Poslední dvě desetiletí probíhala ve znamení pronikavých změn. Pád komunismu umožnil volný pohyb hráčů, jednotlivé školy se ještě víc sblížily, špička se vyrovnala. Rozšířil se počet možných uchazečů o nejvyšší pocty, docházelo k velkým překvapením. Olympiády se otevřely také profesionálním sportovcům. Od roku 1998 začali na zimní hry jezdit také hráči NHL. Po švédském triumfu v Lillehammeru ještě bez účasti zámořské soutěže triumfovali na Turnaji století v Naganu čeští hokejisté a naplnili sen mnoha generací. Čtyři roky po nich v Salt Lake City skončilo půlstoletí dlouhé čekání Kanady na další olympijské zlato.
XV. ZOH Calgary (13. - 28.2. 1988)
Marné čekání na zázrak
Odletu předcházelo soustředění na Štrbském plese. Jako prostředek k aklimatizaci na severoamerickém kontinentu měl posloužit turnaj v americkém Anchorage. Místo sil načerpal československý tým spíš únavu a špatnou náladu. Rok předtím vyhrála reprezentace předolympijský turnaj ve zbrusu nové hale Saddledome, se střechou ve tvaru koňského sedla. Na mistrovství světa skončila třetí, ale sahala dokonce po zlatu. V úvodním zápase her v Calgary proti Německu však bylo všechno jinak.
Tým od 17. minuty vedl zásluhou Jiřího Hrdiny, který měl po olympiádě pokračovat v NHL ve službách tamních Flames. Houževnatý a místy i záludný hokej v podání soupeře však na naše platil. Po slibné první třetině ke vyvedl z rovnováhy, bojovali s vlastní nervozitou. Němci vyhráli 2:1.
V příštím střetnutí s Američany následoval další hrůzný scénář. V 7. minutě vedl celek USA o tři góly. Hrozící katastrofu se však podařilo oddálit. V utkání plném zvratů svěřenci Jána Staršího a Františka Pospíšila vyhráli 7:5.
Po vítězstvích 10:1 nad Norskem a Rakušany 4:0 však následoval bídný výkon proti Rusku a porážka 1:6. Němci navíc porazili Američany 4:1 a postoupili do finálové skupiny. Výsledky z prvního kola se započítávaly dál, takže naši vstupovali do závěrečných bojů bez bodu a se skóre 2:8. Naděje na medaili se začala rozplývat a popravdě řečeno, mužstvo samo jí příliš naproti nešlo.
Proti Švédsku naši vedli téměř do poloviny zápasu. Ale po třech úderech Tre kronor se vůle vytratila a byla z toho porážka 2:6. Proti Kanadě to bylo jen o gól lepší – 3:6. Jediného úspěchu s týmy silné pětky dosáhl československý tým až výsledkem 5:2 ze střetnutí proti Finsku, které nakonec získalo první historickou medaili na světovém turnaji.
Při účtování to byly jediné dva body, které se započítávaly. do konečné tabulky. Vzhledem k tomu, že Němci měli stejný zisk a vyhráli vzájemný zápas, skončili jsme až za nimi šestí. Po turnaji se psalo o marném čekání na zázrak. Zklamání. Rozčarování. Calgary probudilo zlé duchy Cortiny 1956, kdy olympiáda skončila podobným propadákem. Mužstvo předvádělo hru bez obětavosti, srdnatosti, úsilí, zato působilo nervózně, bezradně a místy podrážděně. Jediný primát, jehož v kanadské provincii Alberta mužstvo dosáhlo, byl nejvyšší počet trestných minut.
Skupina A: 1. Finsko, 2. Švédsko, 3. Kanada, 4. Švýcarsko, 5. Polsko, 6. Francie.
Skupina B: 1. SSSR, 2. Československo, 3. USA, 4. Rakousko, 5. Norsko.
