Viliam Belas trefil Košicím historický titul, šikovný útočník pomohl i k vzestupu libereckého hokeje

Patřil k slavné dynastii hokejových Košic. K silné skupině hokejistů, kteří na východě bývalé federace sbírali v 80. letech úspěchy. Viliam Belas nehrál na mistrovství světa jako Liba, Svítek, Božík, Slanina, Vodila nebo Staš, ale do reprezentace nakoukl také. Dával góly, vynikal pohybem, bruslením, prací s kotoučem. Po emigraci Miroslava Ihnačáka tvořil první útok tehdejších VSŽ s Vodilou a Libou. Bohužel, teď kamarády navždy opustil. Belas zemřel v neděli 27. října na následky mozkové mrtvice, 6. listopadu měl oslavit teprve padesáté narozeniny...

Ani se té zprávě nechce věřit. Jakmile se zvěst o úmrtí košického křídla dozvěděli spoluhráči, měli v očích slzy. "Vilo byl férový chlap a vynikající hokejista, právě tak na něj budu vzpomínat. Bydleli jsme v jednom domě, kousek od sebe. Mozkovou příhodu prodělal v pátek, dva dny na to zemřel. Já se to dozvěděl v práci, volala mi manželka. Oba nás to překvapilo a zdrtilo," vypráví Jaromír Dragan.

Někdejší vynikající brankář měl k Belasovi blízko. Nejen v době aktivní činnosti, v kabině, ale i poté, když oba odešli do sportovního důchodu. "Vilo chtěl dělat trenéra, ale víte, jak to chodí. Míst je málo. Dal se tedy na civilní povolání, dělal úpravy trávníků, pozemní práce a podobně. Naposledy jsme se viděli dva dny předtím, než se mu to stalo. Byl v pohodě. Nikdy by mě nenapadlo, že spolu mluvíme naposledy," vypráví Dragan.

Belas platil za veselého chlapíka, který nezkazil žádnou legraci. Ve slavné éře hokejových Košic má navěky přední místo. Byl to právě on, kdo ve finále play off 1986 trefil zlatý pokus v nájezdech s Duklou Jihlava. Byla to detektivka, jakou si málokdo dovede představit. Možná něco na způsob jarního sedmého finále mezi Zlínem a Plzní.

Zatímco letos se muselo rozhodnout v prodloužení, a stalo se tak po gólu Martina Straky, na jaře 1986 došlo za stavu 3:3 na penalty. V prvních pokusech proměnili domácí i hosté, ve druhých jabysmet. Ve třetí sérii nedali Svozil a Žabka. Pak se rozjel Belas. "Přálo mi štěstí. Před nájezdy se neupravoval led, zvolil jsem tedy střelu na vyrážečku. Puk brankářovi propadl pod rukou," vzpomínal před časem. Oním gólmanem byl Petr Bříza. Když následně neproměnil Petr Vlk, stařičký košický stadion explodoval nadšením.

Mužstvo VSŽ právě získalo první titul a po Slovanu Bratislava se stalo teprve druhým slovenským klubem, který ve společné federální lize vybojoval zlato. "Jestli si občas připomenu něco z hokejové kariéry, byly to roky 1986 a 1988. Hlavně první titul byl nádherný. V létě 1985 jsem přišel z vojny v Topolčanech - a hned po první sezoně v lize vyhrál titul. To bylo neskutečné," povídal Belas při nedávném setkání s autorem těchto řádků.

Ke krátkému povídání došlo v červenci. Rozpálené Košice vybízely k jiným činnostem, než k debatám o starých časech, Viliam Belas byl ale v pohodě. I když z jeho slov člověk poznal stopy smutku a hořkosti. "Prožili jsme moc hezké roky, ale už je to minulost. Momentálně řeším, co bude zítra, hokej už není tím hlavním. Mám rodinu, svoji práci. Také se o naši generaci nikdo moc nezajímá," připomněl.

Kdyby válel dnes, zabezpečil by rodinu. Před čtvrtstoletím se hráči neměli špatně, ovšem se současnými poměry se to nedá srovnat. "Za titul jsme v roce 1986 dostali pět tisíc korun, čistého 3600. A od železáren bronzový odznak nejlepšího pracovníka podniku, za který byla prémie 500 korun. Po druhém titulu to bylo podobné, jen místo odznaku nám dali diplom Za zásluhy o rozvoj Východoslovenského kraje a k tomu tisícovku," řekl Belas před časem deníku Pravda.

Po historickém ligovém prvenství 1986 držel Belas dál vysoko nastavenou laťku. Během sezony 1986-87 sehrál 43 utkání v nejvyšší soutěži, nasázel 25 branek a celkem si připsal 37 bodů. V produktivitě vynikal i během dalšího ročníku, kdy se poprvé dostal do hlavní reprezentace. Už dřív nasbíral starty za rezervu, ostrý start však prožil až pod vedením Pavla Wohla. "Belas patří k hráčům budoucnosti. Je dravý, agresivní, ale i technický. Zaslouží si šanci," říkal tehdy zkušený trenér na stránkách měsíčníku Gól.

Zdálo se, že košické křídlo by mohlo zazářit také na mezinárodní scéně. Jenže Turnaj o cenu Izvestijí 1988 byl nakonec jediným, který v Belas v reprezentaci stihl. Připsal si čtyři starty, v elitním výběru debutoval společně s Hostákem, Žemličkou, Pavlasem nebo plzeňským Hauerem, který už bohužel také není mezi námi. Zemřel 27. prosince 1998 v německém Straubingu na srdeční zástavu.

V reprezentaci tehdy panovala velká konkurence, záhy se do ní protlačili megatalenti Jágr, Reichel, Holík a další, Belas také postupně poněkud slevil z nasazení. Už nebyl tím hráčem, který výjimečně vynikal, nicméně Košicím odváděl skvělé služby i nadále. V klubu skončil až po revoluci, posílil Prešov, ročník 1995-96 strávil v Liberci, kde se po postupu ze druhé ligy zrovna začala hrát druhá nejvyšší soutěž.

"Tehdy jsme dávali místní hokej dohromady, chtěli jsme ho dostat nahoru a k tomu jsme potřebovali hráče se zkušenostmi. Viliam Belas byl jedním z nich. Dlouho působil v Košicích, hrál za reprezentaci. Byli jsme rádi, že k nám někdo takový přišel. Určitě nám pomohl," konstatuje generální manažer Ctibor Jech. Belas sehrál za Liberec 16 utkání, vstřelil dva góly a přidal pět nahrávek, načež se vrátil na Slovensko.

Ale pod Ještědem nezapomněli. "Viliam byl celkem bezproblémový kluk, který u nás působil v době, kdy jsme na tom samozřejmě nebyli jako v současnosti. Vzpomínky na něj jsou příjemné. Když jsem se dozvěděl, že ani ne v 50 letech zemřel, velmi mě to překvapilo. Je strašná škoda, že jeho životní dráha skončila tak brzy," připomíná Jech.

Jakmile Belas nechal vrcholového hokeje, ztratil se z povědomí fanoušků. I dění kolem milovaného sportu. Ale s kamarády byl v kontaktu pořád. "Vídali jsme se často. Vilo byl fakt bezvadný kluk," říká tiše Dragan. Belas si s každým rád podebatoval, měl srdečnou a otevřenou povahu. "Když jsme se občas potkali, vždycky bylo o čem povídat. Byl to člověk, který si uměl užívat. Škoda ho," řekl Igor Liba, s Vincentem Lukáčem nejslavnější hokejista košické historie. Belas je bohužel prvním z kádru ligových mistrů 1986, kteří už nejsou mezi námi...