Vystoupení národního mužstva ve Vancouveru? Jednoznačně neúspěšné, má jasno Jan Čaloun

Hořký konec olympijského turnaje ve Vancouveru prožili ve čtvrtek ráno čeští hokejisté poté, co ve čtvrtfinále podlehli Finsku 0:2. Utkání bylo od prvních minut hodně vyrovnané, na první branku čekali diváci v UBC Thunderbirg Areně až do samotného závěru. Nejprve se prosadil v početní výhodě útočník Nicklas Hagman, do prázdné branky dal výsledku konečnou podobu Filppula. Český sen o medailovém zisku se tak rozplynul, turnaj skončil pro svěřence trenéra Vladimíra Růžičky neúspěchem. "Bohužel se opět potvrdilo, že náš hokej jde hodně dolů. Naše vystoupení musíme hodnotit jednoznačně neúspěšně," říká olympijský vítěz z Nagana Jan Čaloun.

"Musím říct, že jsem hodně zklamaný. Jak z konečného výsledku, tak především z předvedené hry národního týmu. Finové byli v tom utkání jednoznačně lepší, více bruslili, často nás dostali pod tlak. Výkon našeho mužstva byl hodně matný. Doufal jsem, že oproti zápasu s Lotyšskem nastane zlepšení, to se však nestalo. Hráli jsme dost podobně.

Myslel jsem, že nám to těsné vítězství v osmifinále pomůže, ale stal se přesný opak. Na hráčích bylo vidět, že po první finské brance již neměli sílu na to, aby se zápasem něco udělali. Působili na mě hodně odevzdaně. Gól Nicklase Hagmana byl možná trochu šťastný, Martin Erat dost smolně vyhodil puk přes plexisklo.

Na druhou stranu je třeba říct, že si Finové vypracovali několik dobrých šancí a bylo spíše otázkou času, kdy dají gól. V zápase nás opět podržel vynikající Tomáš Vokoun, jehož výkon opět snese nejpřísnější měřítko. Další hráči se k němu bohužel nepřidali, moc se mi líbil David Krejčí, který se i přes svůj věk nebál přímočaře zaútočit a vzít na sebe zodpovědnost.

Po naší porážce s Ruskem se mluvilo o tom, že je to vlastně dobře. Dostali jsme se papírově do jednodušší větve, o Finech se mluvilo jako velmi přijatelném soupeři. Myslím, že došlo z naší strany k mírnému podcenění. Už před zahájením olympiády jsem říkal, že jsou pro mě Finové takovým tichým favoritem a oni to zatím naplňují.

Proti nám podali výborný výkon, působí hodně konsolidovaným dojmem, jeji hra má hlavu a patu. Poprvé mají generaci, která dokáže dělat na velkých turnajích výborné výsledky. Sice postavili starší tým, ale hráči jako Saku Koivu, Timmonen, Lehtinen nebo Selänne mají i nadále ohromnou kvalitu. S většinou z nich se znám osobně, jsou to vítězné typy.

Pokud bych měl jmenovat hráče, kteří mě na turnaji mile překvapili, kromě již zmíněných Vokouna s Krejčím bych uvedl i Tomáše Fleischmanna s Milanem Michálkem. Všechno to jsou draví útočníci, kteří mají do hry velkou chuť. Ve Vancouveru patřili jednoznačně k našim nejnebezpečnějším hráčům, Krejčí navíc hezkou akcí rozhodl dramatický zápas s Lotyšskem.

Naopak mě zklamali hráči jako Patrik Eliáš nebo Martin Havlát, od kterých se čekalo, že mužstvo potáhnou. Oni ale v zápasech často nebyli vůbec vidět. Celkové vystoupení reprezentace ve Vancouveru tak považuju za jednoznačně neúspěšné.

První utkání se Slovenskem jsme odehráli solidně, líbil se mi i zápas proti Rusku. S dalšími výkony však nemůžeme být spokojení. Bohužel se potvrzuje, že úroveň našeho hokeje stále klesá, tohle je další důvod. Začíná to už od mládežnických výběrů, které jdou prakticky od porážky k porážce, ani výsledky reprezentačního áčka nejsou v poslední době žádná hitparáda. Mělo by se s tím urychleně začít něco dělat."