Východní mise potvrdila, že Lva v Rusku berou. Domácím proti Pražanům fandili i tleskající policisté

(CHABAROVSK, od našeho zpravodaje) Na mapě ruské Kontinentální ligy jsou teprve druhým rokem, ale vážně je bere úplně každý. Hokejisté pražského Lva budí respekt nejen díky tomu, že hned v první sezoně postoupili do play off, ale také kvalitou kádru, předváděnou hrou i tím, že navazují na úspěchy tradičních soupeřů ruských týmů. Český hokej má ve velké východní zemi pořád značný zvuk. "Nezapomenu na velké bitvy reprezentací v 70. a 80. letech. Je moc dobře, že teď máte tým v KHL," povídal například chlapík jménem Sergej.

V Chabarovsku se sám označil za fanouška Amuru a světového hokeje, v tamní Platinum aréně se právě radoval z výhry domácích. "Ale vaši hráči byli dobří. Kdyby dali vyrovnávací gól, bylo by všechno jinak. Vy Češi hokej zkrátka umíte," vysekl poklonu. Ve městě, která je nejvýchodnější destinací Ruska, fanoušci vůbec neřešili, že pražský tým sdružuje hokejová esa více národností. Lva tam všude berou jako vyslance České republiky, před zápasy hrají jen naši a ruskou hymnu, hlasatelé mužstvo označují zásadně za "čéšskuju komándu iz Prágy".

Zatímco na domácí utkání týmu v Tipsport aréně se jen pozvolna vracejí vyšší návštěvy, kluby ze Sibiře a od rusko-čínských hranic mají podporu fanoušků mimořádnou. Snad jen zastaralý Dvorec sportu v Novokuzněcku zíval prázdnými sedačkami, všude jinde ale bylo vyprodáno! V Novosibirsku místní povzbuzovali dupáním do dřevěných prknech pod sebou, ve Vladivostoku jim zase pomáhaly strmé tribuny. Nováček KHL hrál proti Lvu teprve třetí duel v hale Vjačeslava Fetisova, ale poznat to bylo snad jen v detailech.

Admiral nestihl včas vybudovat tiskové centrum, internet běžel spíš na dobré slovo. Nicméně ve městě daleko od Evropy vládne nevídané nadšení, při zápasech je z arény kotel, kde místy není slyšet vlastního slova. "To jste přijeli tak daleko kvůli hokeji. A vědí v Praze, že hrajeme KHL?" ptal se obstarožní fanda s velkou čepicí na hlavě. Dost možná vysloužilý námořník, každopádně člověk s nezvykle otevřenými názory. "Podle mě hraje Lev i tak trochu za osmašedesátý rok. Myslím, že nás Rusy v Čechách stále dost lidí nemusí," poznamenal onen muž.. Pane jo. Slyšet něco podobného ve městě, které bývalý režim kdysi uzavřel před cizinci - to by fakt jeden nečekal.

Minulost ovšem v někdejší komunistické říši nikdo neřeší. Proč taky. Kdyby platily staré časy, v Rusku by se zcela určitě nehrála Kontinentální liga. Z ampliónů ve Vladivostoku by neduněl hlas Kurta Cobaina, ani by v Novosibirsku nepouštěli The Wall od Pink Floyd. Současnosti vládne nová generace. Se všemi klady i zápory. "Neviděl jste gól Sibiru? Podívejte, pustím vám ho na ipadu ze stránek ligy," nabídl se o přestávce v Novosibirsku mladý borec v huňaté bundě. Okamžitě naladil technickou věcičku a podával ji přes dvě řady sedadel.

Střet civilizací už není v Rusku tak razantní jako kdysi, pořád ale zarazí spousta věcí. Když výprava Lva přiletěla do Vladivostoku a mířila autobusem krásnou dálnicí nad zálivy Tichého oceánu do hotelu, sledování zajímavé krajiny náhle přehlušila tragická událost. Na dvouproudé silnici ležela mrtvola. Kdosi přecházel dálnici po přechodu (!) a na druhou stranu už nedorazil, náraz do vozu moderní japonské značky byl děsivý. Kolem místa neštěstí jen postávali imunní policisté, auta projížděla v kvapíkovém tempu, sem tam i někdo zatroubil. Byla to cynická chvíle jak z nějakého hororového příběhu.

Život pro Rusy možná nemá takovou cenu, byť hrdinné činy pilota Meresjeva a jiná podobná díla vyprávěla o opaku. Našinec si to uvědomil při pátrání po památníku padlých československých legionářů. Taxikář kdesi nad Vladivostokem nejprve složitě hledal hlavní vchod Mořského hřbitova. Když se konečně povedlo, nebyla památník mezi hromadou zarostlých a zanedbaných hrobů k nalezení. Jako by vzpomínky a úcta k zemřelým pro Rusy neexistovaly. Až po poradě se správcem hřbitova našla minivýprava pražského Lva a žurnalistů správný směr, načež mohla vzdát hold hrdinům naší minulosti.

Značně zdrženlivé až přezíraví chování mají také policisté, asi podle očekávání. Jsou důslední a odpovědní. Všude jich je hodně. Pokud neuslyší befel, nebo neuvidí bumážku, nepohne s nimi nic. Ale když panuje v arénách hokejová horečka, povolí uzdu vlastní důležitostí a tleskají! Přesně tohle se stalo ve Vladivostoku, ve chvíli, kdy domácí během poslední minuty vyrovnali a vynutili si proti Lvu prodloužení. „Molodci, molodci!“ burácely tribuny. A uniformovaní strážci pořádku plácali rukama jako malé děti. "To jsou celí oni. Nejdřív důležití, pak se najednou zapomenou a jsou z nich normální lidi," usmál se později Petr Vrána.

Ačkoli místní drží palce svým, dokáží uznat soupeře. Někdy cítíte, jako by byli až rádi, že s jejich týmem hraje právě soupeř ze vzdáleného srdce Evropy a nikoli rival od vedle. Ke vstřícnosti domorodců pomáhá také komunikace. Když promluvíte rusky, lidé roztají. Na arogantní blby člověk narazí všude na světě. Bylo každopádně příjemným překvapením, že na Sibiři či Dálném východě vystupovali místní docela jinak než řada jejich zbohatlých krajanů, kteří poslední dobou zaplavili česká města a díky penězům si myslí, že mohou všechno. "Lístek na Metallurg si koupím, i kdybych neměl na jídlo. Hokej je moje vášeň, chodil na něj už můj táta," povídal na ochozu haly příznivec Novokuzněcku. Jeho tým prohrává, nedaří se. "Jasně, radost nemám. Co naděláte. Já však věřím, že brzy zase budeme vítězit. Éto núžno," doplnil bojovně.

Ano, tohle je Rusko. A KHL. Soutěž hokejové země, která si jinde v Evropě třeba ještě nezískala takový věhlas, ale Rusy mimořádně táhne. Alexander Medvěděv a jeho kolegové připravili davům zajímavou variantu, jak milovaný sport sledovat na zcela jiné úrovni. Jde to pomalu, ne všude chápou, co projekt moderní evropské ligy přesně obnáší. Ale Rusové se učí. Po všech stránkách. Jak ukázala utkání na opačné straně planety, pražský Lev jim do téhle mozaiky velmi dobře zapadá...