Finále: 1. SSSR, 2. Finsko, 3. Švédsko, 4. Kanada, 5. SRN, 6. Československo.
Další umístění: 7. USA, 8. Švýcarsko, 9. Rakousko, 10. Polsko, 11. Francie, 12. Norsko.
Československo: Hašek, Šindel – Božik, Benák, Suchánek, Hořava, Stavjaňa, Ščerban, Uvíra – Rosol, Růžička, R. Vlach, Šejba, Pašek, Liba, Volek, Jiří Hrdina, Doležal, Lála, Haščák, Vlk, Raděvič – trenéři Starší, Pospíšil.
XVI. ZOH Albertville (8. - 23.2. 1992)
Bronz v ceně zlata
Jako po sinusoidě se pohybovaly výsledky reprezentantů na zimních olympiádách. Trend pravidelně se střídajících vzestupů a pádů potvrdilo i poslední vystoupení společného československého výběru ve francouzském Albertville nebo přesněji Meribelu, kde hokejový turnaj probíhal. Po nezdaru v Calgary vybojovali bronz stále ještě federální reprezentanti státu, který se za necelý rok rozdělil vedví. Přitom před odjezdem do Savojských Alp neprožíval náš hokej zrovna zářivé období.
Po pádu komunismu se nejlepší hráči rozutekli do všech světových stran. Na mistrovství světa 1991 ve Finsku jsme skončili šestí, nepovedl se ani Kanadský pohár, kde už místo Josefa Horešovského a Stanislava Neveselého koučovali tým Československa další nováčci v roli reprezentačních trenérů, Ivan Hlinka a Jaroslav Walter.
V mužstvu byli dobří hráči. Ale opakující se neúspěchy jim braly sebevědomí. Na podzim potkala mužstvo nevídaná série porážek. Zlepšení začalo teprve v prosinci, kdy sestava doplněná o několik krajánků zdatně poradila v přátelských střetnutích s Finskem, na lednových Švédských hokejových hrách skončil tým třetí. Po vynikajícím vstupu do olympijského turnaje proti Norsku (10:1) z něj však spadla nervozita. S Francií, která předtím potrápila Kanaďany, to byl nečekaně tuhý boj – 6:4. Jenže pak následovala výhra 4:3 nad Společenstvím nezávislých států, což byl rozpadající se Sovětský svaz.
První porážku nám uštědřili ve čtvrtém zápase Kanaďané (1:5) vedení Davem Kingem, se třemi profesionály a mladíky Ericem Lindrosem a Joem Juneauem v sestavě. V následujícím střetnutí si mužstvo poradilo s houževnatými Švýcary 4:2 a ve skupině skončili třetí jen horším skóre za Javorovými listy a Rusy. O konečném umístění se poprvé v historii olympiád rozhodovalo systémem play off. Československý tým sehrál čtvrtfinálové utkání proti Švédsku, silnému týmu, plnému osobností.
Zápas o další bytí a nebytí byl velmi vyrovnaný. První i druhá třetina dopadly nerozhodně. Ve třetí dávali góly už jen naši hokejisté. Rozhodla lepší momentální forma a větší štěstí v koncovce. Rozdílový gól vstřelil hokejový filuta Otakar Janecký. Patrik Augusta pečetil na konečných 3:1. Velký výkon podal v brance Petr Bříza. Možnost proniknout do finále však zhatilo smolné semifinále s Kanadou.
Od poloviny první třetiny jsme prohrávali 0:2, do poslední části však šly týmy za rovnoměrného stavu. Navzdory tlaku a většímu množství brankových příležitostí Československo podruhé v turnaji proti javorovým listům neuspělo. Dva rozhodující góly inkasovalo od modré čáry – 2:4. Z velkého zklamání se ovšem hokejisté ČSFR dokázali velmi rychle oklepat. O den později v zápase o bronz proti Američanům si brzy vytvořili solidní náskok a utkání se postupně stalo jednoznačnou záležitostí. Celek USA přejeli 6:1.
