Vladimír Rubeš přivedl po roce Austrálii zpět do divize I mistrovství světa

Ještě vloni oblékal dres australské reprezentace při jejím premiérovém startu v 1.divizi mistrovství světa. Poté se přesunul na místo kouče a se svými svěřenci se dokázal vrátit zpět v nejkratším možném termínu. Austrálie vyhrála turnaj, který se konal v Melbourne, bez ztráty bodu. V rozhodujícím duelu porazila Srbsko 4:2.

Slavilo se hodně?
„To ano, ale slavili hlavně hráči. Dostali jsme se na hotel o půl třetí ráno. Já jsem byl hrozně unavený, dal jsem si snad jen tři piva.“

Největším soupeřem vašeho týmu měli být Srbové. Potvrdilo se to?
„Ano, proti nám podali nejlepší výkon na celém turnaji. Když dali v přesilovce úvodní gól, mysleli si, že nás dostali. To bylo poprvé, kdy jsme na turnaji prohrávali. Ale kluci to ubojovali a Ezzy to vychytal. Měli jsme ze Srbů docela respekt. Přiletěli ve čtvrtek, do soboty vůbec netrénovali, ale na dalších dvou trénincích vypadali dobře. Byli rychlí, dobře přihrávali, ale nebyl tam žádný tlak. Ani brankáři nic moc. Pak se tam tři zápasy jenom vozili. Trenér neustále míchal se sestavou, Fournier a Perowne hráli málo, spíš jenom seděli. Myslel jsem, že po sestupu z divize I budou více dominantní.“

Navíc hned v úvodu podlehli Belgii.
„Už při rozbruslení se mi zdáli nějací divní. Pak měli sice optickou převahu, ale Belgičané jim párkrát odjeli a nastříleli góly.“

Vaše utkání s Belgií bylo hodně důležité. Pokud byste prohráli, naděje na postup by zůstaly pouze v teoretické rovině.
„Belgičané proti nám hodně bojovali. Měli dobré oba brankáře, ti je drželi proti Srbsku i nám, a dva dobré útoky, ale v obraně byli slabší. Líbili se mi bratři Morganové, ti byli skvělí v protiútocích. Po zápase s námi však byli všichni tak unavení, že je Nový Zéland doslova přejel.“

Kiwis byli největším překvapením celého turnaje, souhlasíte?
„Ano, a druhé místo si zasloužili. Mě ale nepřekvapili. Viděl jsem je v posledních dvou sezonách a věděl jsem, že to s nimi nebudeme mít vůbec lehké. Novozélanďané se hodně zlepšili. Jejich brankář (Zak Nothling, poz.aut.) sice nemá styl, ale je velký a dokáže se dobře postavit. S jejich hokejem jsem v kontaktu jedenáct let. Za tu dobu udělali velký pokrok jak dovednostně, tak i takticky. Já sice říkám, že neumějí bruslit, ale jsou rychlí, hrají tvrdě a nezabalí to za žádného stavu. Třeba proti Srbsku jim nevyšel start, ale bojovali až do konce.“

Co Mexičané?
„Ti přijeli s velmi mladým týmem, se spoustou juniorů, a ti nestíhali.“

Váš výběr obsahoval několik nečekaných jmen.
„Ano, bylo tam pár překvapení. Hodně lidí se divilo, proč je tam ten či onen. Třeba šest hráčů z Ice Dogs, kteří vloni skončili poslední, a jen tři z Melbourne, kteří vyhráli, a čtyři z Adelaide, kteří byli ve finále. Byl to mix starších a zkušených, pak mladých kolem dvaceti a docela silná střední generace. Hodně hráčů jsem znal z osmnáctky. Věděl jsem, že do toho dají všechno a budou bojovat pro tým.“

Je těžké hrát šampionát ještě před začátkem sezony?
„Ano, sezona začíná až tento víkend. Bylo důležité, že jsme poctivě pracovali na suchu, že kluci na tom byli fyzicky velmi dobře. Někdy jsem si myslel, že to přeháníme, když třeba šest hráčů zvracelo z vysílení. Někdy ale bylo třeba zjistit, co všechno jsou schopni udělat pro úspěch. Myslím, že na ragbyovém hřišti, kde jsme trénovali, mě chtěli párkrát zakopat v trojkovišti… Ale ustáli jsme to a teď se to všechno vrátilo.“

Vůdčí postavou byl útočník Joey Hughes. Zůstává v Austrálii?
„Ano, bude hrát doma. Byl opravdu dobrý. Silný na puku, dokázal střílet branky. Někdy drží dlouho kotouč, ale byl to opravdový pilíř mužstva.“

V mužstvu byli i dva hráči, spojení s Ostravou.
„Myslím, že Vladan Stránský neměl moc času na pořádnou přípravu. Měl tady rodiče, pak spoustu práce před dvoutýdenní „dovolenou“, rodinnou záležitost na Novém Zélandě a ve finále ještě otravu krve, takže byl na antibiotikech. Asi sám čekal od sebe víc. Ale bojoval a byl dvakrát v pravý čas na pravém místě. Proti Novému Zélandu dal vítězný gól a proti Srbsku zařídil rychlé vyrovnání. Devět vteřin po jejich vedoucí brance dobruslil soupeře, odstavil jej a nahrál Oddymu před branku.“

A jak se uvedl mladičký Nathan Walker?
„Nathan je super. Je vidět, že hraje v Čechách. I když před turnajem absolvoval menší operaci kolena, byla radost jej sledovat. Parádní střela zápěstím, pohyb, hra do těla, rychlost, agresivita v útoku, ale i zodpovědnost do obrany. Hrál opravdu dobře. Nemachroval a šel do toho naplno.“

Slyšel jsem, že před rozhodující duelem se Srby vás povzbudil i Marc Crawford?
„Už v pátek před střetnutím s Novým Zélandem jsme využili služeb motivátora. Ten kluky nabudil tak, že jsme nepochybovali o vítězství. V neděli ráno proběhl telemost s Marcem Crawfordem. Mluvil o přípravě Sakica, Roye a dalších před rozhodujícími duely ve Stanley cupu, o svých pocitech… Pro nás to mělo velký význam, slyšet tyto věci od člověka jeho kvalit…“

To asi hráče hodně nabudí a semkne?
„Jedním z rozhodujících kritérií výběru pro mne byla mentální síla hráčů. Také aby byli silní, ale nejen aby rozdávali rány, ale aby je uměli i přijmout. A když jsem viděl, jak během kempu chtěli být pořád spolu – v hotelu, na zimáku, v kabině – byl to pro mě jako trenéra parádní pocit. Nebyl tam jediný hráč, kterého by mužstvo nevtáhlo. I na letišti, když jsme se po turnaji rozlétali domů, si srazili stolky a měli si pořád co říct…“