Vzpomínky na Vídeň jsou krásné, ale letos máme úplně jiný tým, říká Josef Vašíček

Čtyři roky nehrál na světovém šampionátu, dosud naposledy si turnaj zkusil ve Vídni 2005. Josef Vašíček při druhém startu na MS vystoupal na vrchol. Ve finále proti Kanadě pečetil trefou do prázdné klece český triumf, za chvilku se mu na krku houpala zlatá medaile. "Na to se nedá zapomenout, byly to úžasné okamžiky," tvrdí. Letošní výběr je v porovnání s tím videňským zcela odlišný, i když ho zase povede trenér Růžička. A v sestavě bude také Jaromír Jágr. "Vůbec to nejde srovnávat, teď nastoupí úplně jiné mužstvo," dodává vysoký útočník.

Vašíček měl štěstí na velké hokejové momenty. Vyhrál mistrovství světa do 20 let i dospělých, doma má prsten za vítězství ve Stanley Cupu. Jenže dobře ví, že cesta za každým triumfem začíná od nuly. "Sestavy národních týmů pro šampionáty mi trošku připomínají juniorská mužstva, kde se mění hráči podle ročníků. Díval jsem se na současnou nominaci, dost kluků spolu nastupuje v klubech. Ale třeba v porovnání s tou Vídní je většina kádru nová," konstatuje.

Letošní elitní výběr se rodil trošku složitě. Trenér Růžička si původně představoval, že využije víc posil z NHL. Hlavně tedy v obraně. "Sledoval jsem to, trenéři to nemají jednoduché. Museli sestavit mužstvo z mnoha zdrojů, vlastně teprve tento týden bylo jasné, jak by kádr mohl vypadat. Ovšem ostatní týmy jsou na tom podobně. Musíme se dát dohromady a makat tak, aby se nám na šampionátu třeba zase něco hezkého povedlo," připomíná.

Ačkoli mistrovství světa pro český výběr vypukne už v sobotu 25. dubna, kompletní bude teprve tři dny předtím. Na středečním srazu se připojí krajánci z NHL Židlický, Kotalík, Hemský i dvojice ruských posil Irgl s Vašíčkem. Hráči ruské Jaroslavle měli v minulých dnech a týdnech hodně nabitý program. Náročným play off Kontinentální ligy se prokousali až do finále proti Kazani, která jim nakonec vyfoukla mistrovský titul.

"Přitom se série několikrát vyvíjela v náš prospěch, stačilo málo a vyhráli bychom my. Jak daleko jsme byli od Gagarinova poháru? Jediný gól! V sedmém zápase jsme měli dostatek šancí, ale pak jsme dostali takovou všelijakou branku, která to všechno rozhodla. Samozřejmě jsme z toho byli smutní, protože jsme se ocitli fakt blízko. Ale co naděláte," mávne rukou Vašíček.

Poražený finalista prožívá bezprostředně po klíčové bitvě velmi smutné pocity. Jakmile opadnou, nastává čas racionálních hodnocení. "Každé finále je úspěch, takhle to v klubu všichni brali. Ale co si budeme povídat, chtěli jsme titul. Jaroslavl hrála už loni finále s Ufou, teď proti Kazani. Ani jednou neuspěla, pokaždé prohrála v posledním možném zápase. To je mrzuté," přiznává odchovanec hokeje v Havlíčkově Brodě.

V Lokomotivu se všechno původně zdálo hodně nadějné. "První zápas finále jsme vyhráli 3:0, ve druhém jsme podlehli 3:4, ačkoli jsme vedli o tři branky. Šesté jsme prohráli v prodloužení, pak ten gól Kazaně v sedmém souboji... Něco nám chybělo, především tedy trocha štěstí," mrzí Vašíčka. Pokud se ale podívá zpětně na celý rok v KHL, nenajde žádnou negativní věc.

"Byl jsem spokojený. Opravdu! Sezona v Kontinentální lize proběhla podle mých představ, hrál jsem hodně, nechyběl jsem ani v jednom zápase. Po hokejové stránce určitě vynikajicí krok," hodnotí. Zápasy play off stály všechny aktéry spousty sil. Vašíček není výjimkou. "Hráli jsme pomalu ob den nebo každý druhý den. Napočítal jsem 19 zápasů v play off, k tomu cestování. Přítelkyně si mě moc neužila. Naštěstí tam měla kamarádky ze Švédska a z Kanady, takže to nějakým způsobem zvládla."

Vašíček patřil k oporám Lokomotivu, má za sebou výborný ročník. Podobně jako další český útočník Zbyněk Irgl, který v Jaroslavli působil o rok déle. "Osmdesát procent zápasů jsme hráli v jednom útoku. Se Zbyškem, jak mu říkají Rusové, jsme to většinou táhli i mimo led. Hodně času jsme strávili na cestách za soupeři a tak," konstatuje bývalý útočník Slavie, Caroliny, Nashvillu či New York Islanders.

Jelikož má Vašíček v Jaroslavli smlouvu ještě na rok, patrně zůstane. "Pokud se nestane něco neočekávaného, měl bych tam hrát dál," souhlasí. Po play off toho měl plné zuby. "Zápasy byly náročné, všichni jsme pěkně obouchaní. Docela mi přišlo vhod, že nám se Zbyňkem Irglem poskytli reprezentační trenéři čas na odpočinek. Hráli jsme až do neděle, a kdybychom už ve čtvrtek měli nastoupit na turnaji v Liberci, bylo by toho dost. Takhle jsem si bezvadně oddychl," kvituje.

Po skončení série proti Kazani se čeští vyslanci zúčastnili rozlučky hráčů Jaroslavle se sezonou. Jaká byla? "Hodně divoká. Ruští kluci za to dokážou vzít. Na ledě jim stačím, ale při posezení po sezoně jsem s nimi nezávodil," směje se. Do vlasti se Vašíček s přítelkyní vrátili minulý týden ve čtvrtek. "Museli jsme balit, vyřídit věci v bance a podobně. No a doma, tam jsem pak hlavně odpočíval. A byl s rodinou," říká.

Krátké volno přišlo vhod. "Cítím, že mám zase dost energie. Mistrovství světa je velice těžký turnaj, člověk se na něj musí pořádně připravit," upozorňuje. Nyní už se chystá na to, až se připojí k národnímu týmu. "Vůbec neuvažuji o své roli. O tom, co bych měl hrát. Nechám se překvapit, jak to trenéři poskládají. Hlavně chci pomoci k tomu, abychom hráli co nejlépe."

O šampionátu prý přemýšlí až v posledních dnech. "Během play off jsme toho měli hodně, soustředil jsem se jen na své výkony. Ale když skončila sezona, s některými kluby z týmu jsem si o mistrovství světa popovídal. Za Rusko by měl jet Vitalij Višněvskij, hodně jsem reprezentaci probíral s Johanem Akermanem. Je to moc šikovný obránce a dobrý kluk, který společně s Marcusem Nilsonem určitě švédskému nároďáku pomůže. Uvidíme, jak to všechno bude vypadat na ledě. Už se moc těším!" uzavírá.