Vincour musí v Kazani přijmout tlak i bázu. Azbuka mu stále připomíná obrázky, kterým nerozumí

V národním týmu toho zatím moc nestihl, ale Tomáš Vincour patří do budoucna k velmi perspektivním kádrům. Vysoký útočník hrál dlouho hokej za Atlantikem, o NHL bojoval mezi nadupanými vlčáky Dallasu a Colorada. Po letním přesunu do ruské Kazaně se otevřela možnost jeho startu v elitním výběru, teď je Vincourova účast realitou. "Pozvánka mě potěšila, to by udělalo radost každému. Když dostanu šanci, bude záležet jenom na mně," konstatuje odchovanec brněnského hokeje.

Třiadvacetiletý účastník mistrovství světa dvacetiletých 2009 a 2010 si za národní mužstvo dospělých zahrál poprvé v přípravě na šampionát 2012. Do Stockholmu tehdy sice odjel, ale musel čekat. A jelikož posléze dorazily posily z NHL, na Vincoura místo nezbylo. Po roce a půl je teď zpátky v Hadamczikově výběru, vliv na to samozřejmě měly i výkony třiadvacetiletého útočníka mezi mantinely ruské soutěže.

Kazaň patří k nejlepším účastníkům KHL, hraje podle předpokladů. "Týmově se nám docela daří, s Astanou jsme na špici konference. Bojujeme o první místo. Měli jsme určitý výpadek, ale už jsme to překonali," hlásí. Klub má velké ambice. "Všichni mluví o Gagarinově poháru, s ničím jiným se nepočítá. Tlak je tam značný, s něčím podobným jdou do každé sezony. Sezona se pomalu chýlí ke konci, to hlavní - tedy play off - je teprve před námi," dodává.

Vincour válčí na východní frontě od července. Když přišel, leccos pro něj bylo nové. Po angažmá v NHL nebo na zámořské farmě zažil celkem razantní skok. "Teď už jsem se adaptoval, poznal, o co jde. Je to den ode dne lepší, zvykl jsem si," reaguje. Z hlediska role v týmu měl Vincour trochu jiné představy, hlavně na začátku sezony nedostával od trenéra Bělova tolik příležitostí.

Ale všechno nejde hned. Kazaň je elitní ruský klub, kde panuje značná konkurence. Navíc trenéři bývají v určitých případech dost konzervativní. "Cítím se trošku jako bágl," říká s nadsázkou o putování sestavou. "Ale je jen na mně, jak se s tím vypořádám. Musím přesvědčovat trenéra. Chci v klubu být, musím podávat ty nejlepší výkony," uvědomuje si chlapík, který by důrazem a bojovností mohl pomoci ofenzivě české reprezentace v Euro Hockey Tour.

V Kazani tvoří Tomáš cizineckou legii s Finem Pesonenem nebo zámořskými vyslanci Heshkou a Stapletonem. Nedávno se naopak rozloučil útočník Bourque. Pro krajánky je angažmá v Rusku v mnoha ohledech objevováním neznámé pevniny, robustní český bojovník to potvrzuje. "Vystačím si s angličtinou, rusky se ale také snažím mluvit. Člověk vždycky rychle pochytí sprostá slova, jazyk je navíc podobný našemu." Naopak azbuka má stále nic neříká. "Přijde mi to jako obrázky, jsem z toho úplně ztracený," kroutí hlavou s úsměvem.

V klubu naštěstí funguje evropská komunikace. "Pokyny máme v latince, takže všechny informace se dozvím," reaguje. Horší pro něj je někdejší tradiční ruský zvyk - totiž občasný pobyt v řízené izolaci. "Tohle pravidlo pro nás platí, na báze se musíme zdržovat před zápasem. Ještě jsem se s tím nikde nesetkal, bylo to nové. Jste pod stálým dohledem, člověk jen trénuje a nikam nemůže," popisuje.

Tahle změna je pro Tomáš možná nejzásadnější. "Jsou dny, kdy si říkáte, že už to dál nejde. Ale musím být mentálně silný, tohle ke KHL prostě patří," zmíní. Když se naskytne volno, občas vyrazí někam po městě. Kazaň je na ruské poměry hezkou destinací, spousta komunikací a místních budov byla opravena nebo vystavěna při příležitosti nedávné univerziády. "S klukama z týmu jsme šli párkrát na fotbal, Kazaň hraje nejvyšší ruskou ligu. A jinak? Většinou jsem doma. Času moc není," uzavírá.