Vrána si při angažmá u Amuru připadal jako kosmonaut. Za sezonu jsme čtyřikrát obletěli Zemi, říká

(CHABAROVSK, od našeho zpravodaje) "Přijel s vámi Petr Vrána? Odvedl tady skvělou práci," ptá se chlapík, který veze nočním Chabarovskem část výpravy Lva do hotelu Olympic. "Hráli tu také Topi Jaakola a Mikko Mäenpää, ale Vrána byl nejlepší. Tedy s Jakubem Petružálek, ten je tady za hvězdu," dodává. Oba šikovní útočníci strávili u Amuru skvělou sezonu 2010-11, tým táhli do play off, sami patřili k nejproduktivnějším hráčům KHL. Petr Vrána se pak rozloučil, už druhým rokem nastupuje za Lva. "Ale na Chabarovsk vzpomínám rád," přiznává.

Teď přijel jako soupeř, ve čtvrtečním utkání chce pomoci Lvu k výhře a dobrému zakončení náročného tripu. Dorazil do známých míst. "Hotel Olympic za mě ještě nestál, je to nová stavba," říká a dívá se směrem k aréně Amuru, kde načal svoji misi s názvem Kontinentální liga. "Byl to dobrý rok. Ze žádného soupeře jsme neměli respekt, dařilo se nám, ale také jsme trávili nekonečné hodiny v letadlech. Tohle je v případě Chabarovsku velké mínus," povídá.

Dokud nepřistoupil do soutěže relativně nedaleký Vladivostok, byl Amur jasně nejvzdálenější destinací. Hokejisté trávili ve vzduchu hromadu času, mohli si připadat málem jako kosmonauti. "Jo, někdy jsme si z legrace říkali, že bychom mohli dostat licenci na lety do vesmíru," směje se. Lev polyká při exotickém tripu dávku 19 tisíc kilometrů jednou za rok, hráči Amuru sedali do letadel každý druhý týden. "A ještě ke všemu jsme necestovali speciálem, ale do Moskvy většinou linkou. Klub neměl na to, aby si mohl dovolit charter na takovou dálku pravidelně."

Hokejisté tedy museli počítat s mnohem menším pohodlím. "Když člověk vedle sebe chytne malé dítě, nebo někoho, kdo si během letu rád povídá, neodpočinete si," zmiňuje. Vrána dopředu tušil, co ho na východě Ruska čeká, s odstupem času potvrzuje, že tohle angažmá stálo hodně sebezapření. Po sezoně toho měl každý dost. Kuba Petružálek je tady třetím rokem, já ho za to obdivuju. Ale říkal mi, že je toho hodně i na něj. Fakt to není žádná legrace."

Amur za sezonu nalétá deseti tisíce kilometrů, kdyby si Vrána vedl přesné poznámky, byla by to zajímavá čísla. "Teď mě trošku mrzí, že jsem to neudělal. Ján Lašák, který tehdy v Amuru chytal, spočítal, že jsme za sezonu strávili ve vzduchu asi 200 hodin. Vlastně jsme tedy čtyřikrát obletěli Zemi," říká. Hráči většinou usedali do bezpečných strojů. "Na normálních linkách to byly Airbusy a Boeingy, ale když jsme měli speciály, letěli jsme i Tupolevy nebo JAKy, což bylo po tragédii u Jaroslavle celkem nepříjemné."

Vzhledem k náročným přesunům musel být upraven denní režim. "Kluci, co v Chabarovsku žili delší dobu, to měli určitě snazší než my, kteří jsme přišli z Evropy. Když jsme třeba přiletěli do Moskvy, skoro se netrénovalo. Stejně tak opačně. Na led šli jen ti, co nehráli, případně každý podle potřeby. Museli jsme hodně odpočívat," vykládá. Vránovi se dařilo, s Petružálkem okamžitě zazářili. "Jenže ty lety vyčerpávaly. Tohle byl také jeden z důvodů, proč jsem po sezoně hledal něco blíž domovu," vysvětluje.

Vrána se dohodl s pražským Lvem a pro loňského nováčka KHL to byl dobrý počin. Někdejší hokejista Vítkovic a New Jersey odvádí stoprocentní práci, ukázal to třeba v úterní bitvě proti Vladivostoku, kdy s Michalem Birnerem připravil palebnou pozici pro střelce Michala Řepíka. Tenhle gól mohl být vítězný, leč nebyl. Ovšem Pražané nakonec díky druhému zásahu Fina Jaakoly v prodloužení nakonec brali dva body. "Byl to těžký zápas ve výborné atmosféře. Ve Vladivostoku jsem byl dosud jen jednou, když letiště v Chabarovsku nepřijímalo. Ale Admiral má pěknou novou halu a fanoušky, kteří hokej milují. Dost mi to připomnělo právě příznivce Amuru."

V Chabarovsku je hokej sportem číslo jedna, Lva nečeká nic snadného. Vrána to dobře ví, po delší době ukáže umění v končinách, kde si získal srdce fanoušků. "Na Amur nemohu říci nic špatného, ten rok tady byl pěkný," reaguje. Jelikož to program sezony neumožňoval, navíc v koncovce povedeného období se pak Petr zranil, nestihl podstoupit nějaký zajímavý výlet po okolních asijských zemích.

"Do Číny je to kousek, vím, že by nebyl problém se tam podívat. Ale měli jsme toho dost, člověk strávil v letadlech spoustu času. Když bylo volno, raději jsem odpočíval. Topi Jaakola říkal, že po sezoně vyrazil do Tokia, prý si Japonsko hodně užil. To mohlo být zajímavé. Dneska mě trošku mrzí, že jsem to taky neudělal," uzavírá.