Vracím se tam, kde jsem kdysi začínal NHL, těší bojovníka Františka Musila

Jako hráč zažil spoustu velkých turnajů, coby asistent Aloise Hadamczika prožil s národním týmem dospělých tři světové šampionáty. Přesto je František Musil v těchto dnech docela napnutý. Před měsícem nastoupil jako kolega hlavního kouče Marka Sýkory k reprezentační osmnáctce, s hokejisty převážně ročníku 1991 se nyní chystá na mistrovství světa ve Spojených státech. "Moc se těším, bude to zase něco nového. Věřím, že máme dobrý tým, dobré hráče. Musíme co nejlépe načasovat formu," říká někdejší výtečný obránce, který jinak působí jako kouč mládeže v Jihlavě a coby skaut Edmontonu.

Národní tým osmnáctiletých odletěl ve středu brzy ráno za Atlantik, hráči mají před sebou závěrečnou přípravu. "Je to hodně zvláštní, ale kemp proběhne v místech, kde jsem kdysi začínal NHL. V roce 1986 jsem odešel do Ameriky a hrál za North Stars, teď budeme zase v Minneapolisu. Jde o zajímavou shodu okolností. Když bude volno, určitě si projdu město a zavzpomínám na staré časy," usmívá se.

V polovině 80. let se vydal za snem. Chtěl hrát NHl, proto emigroval. Jiná cesta do slavné ligy nevedla. Nyní je všechno jinak, odchovanec pardubického hokeje, který zapustil kořeny na Vysočině, dělá všechno pro úspěch juniorského výběru. "Kemp máme v areálu university Minnesota, která má třicet tisíc studentů. Na universitě funguje výborný hokejový program. Jsem si jistý, že o nás bude dobře postaráno," pokračuje.

Musil se po odmlce zase vrátil k národnímu týmu. Tentokrát nemá na starost elitní hokejisty, ale hráče, kteří kariéru teprve začínají. Také spolupracovníci se vyměnili. Místo Hadamczika má mistr světa 1985 vedle sebe trenéra Sýkoru. "Pro mě to budou další obrovské zkušenosti. S Aloisem i Markem se mi spolupracovalo či spolupracuje výborně, hodně se od nich učím. Věřím, že mi to hodně pomůže, na druhou stranu se snažím sám přispět k co nejlepšímu výsledku," říká.

Vyhlášený bojovník je plný energie. Nesnáší polovičatou práci, svěřence dost cepuje. Na úterním tréninku se osmnáctka věnovala nácviku přesilovek a hry v obranném pásmu. Musil několikrát cvičení přerušil a velmi hlasitě hráče upozorňoval na nedostatky. Příprava měla náboj a spád. "Občas zařvu, to je pravda. Ale ti kluci mě znají a snad vědí, že to s nimi nemyslím špatně," líčí s určitou omluvou.

Musil je už takový. Nekličkuje, nehledá obezličky. Když se mu něco nelíbí, poví to přímo. Bez vytáček. "Na akci typu mistrovství světa juniorů rozhodují maličkosti. Hráči si ani kolikrát neuvědomí, že takové detaily mohou výrazně ovlivnit zápas. V přípravě upozorňujeme na spoustu věcí. Pokud vidím nepřesnost, akci zastavím a všechno znovu vysvětlím. Musíme si uvědomit, co je podstatné," reaguje.

Když vypráví, slova z něj padají jako z kulometu. Tenhle srdcař na juniory platí. Má autoritu, něco dokázal. Navíc i sportovní laik pozná, že sportem žije na 120 procent. "Práce s mladými mě naplňuje. Je to určitě jiné než u dospělých. Tam jsme hokejistům nemuseli nic moc vysvětlovat, spíš jsme se zaměřili na taktiku a herní věci. V osmnáctce je nutné pořád opakovat určité věci," připomíná.

Sám to kdysi zažil. Také byly doby, kdy Musil začínal s hokejem. Kdy poprvé vstoupil do juniorského výběru a chtěl se prosadit mezi elitou. "Těm klukům dobře rozumím. Před lety mi jiní pomohli, abych to zvládl co nejlépe, teď se to snažím jiným předat já. Beru to jako určitou povinnost. Jde o nekončený cyklus, kterým byl český hokej vždycky pověstný," upozorňuje.

Pro Františka Musila nastal u osmnáctky jiná role také v jednom zajímavém ohledu. Mezi svěřenci má totiž místo jeho nejstarší syn David. Otec potomka hokejově vedl od malička, ale v reprezentaci se potkali nyní poprvé. "Syn je pro mě člen týmu jako všichni ostatní. Absolutně nerozlišuju, mám na Davida stejné nároky. Možná i vyšší. Dostane od mě pochvalu i pořádnou čočku jako další kluci z týmu. Jsme na jedné lodi. Buď se bude potápět, anebo popluje správným směrem."

Jelikož už delší dobu působí Musil jako skaut Edmontonu Oilers, má o mladém hokeji dokonalý přehled. "Je fakt, že znám naše hráče i soupeře. Na šampionátu to bude hodně vyrovnané. Rozdíly se dost smazaly. Víme o síle Kanaďanů i Američanů, ale turnaj je krátkodobý. Jde o to, abychom byli co nejlépe připraveni. Marek Sýkora mi po zkušenostech z dvacítky upozornil, že možná největší umění se u těchto kategorijí týká načasování formy," zmiňuje.

Musil má na šampionátu tajný cíl. "Rád bych bojoval o medaile. Není to klišé. Vždycky jsem to takhle viděl a ta touha se mě drží pořád," říká. Dobře ví, že svěřence nelze během tří týdnů přípravy zcela předělat k obrazu svému. "Ale můžeme jim ukázat směr. Máme určité představy, za nimiž chceme jít." Před cestou do Spojených států se Musil často bavil o mladém hokeji s tchánem Jaroslavem Holíkem.

"Děda má spoustu zkušeností, dvakrát vyhrál dvacítky. Věci konzultujeme denně, beru si od něj spoustu zkušeností. To samé od Marka Sýkory. Je uvážlivý, vyrovnaný. Myslím, že bychom se mohli dobře doplňovat. Marka velmi respektuji, je to ostřílený trenér s velkou autoritou," konstatuje. Předností české osmnáctky by měl být kolektivní výkon. "Parta dokáže hodně, naším úkolem mimo jiné je, abychom udělali v mužstvu pozitivní atmosféru. Pevně věřím, že se to podaří," uzavírá.