Trenér Hlinka po zápase poznamenal, že zná cennější kovy, ale že tento bronz má pro náš hokej cenu zlata. Vzpruha z Albertvillu byla potřebná, v tom zvláštním období plném změn dodala vytrácející se sebedůvěru. Olympijské zlato vybojovala ruská omladina reprezentující dnes již také neexistující soustátí. Trenér Viktor Tichonov dovedl sbornou potřetí k triumfu pod pěti kruhy, třetí zlato získal také útočník Andrej Chomutov. Hráči jako poruštěný Litevec Darius Kasparaitis, Sergej Zubov, Alexej Žamnov, Alexej Kovaljov se později výrazně prosadili v NHL.
Skupina A: 1. USA, 2. Švédsko, 3. Finsko, 4. Německo, 5. Itálie, 6. Polsko.
Skupina B: 1. Kanada, 2. SNS (bývalý SSSR), 3. Československo, 4. Francie, 5. Švýcarsko, 6. Norsko.
Čtvrtfinále: Československo – Švédsko 3:1, Kanada – Německo 4:3 po samostatných nájezdech, USA – Francie 4:1, SNS – Finsko 6:1.
O 5.-8. místo: Švédsko – Finsko 3:2, Německo – Francie 5:4.
O 5. místo: Švédsko – Německo 4:3.
O 7. místo: Finsko – Francie 4:1.
Semifinále: Československo – Kanada 2:4, SNS – USA 5:2.
O 3. místo: Československo – USA 6:1.
Finále: SNS – Kanada 3:1.
Československo: Bříza, O. Svoboda – D. Kadlec, Gudas, Šlégr, Hořava, Švehla, F. Procházka, Ščerban, Šmehlík – Jelínek, Janecký, Lubina, Rosol, R. Lang, Kašťák, P. Augusta, Veselovský, Liba, Ťoupal, Hrbek, Žemlička – trenéři Hlinka, Walter.
XVII. ZOH Lillehammer (12.-27.2. 1994)
Vrchol přišel v nepravý čas
Mezinárodní olympijský výbor změnil tradiční čtyřletý cyklus pořádání olympijských her na polovinu, takže výkvět zimních sportů se sešel v norském Lillehammeru už dva roky po hrách v Albertville. Naše výprava poprvé reprezentovala Českou republiku, ale konečné páté místo byl vzhledem k ambicím před turnajem poněkud málo. Přesto jsme jednoho medailistu měli: Petra Nedvěda, který získal stříbro v dresu Kanady. Symbolem turnaje pak stala klička nastupující hvězdy Petera Forsberga, jíž rozhodl ve finále penaltový roztřel a rozhodl o prvním zlatu hokejistů Tre kronor.
Olympiádě předcházely Švédské hokejové hry, na nichž si svěřenci Ivana Hlinky počínali velmi zdatně. Všechny soupeře naši přehráli, z jejich projevu byli mnozí až překvapeni. Jenže jak se později ukázalo, výkonnostní vrchol přišel dřív, než měl. Na olympiádě v norském městečku čeští hokejisté vysoký standard neudrželi.
V úvodním utkání nestačili na Finsko a prohra 1:3 dobré rozpoložení rychle zahnala. Srazila mužstvo dolů a dlouho trvalo, než se z útlumu zase dostalo. Ostatní soupeře ve skupině Češi - až na Rusko – porazili. Rakousko 7:3, Německo vedené Luďkem Bukačem 1:0, Norsko 4:1. Rusku podlehli těsně 3:4. Ale žádná sláva to nebyla. Na mužstvo sedla krize, což se přeneslo i do hry.
