Vsetínský trenér Jenáček: Dorostenecká extraliga? V Česku o třídu výš než na Slovensku

Dlouholetý aktivní hráč, jenž vyhrál dva mistrovské tituly a v ročníku 1994/1995 získal ocenění „Nejlepší nováček soutěže“, je dnes mládežnickým trenérem. Luboš Jenáček se vrátil do klubu, se kterým zažil v devadesátých letech největší slávu – do Vsetína. Letos trénuje místní dorostence. Situaci neměl jednoduchou. Nový Valašský hokejový klub, který vznikl na jaře a zaštítil mládežnické celky někdejšího HC Vsetín, se potýkal s odlivem velkého množství talentů.

Hromadný exodus byl daní za promarněnou sezónu, ve které šestinásobný mistr nehrál žádnou seniorskou soutěž. Když se situace ustálila, stálo před Jenáčkem nepříjemné zjištění: drtivá většina hráčů jsou ročníky 1992 a nemají prakticky žádné zkušenosti s dorosteneckým hokejem. Jak se trenér, kterému v hokejových kruzích neřekne nikdo jinak než Jack, vyrovnává s přelomovou sezónou?

Jak se skládá mužstvo, jehož opory odejdou buď do juniorky, nebo do jiných celků?
„Je to složité. Tím, že jsem byl loni u juniorky, jsem dorostenecké zápasy nesledoval. Obě soutěže se hrají ve stejné dny, takže jsem měl pouze zprostředkované informace a přehled o hráčích veškerý žádný. Ze začátku jsme vsadili na kvantitu a pak to třídili. Kluci, o kterých jsme si mysleli že budou mančaft táhnout, odešli, takže jsme brali vše, co mělo ruce a nohy. Byli u nás na zkoušce kluci ze Zlína i z našich devátých tříd. Z dnešního hlediska vidím, že nás bylo na ledě s osmi pětkami až moc a bylo třeba to redukovat. Měli jsme velké množství hráčů výkonnostně vyrovnaných a nějaká výrazná individualita se u nás dala velice těžce hledat. Takže jsme klukům, kteří byli odjinud, řekli, že musí být výrazně lepší než místní hráči. Z té spousty zlínských hráčů tu zbylo čtyři pět kluků. Nechali jsme si nakonec pět pětek, se kterými se snažíme pracovat. Problém je, že většina hráčů je ročník 1992, loni odehráli jenom pár zápasů a dorostenecký hokej v podstatě nepoznali. Jsou to v podstatě prvoročáci. A z žáků je těžký skok do dorostu. Trvá, než se hráči v soutěži rozkoukají.“

To se projevilo hned v prvních dvou kolech. Zatímco v přípravě proti slovenským týmům se vám dařilo, se startem extraligy přišel tvrdý náraz. V Pardubicích jste dostali 10:2, na Spartě 10:1.
„To byl náraz do zdi, těžké vystřízlivění. Jestliže budu u dorostu i příští sezónu, zvolím úplně jinou strategii přípravných zápasů. Ukázalo se, že slovenský hokej je jednodušší a co se týče kvality, české a moravské mančafty jsou úplně někde jinde. Určitě nám to uškodilo. Zápasy doma, kdy jsme třeba Trenčín porazili 7:2, některé hráče ukolébaly. Mysleli si, že v lize to bude podobné a nemůže se nic stát. Jenomže to tak nebylo. Nešlo o to, že bychom měli smůlu, nebo že by soupeři spadlo všechno na co sáhnul. Oni byli prostě o třídu lepší než my – bruslařsky, individuálními schopnostmi… Byl to pro mě šok. Bylo to dáno tím, že jsme neměli srovnání během léta. Od té doby sbíráme zkušenosti, snažíme se zlepšovat. Soupeři samozřejmě taky nespí, hlavně mančafty, co byly ze začátku dole. Třeba Chomutov, který nejprve pět utkání prohrál a hned na to vedení reagovalo. Peníze tam zřejmě nejsou problém. Ze Sparty získali dva reprezentanty do sedmnácti let plus jednoho hráče do obrany a z Chomutova se stal jiný tým. Když se dnes podíváme do tabulky, jsou dnes třináctí s pětatřiceti body. Od té doby v podstatě neprohráli. Pokud má tým dvě tři výrazné individuality, které jsou schopny proměnit šance, mají vyhráno. Tedy pokud mají kvalitního gólmana. Ve finále tohle rozhoduje.“

