Výkon se zvedl, i když optimální nebyl. Mužstvo ale otočilo zápas, oceňuje Martin Prusek

Reprezentační výběr se ve čtvrtém utkání na 76. mistrovství světa po dvou dnech volna postavil Lotyšsku, s nímž podobně jako naposledy s Norskem prohrával. Skandinávského protivníka nakonec svěřenci Aloise Hadamczika přetlačili až v nájezdech, tentokrát si připsali plný bodový zisk a díky výhře přeskočili svého protivníka v tabulce. V té nyní národnímu týmu patří třetí místo. „Kdyby se s Lotyšskem prohrálo, další zaváhání už by přijít nemohlo. I z tohoto pohledu se jedná o důležité vítězství,“ konstatuje Martin Prusek (na snímku). „Teď by se kluci mohli uklidnit a mohlo by je to nastartovat,“ domnívá se někdejší vynikající brankář, jenž se zúčastnil tří světových šampionátů a z roku 1999 má doma zlatou medaili.Na sklonku bohaté kariéry pak poznal i hokej v jedné z pobaltských republik, necelé dvě sezony totiž chytal za Dynamo Riga v Kontinentální lize.

„Národní tým absolvoval vyrovnané utkání, které nebylo vůbec jednoduché, což jsem předpokládal. S polovinou lotyšských reprezentantů jsem působil v jednom klubu, takže vím, že góly střílet umí. Naštěstí to tentokrát nepotvrdili, i když znovu dokázali, že během předešlých šampionátů nasbírali hodně zkušeností a dokáží silné protivníky potrápit.

Troufám si tvrdit, že v první třetině měli Lotyši dokonce víc šancí. Českému týmu do poloviny zápasu hodně chybělo, že nechodil víc před branku. Vždyť i vyrovnávací gól padl z dorážky. Po něm se mužstvo v téhle činnosti zlepšilo a několikrát Lotyše v jejich pásmu motalo.

Ve třetí třetině už byli Češi lepší, po druhém gólu si vítězství pohlídali. Oproti předešlým střetnutím se výkon zvedl, i když optimální to ještě nebylo, což si sami hráči dobře uvědomují. Nicméně je potřeba ocenit, že mužstvo otočilo zápas, i když prohrávalo. To podle mého dokazuje jeho sílu.

Reprezentanti využili na turnaji první přesilovku. Nejednalo se o klasickou kombinaci v obranném pásmu soupeře, na druhou stranu to beru jako nejlepší důkaz toho, že je nutné střílet odkudkoliv. Myslím, že týmu využitá přesilová hry pomůže, ovšem je nutné stále chodit do předbrankového prostoru, odkud v současném hokeji padá nejvíc gólů.

Pokud mám zmínit jednotlivce, kteří mě zaujali, vybral bych Jakuba Kováře. Chytal spolehlivě. Vyzařovala z něj jistota, puky mu nevypadávaly. Líbily se mi i výkony Plekance s Michálkem a Nedvěda. Ten po krásné individuální akci vstřelil vítězný gól, navíc se i poctivě vracel. Za stavu 2:1 zabránil velké šanci Lotyšů. Pro mladší spoluhráče je to vynikající příklad, že i takový borec maká směrem dozadu.

Dost se mluví o tom, že brankáři se na šampionátu zatím víceméně střídají. Když podávají dobré výkony, což v tomto případě u obou platí, mužstvo to jako problém nevnímá. A samotní brankáři? Znám osobně jen Jakuba Štěpánka a ten určitě neřeší, že Jakub Kovář má odchytáno víc. Je to přemýšlivý kluk, který bere situaci, jak přichází. Věřím, že je v pohodě.

Tým se může díky vítězství uklidnit, ale nesmí to být až moc. Další zápas s Itálií je na programu ani ne po čtyřiadvaceti hodinách a nikdo ho nesmí podcenit. Času na regeneraci není mnoho, ale měla by se projevit naše kvalita.

Po zápase bývá tělo rozpumpované, takže se hůř usíná. Jako základ tedy vidím hlavně dostatečný spánek a nasázet Italům rychlé góly. Jakmile tahle mužstva cítí šanci na body, dokáží hodně kousat.“