Všechno se dalo zachránit ve čtvrtfinále, v němž se podruhé začínalo od nuly a v němž vítěz bral zase vše. Na náš tým vyšla Kanada, kterou na Švédských hrách porazil 5:1. Hráči si ji však nepřáli, už vzhledem k tomu, že zámořští hráči měli tehdy s vyžazovacími boji mnohem větší zkušenosti. Nakonec předvedli nejlepší výkon v turnaji, i když kýženého postupu mezi nejlepší čtyři celky turnaje nakonec nedosáhli.
Zásluhou Otakara Janeckého a pak Jiřího Kučery dvakrát vedli. Ale rozhodnout muselo až prodloužení. V něm hned zkraje vyloučil rozhodčí Romana Horáka za zákrok na hranici pravidel. Kanada toho využila. V 66. minutě zápasu způsobil Paul Kariya náhlou smrt všech českých nadějí. Osudové vhazování před vítězným gólem vyhrál liberecký rodák s kanadským pasem Nedvěd. Javorové listy zvítězily 3:2.
Zklamání se přeneslo do následujícího souboje o umístění s Američany. V 5. minutě jsme prohrávali už 0:2, nakonec se však podařilo otočit na 5:3. Duel o konečnou pátou příčku svedl dohromady naše hokejisty s výběrem Slovenska. Nástupnická práva po zániku společného státu byla přiřčena České republice, bývalí spojenci se museli v rozporu se zjevnými kvalitami do elitní skupiny mistrovství světa zdlouhavě prokousávat od nejnižších pater. Možnost rychlého zviditelnění se na olympiádě však zajistila kvalifikace v Sheffieldu.
Miroslav Šatan se stal nejlepším střelcem turnaje, ve slovenském dresu nastoupil rovněž veterán Peter Šťastný. Svěřenci Júlia Šuplera a Františka Hossy vyhráli svoji skupinu. Remizovali se Švédy, Američany, porazili Itálii, Francii i Kanadu. Ve čtvrtfinále však přišlo zklamání: v prodloužení podlehli Rusku. Vítězstvím nad Němci v nastaveném čase se jim otevřela cesta do souboje aspoň o páté místo. Ve 3. místě se ujali vedení, v 10. však zahájil Janecký odvetnou kanonádu. Byla z toho jasná výhra českého týmu 7:1.
Bronz vybojovalo Finsko, zlato poprvé v historii získali Švédové a poprvé o prvenství rozhodly až samostatné nájezdy. Hrdiny finálového souboje s Kanadou se stali brankář Tommy Salo a Peter Forsberg, jenž fikanou kličkou všechno rozhodl. Salo se na poštovní známky nedostal, Forsbergova finta zakončení a nebohý gólman Corey Hirsch ano. Zakončení volnou rukou do protipohybu brankáře předvedl už o nějakých deset let dřív na Kanadském poháru jiný švédský útočník, Kent Nilsson. Od Lillehammeru se mu však začalo říkat Forsbergova klička.
Skupina A: 1. Finsko, 2. Německo, 3. Československo, 4. Rusko, 5. Rakousko, 6. Norsko.
Skupina B: 1. Slovensko, 2. Kanada, 3. Švédsko, 4. USA, 5. Itálie, 6. Francie.
Čtvrtfinále: ČR – Kanada 2:3 v prodloužení, Finsko – USA 6:1, Švédsko – Německo 3:0, Rusko – Slovensko 3:2 v prodloužení.
O 5.-8. místo: ČR – USA 5:3, Slovensko – Německo 6:5 v prodloužení.
O 7. místo: Německo – USA 4:3.
O 5. místo: ČR – Slovensko 7:1.
O 9. místo: Itálie – Francie 3:2.
O 11. místo: Norsko – Rakousko 3:0.
Semifinále: Švédsko – Rusko 4:3, Kanada – Finsko 5:3.
O 3. místo: Finsko – Rusko 4:0.
Finále: Švédsko – Kanada 3:2 po samostatných nájezdech.