Vsetín měl právě problém jak s kvalitou hráčů v poli, tak s obsazením brankářského postu. Myslíte, že už máte alespoň otázku gólmana vyřešenou?
„Je to tak, nemůžeme chodit kolem horké kaše. Když začneme u brankářů, to jsme neměli zmapované vůbec. Celou loňskou sezonu odchytal Petr Hromada. Záda mu kryl Martin Guštafík z Brna, ale za Petrem nedostal šanci a neodchytal ani minutu. Neunesl to, došla mu trpělivost, takže se sbalil a odešel zpátky do Brna. Zkoušel jsem jej po sezóně oslovit. On dvakrát měnil školu a navíc věděl, že za rok v juniorech by znovu soupeřil s Petrem, na kterého si nevěřil. Takže do toho nechtěl jít znovu, poděkoval za nabídku a zůstal doma. Začalo s námi tedy šest jiných gólmanů. Ze Slovenska přišel Kuba Belák, ze Zlína David Soják, z Prostějova Dan Zelinka. Plus místní gólmani Dohnálek a Dočkal. U brankáře je hlava důležitější než u hráče v poli a je těžké poznat, jakou kvalitu může brankář mít. Na tréninku nebo v přáteláku může být všechno v pořádku, ale přijde mistrovský zápas a brankář je nervózní, nevěří si a není schopný zápas chytat. V případě Davida Sovjáka a Kuby Beláka se to projevilo. Prostřídali se v utkáních na Spartě a v Pardubicích, ani doma to pak nebylo ono. Nebyli schopni odchytat dva tři zápasy stabilně, že by na ně byl spoleh. Potápěly nás neskutečné góly, laciné branky ze středního pásma nebo z nulových úhlů. Pokud tým nemá vysokou kvalitu, tvrdě ho to sráží na zem. Kluci pak těžko zvedají hlavu, když začnou dobře, tlačí soupeře a potom z náhodné střely inkasují a je to 0:1 nebo 0:2. To se proti kvalitním mančaftům těžko otáčí a to sebevědomí tam není. Když hráči při každé střele trnou, jestli to tam spadne nebo nespadne, je to složité. Věřím, že gólmani se s tím srovnají a chytí šanci za pačesy někde jinde. My jsme hledali dál, z Nového Jičína přišel Honza Sommer. Začal velmi dobře, první dvě utkání odchytal spolehlivě. Pak ale jakoby nasedl do kolejí svých dvou předchůdců. Začal dostávat laciné góly, které tým srážely. Kdyby mu to lépe sedlo, mohli jsme porazit třeba Pardubice. Nicméně jsme museli situaci nějakým způsobem řešit. Dostali jsme tip na brankáře Nechvátala, který v Karlových Varech nebyl spokojený s tím, že chytá jen polovinu utkání. Jako ročník 1992 chtěl do brány co možná nejvíc, což jsme mu mohli nabídnout. Získali jsme jej na hostování. Je rodákem z Brna, takže má k Moravě vztah. Myslím, že je to výborný kluk, má chuť na sobě pracovat, až ho musím někdy krotit. Jeho výkony jdou nahoru, v pondělí proti Hradci Králové nás podržel, chytal výborně. Co dělá gólman, je vidět na týmu Havířova. Před sedmi koly se potácel na spodku tabulky a poté, co k nim přišel Tadeáš Golanský z Komety, je Havířov někde jinde. Bojuje o play off.“

Mluvilo se o odchodu střelce Horehledě a kapitána Jana Podešvy do Litvínova. O co šlo?
„Doufám, že tato kauza je za námi. Šlo o Petra Horehledě a Honzu Podešvu, kdy pan Bubla bez vědomí klubu zcela neseriózně do těchto hráčů zajel. To se nedá nijak jinak říct. Obešel klub, trenéry i funkcionáře, nasliboval klukům hory doly a takzvaně je zblbnul. Oni na jeho nabídku v první chvíli kývli. Nevím, jestli pan Bubla přímo zastupoval Litvínov, po tom nechci pátrat a nebudu. Z jistého zdroje jsme se o tom dozvěděli a zareagovali na to razantně. Od kluků jsme to v naší situaci brali jako podraz na ostatní a okamžitě je vyrazili z kabiny. Před celým kolektivem jsme řekli, o co jde. Brali jsme to tak, že si budeme muset sehnat sami někde náhradu. Nicméně přes víkend si to asi kluci uvědomili, možná tam zapracovala i část rodiny. Podle mě šlo jen o to nás oslabit. Nějaké sliby, že by hráli v Litvínově za juniory? To mi přijde úplně směšné, vždyť Litvínov má velice kvalitní juniorku. Nehrají tam jiní hráči, není důvod, proč by tam měli hrát právě tito dva. Bylo to jednoznačně namířeno proti Vsetínu. Dříve byla mezi manažery klubů gentlemanská dohoda. Dnes se to zřejmě přestává ctít, každý kope za sebe, jak nejlíp umí. A někdy jsou to opravdu tvrdé podrazy. Každý chce samozřejmě soutěž udržet, protože je to pro kluby důležité, ale někdy mám pocit, jako by české kluby chtěly Moravu vyzobat. Asi je těžší si hráče vychovávat a piplat od základu, takže když to řády dovolují, proč se nesnížit k tomu jednoduššímu.“

