Vítkovický Stehlík sklidil ve Zlíně opovržení, domácí hráči mu po zápase nepodali ruku

Měla to být řež, ale nakonec to byl normální extraligový zápas. Ani vyloučených nebylo víc, než je obvyklé, dokonce spíš podprůměrně. Přesto to nebyl obyčejný duel. Zlínští Berani se v úterý střetli s Vítkovicemi a nešlo pouze o souboj třetího týmu s prvním. Pozornost byla totiž upřena na dvojici hráčů, kteří se proti sobě naposled postavili v srpnovém zápase Tipsport Cupu. Tehdy vítkovický obránce Richard Stehlík tvrdým direktem srazil k ledu Jaroslava Balaštíka. Byl to zákeřný faul v přerušené hře, který odnesl zlínský kapitán zlomeným podočnicovým obloukem. Měsíc si nezahrál a nyní nastupuje s celoobličejovým krytem. Vítkovický obr se protihráči dodnes neomluvil, zlínští hráči mu proto po utkání nepodali ruku.

Na ledě během zápasu na sebe ti dva příliš nenaráželi. „My jsme točili čtyři útoky a oni tři obrany, takže jsme se moc nepotkávali. Jestli to byl záměr? Z naší strany určitě ne,“ tvrdil kanonýr PSG Zlín Jaroslav Balaštík. „Bylo to hodně sledované utkání. Čekalo se, co bude. Možná proto to byl nakonec oboustranně korektní zápas.“

Až v samém závěru to mezi nimi zajiskřilo. Stehlík (na snímku) důrazně odklidil Balaštíka na mantinel. „Viděl jsem, že je to on, tak jsem ho dohrál,“ uvedl k největšímu vzájemnému střetu v zápase slovenský bek. „Určitě to faul nebyl.“ To potvrdil i jeho sok. „Zrovna jsem střílel, takže jsem byl na jedné noze a neměl jsem stabilitu. On mě dohrál. Byl to čistý zákrok,“ souhlasil Balaštík.

Pozornost, která na něho byla upřena, si Stehlík nepřipouštěl. „Soustředil jsem se na svůj výkon, abych pomohl týmu,“ podotkl. Nerozhodil ho ani pískot zlínského publika a nelichotivé transparenty. „Všiml jsem si toho, ale myslel jsem, že to bude horší. K hokeji to patří. Fanoušci se tím baví,“ shrnul své pocity.

Pro Balaštíka bylo střetnutí s Vítkovicemi hodně důležité. „Měl jsem ho dlouho červeně zaškrtnuté v kalendáři. Děkuji klukům, že jsme ho zvládli a vyhráli,“ liboval si střelec vyrovnávací branky a úspěšný aktér jednoho ze samostatných nájezdů, které nakonec rozhodovaly o vítězství Zlína.

Při pozápasovém rituálu podávání rukou se však Stehlík nedočkal jediného stisku. „Zlínští hráči se mi vyhýbali, nepodávali mi ruku, tak jsem z řady odjel pryč. Nemělo to smysl,“ tvrdil Stehlík, který se dodnes Balaštíkovi za zranění způsobené úderem pěsti do obličeje neomluvil. Vítkovický hráč považuje kauzu za uzavřenou a Balaštíka by prý klidně přetáhl znovu. „Kdyby to bylo potřeba, tak možná ano,“ odpověděl se smíchem na dotaz, zda by to skutečně udělal.

O tom, že jeho spoluhráči odmítli podávat Stehlíkovi ruku, se Balaštík dozvěděl až po utkání. „O tom nic nevím, ale jestli je to tak, klukům za to poděkuji. „Omluva od Stehlíka dodnes nepřišla a ani nečekám, že by se něco takového mělo stát. Asi nebudeme kamarádi do konce života,“ říkal bezprostředně po zápase zlínský hráč.

Ač je Balaštík zlínským kapitánem, své povinnosti plnil jen vlažně. Za sudími ve vypjatějších momentech zápasu totiž nejezdil. Tuto práci obstarával obránce Hamrlík. „Martin byl tentokrát do zápasu hodně položený a zažraný. Měl hodně energie, proto asi jezdil za rozhodčími. Když spolu hrajeme, směje se mně, že mi není přes celoobličejový kryt rozumět, a že v tom huhlám. Možná proto to vzal na sebe,“ usmíval se křídelní útočník první formace.