Česká republika: Bříza, Turek, J. Kameš – D. Kadlec, Vopat, Ščerban, Stavjaňa, Vykoukal, Hořava, Veber – Janecký, J. Kučera, Doležal, Sršeň, Hosták, Kašťák, Geffert, Hrbek, Žemlička, Alinč, Ťoupal, Horák, Kapusta – trenéři Hlinka, Neveselý.
XVIII. ZOH Nagano (7. – 22. 2. 1998)
Hašek na Hrad!
Tato a podobná hesla zněla náměstími a bila do očí z transparentů po návratu hokejových hrdinů. Čeští hokejisté v japonském Naganu poprvé v historii, navíc v nejtěžší možné konkurenci vybojovali olympijské zlato. Povedlo se jim to ve vůbec prvním otevřeném turnaji, kdy se během zimních her zastavila zámořská NHL a jednotlivé země mohli přijet reprezentovat skutečně nejlepší hráči.
Tehdy dvaatřicetiletému obránci Petru Svobodovi, tehdy působícímu ve Philadelphii před odletem do Japonska předpovídali, že český tým má stejné šance asi jako jamajský bob. A nejen jemu. Svoboda odešel z bývalého Československa v roce 1984 coby osmnáctiletý mladíček a na vlastní pěst. O čtrnáct let později v Naganu se objevil vůbec poprvé v národním týmu. Jeho střela od modré čáry ve finále proti Rusku v době, kdy hodiny ukrojily přesně osm minut a osm sekund ze třetí třetiny, pečetila triumf, o jakém snily generace hráčů. Čtyřikrát byli strašně blízko. Ale pokaždé se museli spokojit se stříbrem, z toho dvakrát po porážce od někdejšího Sovětského svazu. Vítězství v Naganu nebylo o politice ani o pomstě. Ovšem nedal se vymyslet lepší scénář, než že se střelcem zlatého gólu stal právě Petr Svoboda.
Směrodatným pro nasazení celků do turnaje se stalo mistrovství světa 1995 ve Stockholmu a Gävle. Šest nejlepších z tohoto šampionátu – Finsko, Švédsko, Kanada, Česká republika, Rusko a USA – bylo v Naganu nasazeno přímo do finálových skupin. V prvním dějství mezi sebou bojovalo dalších osm zemí o dvě postupová místa. Pět z nich si zajistilo účast na olympiádě v kvalifikačních turnajích. Itálie, Francie a Německo se na ní také dostaly na základě výsledků šampionátu ve Švédsku.
Slováky zaskočila hned v úvodu epidemie asijské chřipky. A také nemohli vzhledem k brzkému termínu tolik spoléhat na posily z NHL. S většinou z nich by mohli počítat až v případě postupu. Vydřeli remízu s Rakouskem, těsně porazili Itálii, po prohře s Kazachstánem však bylo jasné, že budou bojovat jen o 9. místo. Do osmičky se probil tým bývalé sovětské republiky. Bělorusko si zase zajistilo postup na úkor Německa.
Naši odlétali do Nagana skromně. Po výprasku ve Světovém poháru 1996, kde hvězdný tým vyhořel, se to dalo pochopit, na silná slova tu byli jiní. Tým složený částečně z hokejistů NHL a částečně z hráčů působících v evropských soutěžích získal sebedůvěru úvodním vítězstvím 3:0 nad Finskem. Základem úspěchu byl neomylný Dominik Hašek, který se v reprezentační brance objevil poprvé od Kanadského poháru 1991. Kapitán Vladimír Růžička, chyběl ještě déle. Právě on se stal důležitou vůdčí osobností, kolem níž se ostatní semkli v opravdový tým. Prokázali silnou vnitřní vůli, odhodlání, soudržnost, které je neopustily ani v dalších zápasech. Stejně jako neomylnost českého Dominátora mezi tyčemi.
