Viktor Ujčík tvrdí, že nedává góly, protože má rukavice po Slobodovi

S jistou dávkou představivosti lze zápas Vítkovic a Litvínova označit za klasický příklad, na kterém lze vysvětlit běžné principy ledního hokeje a naznačit krásu jeho dramatičnosti. Je totiž zvyklostí, že domácí celek je předurčen tvořit hru a přechytračit soupeře, hosté se zase mají pozorně bránit a tu a tam vyrazit ke zteči do rozhozené obrany soupeře.

Většinou se stane, že jedna útočná akce domácích najde svůj konec v brance hostí, kteří jsou nuceni pozměnit taktiku a tlačit se do útoku, čímž ovšem nabízejí spousty přečíslení domácímu celku. Je jen otázkou času, kdy domácí vstřelí druhý gól, jenže pár minut před koncem udeří na druhé straně.  

Přesně tento obrázek nabídl otevírací večer nového extraligového ročníku v Ostravě. Domácí mužstvo Vítkovic podle očekávání otevřelo první dvě třetiny s kotoučem na hokejce a pokoušelo se tvořit hru, nicméně Litvínov v obraně úvodních náporů obstál díky pečlivé defenzívní práci. A když už celek ve žlutočerných dresech v obraně selhal, mohl se spolehnout na záchranu brankářem Volkem, jako při střelách Malíka nebo Klimka.  

Jenže ani Volke nebyl stoprocentní, nicméně do konce druhé třetiny bylo spoleh na špatnou mušku soupeře. Kupříkladu hned v úvodu střetnutí Volke chyboval při rozehrávce v rohu a kotouč okamžitě míříl na Ujčíkovu hokejku do mezikruží, před prádznou branku. Ujčík branku přestřelil, stejně jako v dalším případě na samém počátku druhé třetiny, kdy se neujala backhandová klička v samostatném úniku.  

Viktor Ujčík (na snímku) pochopitelně nebyl ze své produktivity v utkání nadšený, byl však vzhledem k výsledku zastižen v dobrém rozmaru: "Už jsem přišel na to, proč se mi dnes nedařilo dát gól. Dostal jsem rukavice po Karolu Slobodovi a s tím se prostě nedá hrát hokej," dobíral si žertem právě procházejícího spoluhráče Slobodu.  

Stejně, jako stálo při zmíněných momentech štěstí na straně litvínovského celku, pomohlo následně i Vítkovicím. Družstvo z Ostravy bylo odměněno za aktivitu, jíž přehrávali svého soupeře během úvodních čtyřiceti minut brankou vteřinu před sirénou ohlašující druhou pauzu. Přestože se zdálo, že zápas bude během úpravy ledu přerušen za bezbrankového stavu, beznadějná situace u hrazení se stala gólovou a mužstvo Vervy šlo do kabin jako prohrávající.  

Gólman Volke odmítá, že by vzhledem ke zbývajícímu času k odehrání litvínovští situaci podcenili: "Tenhle gól jsme si dali vlastně sami. Když Svačina přejížděl půlku, mrknul jsem na hodiny a viděl, že zbývá sedm vteřin. Akci perfektně přerušil obránce, když Svačinu obral o puk, ale kotouč nahozený na branku zvednul Jenáček bruslí nad mé rameno," povzdechl si Volke s tím, že i takové branky padají.

Svůj komentář k brankové situaci přidal i její autor: "Když jsem dostal puk ve středním pásmu, všiml jsem si, že zbývá do konce třetiny sedm sekund," potvrdil Vladimír Svačina Volkeho výpověď, "v záměru jsem měl nahrát někomu ze spoluhráčů do lepší pozice, jenže mi někdo vypíchnul puk k mantinelu, a proto jsem se rozhodl alespoň rychle nahodit na branku. Bylo to hodně šťastné."  

Podle předpokladů třetí dějství muselo přinést změnu herního projevu týmu kolem kapitána Ručinského, chtělo-li pomýšlet na bodový zisk. Přestože ostravští Rytíři sahali v brejcích po zvýšení náskoku, ujala se jedna akce hostů a Robin Hanzl se stal mužem, jenž Litvínovu přibal na cestu k výstroji jistotu jednoho bodu.  

Konečné rozhodnutí přineslo až šest sérií penalt. Hned první pokus Vítkovic i Litvínova byl úspěšný, pak se brankostroj zastavil, i když jedno zakončení nájezdu bylo diskutováno s videorozhodčím, dokud se k puku nepostavil Petr Pohl. "Volkeho jsem sledoval při předcházejících sériích nájezdů, při svém jsem na něj ani nekoukal," nechal Pohl nahlédnout pod pokličku přípravy vítězné trefy, "troufl jsem si na backhandovou kličku, věřil jsem, že by tam mohla být skulinka. Padlo to tam."