Výměna pomohla Machovskému k životní sezoně. Aby viděl NHL, šidil před lety spánek

U nás ho moc lidí nezná, v zámoří je za hvězdu. Zatím v juniorské kategorii. Když Matěj Machovský loni odcházel do Kanady, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Šikovný gólman na sebe upozornil v opavském dorostu a juniorce, chytal za reprezentační sedmnáctku, nicméně pořádný průlom přišel až za Atlantikem. Ale chvilku to trvalo. "Začínal jsem v Guelphu, kde jsme byli tři gólmani a já se dostal do brány jen v pěti zápasech. Bylo to těžké období. Pomohla mi až výměna do Bramptonu. Hned mi dali důvěru a já konečně pravidelně nastupoval," konstatuje.

Tenhle chlapík jednou může dokázat velké věci. V brance talentovaný, rychlý, pohotový. Spolehlivý. A hlavně - umí udržet konstantní výkonnost, kanadská média ho chválila za to, že v podstatě neměl slabší zápasy. Angažmá v bývalém klubu Kamila Krepse nebo Rostislava Klesly šlo Machovskému k duhu. Od prosince nastoupil ke 25 utkáním, měl skvělé statistiky, zaujal natolik, že byl vyhlášen nováčkem roku mezi brankáři celé Ontario Hockey League.

Loni tuto cenu získal Petr Mrázek z Ottawy, v minulosti třeba Michal Neuvirth, který nyní září ve Washingtonu. Také odchovanec Opavy tajně sní o NHL. Ale mluví o tom opatrně. "Vím, že jsem se objevil v žebříčcích pro draft. Uvidíme, jestli to vyjde, ale že bych to nějak zvlášť řešil, to určitě ne. Teď myslím hlavně na mistrovství světa osmnáctek," hlásí.

Poslední odhady nezávislého Úřadu centrálního skautingu vidí Machovského mezi pěti nejlepšími brankáři ze Severní Ameriky. Pozoruhodný posun chlapíka, jehož ještě před půl rokem doma téměř nikdo nevěděl. "Pomohlo mi, že jsem v Bramptonu dostal šanci. Na kanadský hokej jsem se adaptoval v Guelphu, ale když vás nenechají chytat, je to těžké," krčí rameny.

Machovský má silné hokejové geny, tenhle sport je v jeho rodině jasně na prvním místě. "Oba dedečkové v 60. a 70. letech aktivně hrávali. Jan Machovský v obraně, děda z matčiny strany zase v útoku. Také jsem jako malý nastupoval v poli, ale moc mě to nebavilo. Postavil jsem se do branky a už tam zůstal," popisuje, jak se zrodil další gólman, který může být budoucností českého hokeje.

V mateřském klubu prošel všechny věkové kategorie, největší úspěch přišel v dorostu. "Hráli jsme tehdy finále play off proti Plzni, na vítězství jsme bohužel nedosáhli," říká. To už žil naplno touhou prodrat se jednou mezi nejlepší. "Jako kluk jsem nosil v hlavě jenom NHL. Naše generace už měla možnost dívat se na zápasy v televizi. Sledoval jsem to hodně a často po nocích šidil spánek," přiznává s úsměvem. Tehdy prý obdivoval především Patricka Roye.

Matějova cesta ke hvězdám dostala loni zásadní impuls. "Naskytla se možností jít do Kanady a já neváhal. Hokej v NHL je jiný, než na jaký jsme zvyklí tady. Když jsem přišel do Guelphu, musel jsem si pořád dávat pozor, útočníci tam všechno střílejí na bránu. V Čecháh jdou akce kolikrát do rohu, tam ne. Pro brankáře docela změna," připomíná.

Hokejem za Atlantikem poznal už dřív, nešel úplně do neznáma. "S výběrem Františka Musila jsme před časem hráli na turnaji v Kamloops, kde se nám podařilo zvítězit. To byl velký zážitek. V týmu tehdy nastupovali také Marek Hrbas, Petr Beránek a další kluci. Se sedmnáctkou jsme se zase zúčastnili velké akce v Timminsu," hlásí. Ani angličtina ho v začátcích nelimitovala. "Uměl jsem základy ze školy, domluvil jsem se s tím," dodává.

Uplynulá sezona odstartovala pro Machovského špatně, ale pak došlo k obratu a mladý gólman může nakonec ročník považovat za životní. Dal o sobě pořádně vědět, chytal velmi dobře. "S Bramptonem jsme se dostali do play off, ale měli jsme hodně mladý tým. Dost beků z ročníků 1993 a 1994, byla to pro nás velká zkušenost. Doufám, že to zužitkujeme v příštích letech." Matěj bude za klub nastupovat dál. "Podepsal jsem tříletou smlouvu, změnit by to asi mohl jen úspěch v draftu a případné jiné přání klubu NHL," uvažuje.

Skauti si na jeho výkony počíhají za několik dní, Machovský se totiž dostal do kádru reprezentační osmnáctky pro mistrovství světa. V sezoně za ní do startu přípravy na MS ani jednou nenastoupil. "Loni v létě bylo řečeno, že kdo půjde do ciziny, na Memoriálu Ivana Hlinky hrát nebude. David Honzík tam chytal a pak také odešel. Přiznávám, byl jsem smutný, že to tenkrát nevyšlo. O to větší radost mám teď. Trenéři mi dali šanci a já chci důvěru vrátit kvalitními výkony," uzavírá.