Po vítězství nad Kazachstánem stačilo vzhledem k lepšímu skóre k udržení první příčky ve skupině v závěrečném střetnutí remizovat s Rusy. Zásluhou Roberta Reichla se mužstvo ve 32. minutě ujalo vedení, ale šťastné góly Valerije Bureho a Alexeje Žamnova strhl soupeř vítězství na svoji stranu. Ve čtvrtfinále pak šel na přijatelnější Bělorusko, zatímco naše čekala cesta peklem.
Z války tří mocností ve druhé skupině vyšlo pořadí Kanada, Švédsko, USA. Situaci zamotal skandál kolem neoprávněného startu Ulfa Samuelssona, jenž coby majitel amerického pasu neměl podle švédských zákonů v týmu Tre kronor co dělat. Výsledky však byly i přes jeho vyloučení z turnaje ponechány v platnosti. Celek USA ve skupině neoslnil, ale jak se ukázalo, ze všech soupeřů, které český tým potkal, byli vítězové zmíněného Světového poháru nejnebezpečnější.
Po prohrané první třetině to nevypadalo dobře. Po přestávce však v českých dresech naskočilo na led úplně jiné mužstvo. K obratu zavelel vyrovnávacím gólem Růžička. Po druhém gólu si zasalutoval Jaromír Jágr. Důrazné a rychlé Američany jsme nakonec porazili 4:1. V semifinále nastalo pro změnu hasla naděje Wayna Gretzkyho na zisk zlaté olympijské medaile. Nakonec neměl žádnou, nicméně sám označil českou výhru po samostatných nájezdech za vítězství v dovednostní soutěži. Sám na penaltu nešel, nicméně bylo to halvně další velkém představení Dominika Haška.
Na gól Jiřího Šlégra z 50. minuty odpověděl 63 sekund před koncem běžné hrací doby ve skrumáži Trevor Linden. Desetiminutové prodloužení nerozhodlo, na řadu přišly nájezdy. Celé české mužstvo se na střídačce drželo kolem ramen a dýchalo jako jedno tělo, stejně jako mnohatisícové davy fanoušků, které doma vyšly do ulic. Reichel proměnil první nájezd a Hašek jednou provždy ucpal všechny skuliny. Neoklamali ho Theo Fleury, Ray Bourque ani Joe Nieuwendyk. Eric Lindros snad trefil tyčku, stejně jako Jágr. Jakmile Haška při pátém pokusu neoklamal ani Brendan Shanahan, Růžička už na svůj nájezd nemusel. A český tým mohl po chvíli opojné radosti sledovat, koho mu do bitvy o zlato pošle druhé semifinále.
Boj spolu svedli Rusko a Finsko, které ve čtvrtfinále vyřadilo Samuelssonovou aférou nahlodané obhájce olympijského prvenství Švédy. V semifinále se však už tak vytáhnout nedokázali. Prohráli 4:7, o pět ze sedmi ruských záblesků se postaral Pavel Bure.
Složitejší cestu play off si snad ani nešlo představit. Jenže český tým se vyhranými bitvami se silnými soupeři zocelil, i porážka s Ruskem ve skupině se ukázala jako prospěšná. Hráči zůstávali při zemi, zároveň však nabývali přesvědčení, že svoji historickou a neopakovatelnou příležitost nepromarní. V nedělní 22. února 1998 se zaplnila náměstí českých měst, v miliónech domácností svítily obrazovky. Bylo brzy ráno, teprve pět hodin a 45 minut. Ale daleko odtud vyjížděl český tým v hale Big Hat k velkému finále. Stál před branou triumfu, jaký do té doby náš hokej nezažil.
Několikrát se česká srdce při šancích ruských nájezdníků málem zastavila. Ale Dominátor opět čaroval. V polovině zápasu naopak projel celým kluzištěm Jágr a jeho střelu zastavila tyč. Později s úsměvem dodával, že jeho gól by přišel asi moc brzy. Rozhodující okamžik přišel až necelých dvanáct minut před koncem běžné hrací doby. Svobodův příklep prosvištěl od modré čáry až do klece Michaila Štalenkova. Jiný gól už nepadl. Svět se sklonil před uměním českých hokejistů. Čtyřikrát sahali naši hokejisté po olympijském zlatu, ale nikdy na něj nedosáhli. Až teď. Navíc v olympijském Turnaji století. Porazili Američany, Kanadu i Rusko. Už nebylo co dodat.
