Vloni jsme si nasadili laťku hodně vysoko, usmívá se orlovský brankář Dušan Šafránek

Sedláček, Štěpánek, Šafránek… Také se vám jména brankářů už pletou? Jedno mají všichni jmenovaní společné. Ať už postavíte mezi tyče kteréhokoli z nich, máte jistotu, že bude oporou svého celku. Nejinak tomu bylo ve včerejší druholigové dohrávce skupiny Východ. Loňský finalista z Orlové sice inkasoval od Vsetína gól už po 104 vteřinách hry, ovšem nakonec to byl on, kdo se smál naposled. Dušan Šafránek předvedl skvělou předvídavost, doslova přitahoval rány svých protivníků. Navíc měl i potřebnou dávku štěstí, když Petr Mokrejš netrefil jednou poloprázdnou, podruhé dokonce zcela opuštěnou branku hostí.

Dušane, nebylo to asi nic příjemného inkasovat gól už po 100 vteřinách hry?
„To určitě nebylo. Předcházela tomu naše chybička. Hráč soupeře zůstal sám mezi kruhy, druhý clonil před brankou. Zase nám to ze začátku uteklo a museli jsme dotahovat.“

Na druhou stranu je lépe inkasovat na začátku, než v samotném závěru. Měli jste ještě celý zápas na otočení výsledku?
„To ano. My jsme letos už mockrát prohrávali a teprve pak jsme se probudili a začali hrát… V mnoha utkáních, kdy jsme prohrávali, jsme zápasy dokázali otočit.“

V závěru první třetiny jste přežili dvě nebo tři stoprocentní šance domácích…
„To nám psychicky hodně pomohlo. Byli jsme pod tlakem, který jsme přestáli. Do druhé třetiny jsme šli s tím, že musíme pokračovat v této hře a že nějaký gól ještě určitě dáme.“

Jak se brankář cítí, když stojí soupeř před prázdnou brankou a nemůže s tím nic dělat?
„Já jsem radši, když má soupeř šance, než když hrajeme proto slabšímu protivníkovi. Ti tolik šancí nemají a já nemám práci. Vyhovuje mi, když jsem pod tlakem, když můžu chytat. Minule proti Břeclavi si hosté nevypracovali skoro nic, hrozili jenom z brejků. Takový zápas, jako dnes, mi vyhovuje víc.“

Dnešní utkání rozhodly přesilovky, souhlasíte?
„Hrajeme je sice podle nějaké šablony, ale je tam hodně improvizace. Je dobře, že jsme dneska dali v přesilovkách nějaké góly.“

Vám se daří proti mužstvům z čela tabulky. Valašské Meziříčí jste na jeho ledě rozstříleli, dali jste mu sedm branek?
„Určitě. Máme dobré mužstvo a navíc, když hrajeme proti dobrému soupeři, kluci se víc vyhecují, dají do toho víc, než když nastoupíme proti někomu ze spodu tabulky.“

Během pěti dnů hrajete tři zápasy. Dnes jste hráli na čtyři útoky, což je ve druhé lize nezvyklé, ale není to přece jenom příliš?
„Máte pravdu, je to dávka. Zápas, volno, zápas, a tak to jde celý týden. Chce to rozložit síly. Dneska tu byli kluci z Vítkovic, kteří tu mají střídavý start, a určitě to bylo dobře.“

Vloni jste hráli finále. Myslím, že diváci i hráči se namlsali. Jak vysoko se díváte letos?
„No, nasadili jsme laťku hodně vysoko. Šumperk vloni postoupil, my jsme teď druzí, všem se zdá, že bychom měli dopadnout jako vloni, možná lépe. Je to těžší, potvrdit výsledky z minulého roku. Myslím ale, že zatím se nám to celkem daří.“

Máte v týmu hodně hráčů kolem 25 let, kteří však už mají spoustu odehráno. Na pohybu po ledě, na taktice je to znát. Vidíte to z branky podobně?
„Starší kluci hodně poradí, ti mladší toho spoustu odkoukají. Mužstvo je podle mne dobře poskládané. Mladší jsou s těmi staršími vhodně propojeni.“

Od druhé třetiny jste domácí předčili právě v pohybu. I dlouhé oslabení tři proti pěti jste odbránili výborně…
„Tady je navíc menší kluziště, puky se rychle odráží, musíte mít pokrytý prostor před brankou. Myslím, že v našem oslabení o dva hráče bylo menší hřiště naší výhodou. Na větším prostoru si soupeře pěkně roztáhnete.“

Který moment byl dnes pro vás nejtěžší?
„Myslím, že to bylo poté, co jsme odskočili na 3:1 a za třináct vteřin jsme inkasovali. I publikum se zvedlo, ale my jsme to zvládli velmi dobře a až do konce jsme hráli to, co jsme potřebovali.“