V pondělním utkání jsem viděl Horehledě i Podešvu hrát. Jaká je tedy jejich situace?
„Řešili jsme to s vedením. Osobně jsem byl moc zklamaný, protože v rozehrané soutěži se tohle prostě nedělá. Navíc když Podešva byl kapitánem a Horehleď měl na naše poměry velice slušné podmínky. Když hráči sami přišli s tím, že si to rozmysleli a chtěli by zpět, nebyl můj názor hned jednoznačný. Měl jsem podmínku, aby je přijala kabina. Podmínilo se to tím, že ti dva předstoupí před celý tým, který je buď zpátky vezme, nebo ne. Mančaft se k tomu postavil tak, že je vzal zpátky mezi sebe. Podešvovi jsme odebrali kapitánské céčko a předali je Davidu Tyralíkovi. Dále jsme se v tom nechtěli hrabat. Oba na sobě musí zapracovat, zvlášť Horehleď musí přestat hrát na své triko. Hokej je dnes o hraní pro kolektiv. Oba ale budou pro nás nadále platnými hráči.“

Neměl jste obavy, že by se opakovala situace z loňského roku, kdy v průběhu sezóny odešel od dorostenců do Mladé Boleslavi kapitán Vávra se svým bratrem? Týmu to uškodilo, měl pak problémy.
„V tom problému jsou dvě roviny. Pokud takoví hráči odejdou, nahrazuje se to těžko. Na druhou stranu se může tým semknout. Zareagovali jsme na to tak, že jsme začali sondovat posily. Nechci se pouštět do spekulací, co by bylo kdyby. Myslím, že ti, co by zůstali, by dostali větší prostor na ledě a třeba by ukázali, že umí nahradit. Postavili jsme se k tomu nekompromisně. Kdo tady hrát nechce, nebudeme ho přemlouvat. To nám naše hrdost nedovolí a dělat to určitě nebudeme.“

Pomohl týmu jednatel klubu Stanislav Pavelec, který se k vám přidal jako konzultant?
„Hlavní přínos byl ten, že kluci zbystřili. Vidí, že vedení záleží na tom, aby tu mládežnický hokej zůstal na vysoké úrovni. Sportovní manažer Jaškin se přidal k juniorům, jednatel Pavelec k nám. Z vlastního času, které oba nemají mnoho, si ukrojili a rozhodli se pomoct mládeži. Chodí s námi při trénincích na led a při domácích utkáních jsou na střídačce. Víc očí víc vidí, Standa i Lexa hokej vidí podobně jako já, takže se doplňujeme. Já řídím střídačku, posílám hráče na led. Pan Pavelec přistupuje ke klukům individuálně a vysvětluje jim určité věci. Hokej se skládá z maličkostí, a když se ty dodržují, může vzniknout velká věc. Vidím, že se určité věci dávají do pohybu.“

Plánujete tým posílit? Třeba nováček Bolfík se jeví jako platný hráč – řídil pondělní výhru nad Hradcem Králové.
„Na Bolfíka jsme dostali tip od jednoho člověka, který nám říkal, že se mu daří v Břeclavi. Podle statistik na internetu jsme zjistili, že je opravdu hodně produktivní. Pozvali jsme ho k nám na zkoušku na dva tréninky. Už ale po tom prvním jsem byl přesvědčený, že tam není jenom bojovnost, ale i něco toho hokejového, co odlišuje hráče od průměru. Musím smeknout nad tím, jak zvládl přechod, vždyť loni hrál krajský přebor a jezdil hrát ligu do Hodonína. Líbí se mi, že nehrál na sebe, ale byl týmovým hráčem, dobře bránil. A proti Hradci Králové vsítil v pondělí dvě branky. Kromě Bolfíka plánujeme kádr posílit dalšími dvěma hráči. Zatím s nimi jednáme a pokud bychom se s nimi po zkouškách dohodli, byli by pro nás určitě posilami.“

Jaký je cíl pro letošní sezónu? Zůstává jím záchrana v extralize?
„V naší situaci už nám nic jiného nezbývá. Soustředíme se pouze na záchranu a nic jiného nás nezajímá. Zní to jako fráze, které čítávám v novinách, ale musíme teď jít od zápasu k zápasu a snažit se uhrát co nejvíce bodů do Vánoc. Po Novém roce je to už takové všelijaké, rodí se kuriózní výsledky a tak dále. Pro záchranu dorosteneckého hokeje ve Vsetíně se budeme snažit udělat maximum.“