Skupina A: 1. Kazachstán, 2. Slovensko, 3. Itálie, 4. Rakousko.
Skupina B: 1. Bělorusko, 2. Německo, 3. Francie, 4. Japonsko.
O 9. místo: Německo – Slovensko 4:2.
O 11. místo: Francie – Itálie 5:1.
O 13. místo: Japonsko – Rakousko 4:3 po samostatných nájezdech.
Skupina C: 1. Rusko, 2. ČR, 3. Finsko, 4. Kazachstán.
Skupina D: 1. Kanada, 2. Švédsko, 3. USA, 4. Bělorusko.
Čtvrtfinále: ČR – USA 4:1, Rusko – Bělorusko 4:1, Švédsko – Finsko 1:2, Kanada – Kazachstán 4:1.
Semifinále: ČR – Kanada 2:1 po samostatných nájezdech, Rusko – Finsko 7:4.
O 3. místo: Finsko – Kanada 3:2.
Finále: ČR – Rusko 1:0.
Pořadí: 1. ČR, 2. Rusko, 3. Finsko, 4. Kanada, 5. – 8. Bělorusko, Kazachstán, Švédsko, USA, 9. Německo, 10. Slovensko, 11. Francie, 12. Itálie, 13. Japonsko, 14. Rakousko.
Česká republika: Hašek, Čechmánek, Hnilička – R. Hamrlík, F. Kučera, L. Procházka, P. Svoboda, Šlégr, Šmehlík, Špaček – Beránek, Čaloun, Dopita, Hejduk, Jágr, Moravec, R. Lang, Patera, M. Procházka, Reichel, Ručinský, Růžička, Straka – trenéři Hlinka, Lener.
XIX. ZOH Salt Lake City (7. – 24.2. 2002)
Po půlstoletí zlato pro Kanadu
Těsná porážka někdy mrzí víc, než totální výbuch. Smutek a zklamání byly tím hlubší, že české mužstvo mělo v Salt Lake City na mnohem víc než jen na postup do čtvrtfinále. Sešlo se v něm čtrnáct mistrů světa a třináct pamětníků zlatého triumfu z Nagana. Až na tři výjimky tým tvořili hráči NHL. Spousta z nich patřila k pilířům svých klubů.
Sílu českých olympioniků naznačil úvodní zápas proti Němcům, kteří se po úspěšné kvalifikaci vezli na vlně euforie z postupu do hlavního turnaje. Za sebou nechali i Slováky, byli rozehraní. Naši za sebou měli jeden společný trénink. Mužstvo však s Němci vyběhlo 8:2. Polovinu gólů dalo z přesilovky.
Následovala porážka 1:2 ve strhujícím zápase proti Švédsku. Další vypjatý duel s Kanadou skončil nerozhodně. Hvězdy s javorovými listy v turnaji neoslňovaly. Propadly se Švédskem, trápily se proti Německu. Jejich manažer Wayne Gretzky potom na tiskové konferenci vystoupil s emotivním projevem na obranu národních zájmů a vyhlásil válku zbytku hokejového světa. Sklidil rozporuplné reakce. Ale svoje chráněnce plamennými slovy probudil, i když ani čtvrtfinálové vítězství 2:1 nad Finskem moc nepřesvědčilo.
O dnech jako středa 20. února se říká, že bůh tehdy zrovna nebyl doma. Štěstí, které se k českému týmu tolikrát přiklonilo, se ve čtvrtfinálovém zápase přeneslo na brusle a hokejky ruských soupeřů. Puk jako by občas české hráče neposlouchal. Co nezachránil Nikolaj Chabibulin, putovalo mimo jeho klec, skončilo na konstrukci nebo se kutálelo po brankové čáře.
