Vítězství s Hodonínem nám hodně pomohlo, uvědomuje si Marek Dubec

Po více než čtyřech letech se útočník Marek Dubec objevil znovu ve vsetínském dresu. V utkání proti Hodonínu se poprvé představil i domácím fanouškům. Nutno říci, že je nezklamal. Nejprve jim ovšem nahnal strach, když po nárazu do mantinelu zůstal dlouho ležet na ledě bez hnutí. Jak sám říká – možná jej ten náraz probudil. Krásným blafákem totiž konečně protrhl střeleckou smůlu, která ho provázela v derby s Valašským Meziříčím.

Dodnes vzpomíná na svůj poslední zápas ve žlutozelené kombinaci před dlouhou přestávkou. Bylo to závěrečné utkání extraligové baráže 2005-06 proti Ústí nad Labem. Utkání, které rozhodl právě jeho gól. „My jsme tehdy extraligu pro Vsetín zachránili,“ říká s čtyřletým odstupem. „Možná, že kdybychom tehdy prohráli a Vsetín sestoupil, mohla tu dneska být místo druhé paradoxně první liga.“

Marku, divákům jste nabídl snad všechno, co nabídnout jde. Nejprve se o vás strachovali po nárazu na mantinel, poté jste předvedl perfektní blafák, několik hezkých akcí i klasický hit…
„Ten náraz do mantinelu byl nepříjemný, chvilku trvalo, než jsem se vzpamatoval. Naštěstí to nebylo nic vážného. Možná i tento moment mě dostal do zápasu, pak už jsem se cítil dobře.“

Vaše hra měla extraligové parametry i co se tvrdosti týče. Hlavní sudí ale nebyl tomuto stylu hry příliš nakloněn?
„Tady se nehraje tak, že by se hráči trefovali každé střídání, jako v extralize. No a když se to někdy stane, tak je z toho na ledě hned humbuk. Rozhodčí pak neví, jestli to má písknout, nebo ne. Přitom to nebyl žádný faul, bylo to čistě ramenem. Byli jsme v souboji rameno na rameno, ale soupeř se v poslední chvíli otočil k mantinelu.“

V první třetině jste sice měli více ze hry, ale bylo to takové nemastné-neslané?
„Ano, bruslili jsme, ale neměli jsme žádné šance, žádný tlak na branku, pouze optická převaha. A jak to bývá, přišel ušmudlaný gól. Ale o přestávce jsme si něco řekli a do druhé třetiny nastoupil úplně jiný Vsetín. Myslím, že se to líbilo i divákům a i my hráči jsme z toho měli dobrý pocit.“

Myslíte si, že tomu pomohlo i stažení hry na tři útoky? Čtvrtá řada se dostávala na led sporadicky.
„Bylo tam hodně přesilovek a oslabení, proto se dostávali málo na led. Ale všechny útoky dneska hrály perfektně a na konci jsme měli dostatek sil na ubránění výsledku. Všichni odvedli dobrou práci.“

Vy jste přišel ze slovenské extraligy, takže vám asi hra na čtyři útoky moc nevyhovuje?
„Já bych byl nejraději na ledě pořád… Oproti slovenské extralize je to změna. Dneska to byl můj třetí zápas a snad už jsem si na to zvykl. Není to žádná legrace, nejde v každém střídání něco udělat, vstřelit gól. Nemůžeme se jenom hrnout dopředu. Tady jsou dobří hráči. Všichni mě upozorňovali na to, že česká druhá liga je dobrá soutěž. Jeden hokejista to sám nerozhodne, vyzkoušel jsem to na sobě. Rozjedete se jednou, podruhé, potřetí, pak dostanete tělo a vyčerpaný jdete střídat. Hraje se to se stejným nasazením, jako extraliga.“

Chytil jste se i střelecky, váš gól byl ukázkový.
„No, nebyla to žádná výjimečná klička, ale měl jsem tam dost místa a jsem rád, že mi to tam spadlo. Góly se ode mne čekají. Šance jsem měl, ale něco bylo s faulem a něco jsem nedal… My jsme hlavně potřebovali vyhrát a to se nám podařilo.“

Podle mého názoru měla být nařízena po jednom z faulů na vás penalta.
„Nemohl jsem zakončovat naplno, taky jsem čekal penaltu. Ale teď už nemá smysl to rozebírat.“

V pátém utkání jste konečně bodovali naplno, i když jste ani předtím nehráli špatně. Byla už v kabině cítit nervozita?
„Ano, ty prohry vám přece jen v hlavách zůstanou. Přenáší se to na tréninky i do kabiny. Ale pomohou jenom výhry. Nálada se teď zlepšila a věřím, že se to přenese i do dalších zápasů. I já jsem cítil, že nejsem úplně v pohodě, že to není ono. Výhra s Hodonínem byla velmi důležitá. I diváci byli výborní, takoví nejsou ani na slovenské extralize. Někde tam přijde 900 lidí a je tam ticho… Mě se hrálo dobře i ve Valašském Meziříčí, kde byla parádní atmosféra. Hokej je přece pro lidi. Chtějí vidět pěkné góly, tvrdé souboje a i hráči ze sebe vydají víc, když vidí spokojené fanoušky.“

Nevadí vám neustálé střídání spoluhráčů v útoku?
„Někteří hráči jezdí jenom na zápasy, takže se musíme vždycky dohodnout, jak hrát přesilovky a podobně. Na ledě se musíme vidět, pomoci si. Se spoluhráči komunikujeme pořád, o přestávkách si některé situace třeba i kreslíme.“

Víte, po jaké době jste zase oblékl vsetínský dres?
„Řekl bych, že to jsou čtyři roky. Naposledy to bylo proti Ústí v baráži. To byly zápasy, na které se nezapomíná. Já jsem ještě nevyhrál nikdy žádný titul, ale tehdy nám to tak připadalo. Nikdo nám nevěřil, že tu sérii zvládneme.“