce, souhlasíte?
„Určitě. Už jsem říkal i v jiných rozhovorech, že vůbec nelituji toho, že jsem do zámoří odešel. Bylo super poznat úplně jiný styl hokeje a zároveň se naučit o sebe starat a skvěle mluvit cizí řečí. Do budoucna to není určitě zavřené vrátit se do Ameriky, případně někde do Evropy. Jazyk se hodí vždycky a všude, takže jsem za tu zkušenost moc rád.“

Každopádně začátky ale nebyly vůbec jednoduché, že?
„Bylo to docela i srandovní, když mě na letišti vítali generální manažer, trenér i rodina a já jsem jim pouze zamával a moc neřekl. První tři měsíce jsme komunikovali pouze přes překladač, takže ty začátky nebyly moc dobré. Pak nevím, jak se to mohlo stát, ale začal jsem mluvit, rozumět a postupem času to bylo v pohodě.“

Navštěvoval jste i nějaké jazykové kurzy?
„Měl jsem třikrát týdně angličtinu, vždycky hodinu a půl. Začal jsem tam chodit asi po čtyřech měsících. To už jsem začal trošku rozumět. Učitelka byla Američanka, takže by bylo docela těžké si hned zpočátku rozumět, proto jsem musel chvilku počkat. Na lekce angličtiny jsem vlastně chodil až do konce třetího roku.“

Rodina či přítelkyně se na vás přijeli podívat?
„Hned první rok se na mě přijeli podívat, bylo to na Vánoce. Druhý rok už jsem přiletěl domů, protože být tam osm měsíců v kuse není na psychiku úplně dobré. Byl jsem rád, že jsem se na chvíli vrátil domů a odpočinul si trošku. Neviděl jsem jen mamku, taťku a přítelkyni, ale i širší kruh rodiny. Třetí rok jsem pak byl na mistrovství světa dvacítek, takže se za mnou přijeli podívat do Švédska, což bylo taky super.“

Tři roky v zámoří jsou přece jen dlouhá doba, nemotá se vám teď občas do řeči angličtina?
„Nikdy jsem s tím neměl problém. Když jsem byl v Americe, tak jsem dokázal strašně rychle přepnout na angličtinu a teď když jsem doma, tak zase rychle zpátky na češtinu. Angličtinu vlastně používám pořád, protože jsem stále v kontaktu s rodinou. Dvakrát, třikrát týdně si s nimi volám přes skype.“

Dokážete si představit, že byste v Americe strávil zbytek života?
„Úplně v pohodě si to dokážu představit. Mám jen pozitivní zkušenosti. Lidé tam jsou velice příjemní, hokej je tam na vysoké úrovni a země je to krásná. Takže bych s tím neměl problém.“

Po domovu se vám ale určitě stýskalo, že?
„To by musel asi každý zažít, doma je doma a Česko je Česko, to bych neměnil nikdy na světě. Vždycky jsem byl moc rád, když jsem se tady mohl vrátit. Možná mi časem chybělo jídlo, které je tam trošku jiné. Když jsem si časem volal s rodinou a mluvili třeba o tradičních jídlech, tak jsem měl chutě a dal bych si něco.“

Jak vlastně Američané vnímají český hokej?
„Českou extraligu moc neznají, většinou mluví jen o KHL. Ale berou to tak, že je to naše nejvyšší soutěž. Kdyby šel nějaký Kanaďan nebo Američan do české ligy, určitě by z toho měli respekt. Je to chlapská soutěž a to nejlepší, co tady máme.“

V Liberci máte za sebou soustředění ve Špindlerově Mlýně. Slyšel jsem, že bylo pořádně náročné.
„Tady ta soustředění jsou vždy náročná, protože to je zlom poloviny letní přípravy, kdy se přechází z kondiční části do dynamiky a výbušnosti. Trénovali jsme třikrát, čtyřikrát denně. Byli jsme na horách, takže se jezdilo na kolech nebo běhalo do kopců. Ale všichni jsme dobře trénování, takže jsme to zvládli v pohodě. Je to výborné pro stmelení party, že jsme celý týden spolu. Dře se, ale zároveň tam je i sranda. To je před sezonou to nejlepší, co může být.“

Většina hokejistů letní přípravu příliš v lásce nemá, jak jste na tom vy?
„Už asi čtvrtý rok, kdy jsem zjistil, že hokej bude jednou tím, co mě bude živit, k tomu přistupuji velmi důsledně. Je to velmi důležité pro celou další sezonu, předcházíme tím zraněním a potřebujeme být dobře fyzicky připravení. Většina hokejistů určitě letní přípravu nemá moc v lásce, ale já si v tom vždycky najdu nějaký pozitivní směr a motivaci, takže ji vždycky zvládnu v pohodě.“

Předchozí tři ročníky jste musel trénovat individuálně, bylo to pro vás podstatně náročnější?
„Je to těžší, ale zase na druhou stranu je to lepší v tom, že jsem měl v Praze kondičního trenéra. Jezdil jsem tam každý den, trenér se věnoval pouze mně a vysvětloval mi, co dělám špatně. Je to hodně o vůli. Individuální příprava mě připravila velice dobře. Jsem zvědav, jaké to bude letos.“

Stihl jste vůbec před začátkem letní přípravy nějakou dovolenou?
„Nestihl. Přiletěl jsem z Ameriky a měl jsem asi jen pět dní volna a hned jsem odjížděl do Liberce na začátek letní přípravy, takže dovolenou plánuji až po letní přípravě.“

V Liberci jste podepsal tříletou smlouvu, jaké jsou nyní vaše cíle?
„Určitě se chci prosadit do libereckého prvního týmu, udělat si tam nějaké jméno a stabilně hrát. Po třech letech bych se chtěl podívat do národního týmu, sehrát tam třeba nějaká utkání Euro Hockey Tour. Cesta do zahraničí není nikdy zavřená, takže určitě bych se pak rád časem podíval do Evropy nebo zpátky do zámoří.“