Stejně jako o čtyři roky dřív v naganském finále rozhodl i tentokrát jediný gól. Tentokrát však padl do branky hájené Dominikem Haškem. Ve 25. minutě po vyhraném vhazování střílel od modré Vladimir Malachov. Kotouč se odrazil od Alexeje Žamnova přesně na hůl Maxima Afinogenova. Ten pohotově trefil skulinu mezi nohama Tomáše Kaberleho. Takže 1:0 jako v Naganu. Jenže s obráceným skóre. A domů jeli naši.
Poprvé od mistrovství světa 1994 chyběl náš tým na vrcholném fóru mezi nejlepšími čtyřmi celky. Vzhlížel hodně vysoko, předváděl pohledný, útočný hokej. Na soupeři byl patrný respekt. Jenže proti našemu mužstvu postavili těžko propustnou zeď. Mnohdy chyběly k úspěšnému zakončení milimetry. Na trestné lavici strávili naši hráči šest minut, Rusové dvaadvacet. Na konci úvodní třetiny jsme nevyužili výhodu přesilovky pěti proti třem. Tolik opěvovaná ofenziva v klíčovém utkání selhala.
Těsná porážka byla velmi skličující, i když si mužstvo neuřízlo ostudu jako Švédové. Jeden z favoritů ve čtvrtfinále senzačně ztroskotal na Bělorusku. Za rozhodující gól na konečných 3:4, který Tommy Salo pustil v 58. minutě Vladimiru Kopatovi, chtěli doma švédského gólmana málem lynčovat. Bělorusové postupem do semifinále vyhráli svoji malou, soukromou olympiádu a nic dalšího už nepředvedli. Kanadě podlehli 1:7, v souboji o bronz Rusku 2:7.
Duel o zlato se stal záležitostí zámořských týmů. Mírně obstarožní celek zlaté americké generace nestačil na čerstvější javorové listy. Ty se po vítězství 5:2 po půlstoletí vrátily na olympijský trůn. Wayne Gretzky se medaile dočkal až jako funkcionář. Další hokejový velikán Mario Lemieux vedl kanadské mužstvo coby kapitán.
Skupina A: 1. Německo, 2. Lotyšsko, 3. Rakousko, 4. Slovensko.
Skupina B: 1. Bělorusko, 2. Ukrajina, 3. Švýcarsko, 4. Francie.
Skupina C: 1. Švédsko, 2. ČR, 3. Kanada, 4. Německo.
Skupina D: 1. USA, 2. Finsko, 3. Rusko, 4. Bělorusko.
Čtvrtfinále: ČR – Rusko 0:1, Švédsko – Bělorusko 3:4, USA – Německo 5:0, Kanada – Finsko 2:1.
Semifinále: Kanada – Bělorusko 7:1, USA – Rusko 3:2.
O 3. místo: Rusko- Bělorusko 7:2.
Finále: Kanada – USA 5:2.
Pořadí: 1. Kanada, 2. USA, 3. Rusko, 4. Bělorusko, 5. – 8. ČR, Finsko, Německo, Švédsko, 9. Lotyšsko, 10. Ukrajina, 11. Švýcarsko, 12. Rakousko, 13. Slovensko, 14. Francie.
Česká republika: Hašek, Čechmánek, Hnilička – R. Hamrlík, T. Kaberle, Kubina, M. Sýkora, Škoula, Šmehlík, Špaček – Čajánek, Dopita, R. Dvořák,. Eliáš, Havlát, Hejduk, Jan Hrdina, Jágr, R. Lang, Patera, Reichel, Ručinský, P. Sýkora – trenéři Augusta – Martinec, Růžička.
Dodavatel energie pro hokej
