Vyrovnání jsme Vítkovicím vyloženě darovali, litoval hrubky pardubický útočník Kolář

Smutným hrdinou druhého čtvrtfinále mezi Pardubicemi a Vítkovicemi byl útočník Jan Kolář (na snímku). Autor šestadvaceti branek v základní části zklamal v zakončení ve chvíli, kdy to jeho tým nejvíce potřeboval. Nejprve se přimotal k nešťastnému gólu, kterým Vítkovice v závěru druhé třetiny srovnaly. Poté mohl sám rozhodnout prodloužení, tváří v tvář Šindelářovi ale maskovanému muži podlehl. A konečně, ve druhé sérii nájezdů potřeboval ten svůj proměnit, aby smazal úspěšný pokus Ujčíka. Nepovedlo se. Pardubice druhou výhru nepřidaly.

PODÍVEJTE SE NA SESTŘIH Z UTKÁNÍ

Jak byste popsal svůj nájezd, kdy vám v poslední chvíli vypíchl puk gólman Šindelář?
„Byla to taková záchranná brzda. Kdyby tam tu hokejku nedal, asi bych nájezd proměnil. Když si tu situaci přehraji zpětně, tak jsem neměl jit do kličky, ale rovnou zakončovat. Ale jak se říká: po bitvě je každý generál.“

A co šance v prodloužení, kterou jste mohl celý zápas rozhodnout už dřív?
„Šla na mě přihrávka, čekal jsem, jestli na ni brankář nedosáhne. Pak jsem to zkusil procpat přes něj, byl jsem už hodně blízko, bohužel se to nepovedlo. Asi bych to potřeboval vidět na videu, jestli jsem to měl řešit jinak.“

Ještě minutu před koncem druhé třetiny jste vedli o gól, pak Vítkovice srovnaly. Byl to klíčový moment?
„Vyrovnání jsme jim darovali obrovskou chybou. Oni se ani nemuseli nikam tlačit, když jsme jim to takhle dali. My se pak snažili, bylo vidět, že chceme dát gól ještě v základní hrací době, ale Vítkovicím ta remíza docela vyhovovala. Věřili, že by mohli zápas urvat v prodloužení nebo nájezdech.“

Vy jste byl při vyrovnání na ledě, co se přesně stalo? Z kotouče pod vaší kontrolou byla během chvíle radost soupeře…
„Málo jsme si při rozehrávce pomohli. Nechali jsme to na obránci, blbě jsme se mu vystavili a on pod tlakem udělal chybu. Prostě jsme jím ten gól darovali, puk na holi a takhle to dopadne…“

To evidentně vyhovalo soupeři.
„Jejich snaha byla jasná, hlavně nás ubránit. Nijak se ani netlačili dopředu. Ta taktika se v zápasech zase tolik nemění.“

Překvapili vás Vítkovičtí tou velmi těsnou obranou, proti které se těžko prosazovalo?
„Věděli jsme, co od nich můžeme čekat, jak to na nás hrají. Brání spíše osobně, s čímž jsme se celkem vypořádali, jenže pak jsme neproměňovali šance. Přes obranný val jsme se dostali, ale selhali v zakončení. To podle mě rozhodlo.“

Po pauze vás čekají dva zápasy v Ostravě. Budete na ledě Vítkovic praktikovat spíše opatrnější styl?
„To slovo asi jen tak do hlavy nedáme. Prostě se zase jede na sto procent. Těžko můžeme teď zkoušet jen bránit, to by se nám mohlo vymstít. Každý tým se snaží vycházet z perfektní obrany, ale když je šance, musíme se tlačit dopředu. To se nemění.“