Viktor Ujčík po 19 letech oblékl dres Dukly. Uvědomil jsem si, jak to všechno rychle uteklo, hlásí

Po dlouhých devatenácti letech oblékl Viktor Ujčík dres prvoligové Jihlavy, kde začal bohatou kariéru. A návrat to byl vskutku sladký. Před tisícovkou diváků Dukla vyprovodila extraligové Pardubice, zkušený veterán se prezentoval úvodní trefou zápasu a neobjevily se ani žádné zdravotní komplikace. „Zatím mám z toho dobrý pocit, také tým vypadá velmi slibně,“ pochvaluje si v rozhovoru pro hokej.cz.

Viktor Ujčík přitom na konci uplynulé sezony vážně uvažoval o konci kariéry. Ačkoliv jej už v extralize neuvidíme, zdá se, že vše je na dobré cestě, aby bývalý reprezentant i v jednačtyřiceti letech pokračoval v bohaté kariéře alespoň v prvoligové Dukle, kde je po několika úvodních trénincích spokojen. „Tým vypadá velmi slibně. Je tady sice spousta mladých kluků, ale jsou ctižádostiví a pracovití, z čehož mám radost,“ přiznává.

Hlavní otázkou zůstává, zda tréninkový nápor vydrží Ujčíkovo pochroumané koleno. „Konzultoval jsem to s profesorem Kolářem, takže přesně vím, co od toho mohu očekávat. Celou sezonu to může být v pohodě, ale klidně se může stát, že mi koleno nateče a budu si muset dát čtrnáct dní pauzu,“ upozorňuje. „Tréninků je dost, takže jsem unavený. Starším hráčům to trvá trošku déle než mladým, ale mám z toho dobrý pocit,“ hlásí.

Už v úterý naskočil Viktor Ujčík k prvnímu utkání a návrat po dlouhých devatenácti letech si skutečně užíval. „Bylo to velmi příjemné, ale nervózní jsem rozhodně nebyl. Shodou okolností proti nám naskočil Josef Marha, který v minulosti také působil v Jihlavě. Klasicky jsem se před zápasem vyspal a když jsem pak viděl na místě dres Dukly s jedenáctkou, uvědomil jsem si, jak to všechno moc rychle uteklo,“ popisuje.

Na Horácký zimní stadion si našla cestu téměř tisícovka diváků, z čehož měla jihlavská hvězda velkou radost. „Atmosféra na stadionu byla výborná, což bylo samozřejmě umocněno i tím, že jsme porazili extraligové Pardubice,“ pochvaluje si Ujčík. „Hrál jsem tady už předminulou sezonu za starou gardu, lidi se tehdy zachovali úplně skvěle a přivítání bylo velmi milé,“ říká na adresu fanoušků Dukly.

Možná až překvapivě jasný průběh mělo úterní střetnutí, v němž prvoligový celek zaskočil tým z nejvyšší soutěže. „Vím, jak to chodí v úvodních zápasech. Během prvních čtrnácti dnů není mezi první ligou a extraligou prakticky žádný rozdíl. Je to dáno i nasazením týmu z nižší soutěže, který se chce na zvučnějšího soupeře vytáhnout,“ myslí si. „Pardubice jsme zaskočili a ty se pak nebyly schopny dostat do zápasu,“ komentuje vysoké vítězství 5:2.

Viktor Ujčík, který posledních šest sezon působil v extraligových Vítkovicích, vstoupil do utkání tím nejlepším možným způsobem a hned v úvodních minutách se zapsal mezi střelce. „Byl jsem rád, že to spadlo tak rychle, ačkoliv to bylo pro mě v netypické situaci, kdy jsem stál před brankou a tečoval puk,“ usmívá se jednačtyřicetiletý útočník, který netradičně nastoupil na postu centra.

„Bavili jsme se o tom s trenérem Petrem Vlkem, s nímž jsem kdysi taky hrával, takže naše komunikace je v rovině naprosté férovosti. Řekli jsme si, že v týmu chybí zkušený centr, který by mi dával spoustu puků, tak jsem se nabídl, že to zkusím. Už kdysi jsem na centru hrál, přestože to je už dlouhých šest let. Zpočátku se sice člověk hledá, ale prozatím jen zkoušíme a příprava je ještě dost dlouhá,“ vysvětluje bývalý hráč finského Oulu.

Vzhledem k věku má samozřejmě při trénincích i nějaké úlevy. „Jsem spíše zvyklý si přidávat, ale je třeba se už podívat do občanky,“ říká s úsměvem. „V pátek odpoledne jsem už nemusel na odpolední trénink a jel za rodinou domů. A když jsou nějaké běhy, tak adekvátně k tomu šlapu na rotopedu. Nejsem sám, protože někteří kluci mají také nějaké zdravotní problémy, takže trénujeme v menší skupince tří až čtyř hráčů,“ hlásí.

Prakticky denně nyní musí absolvovat cestu mezi Jihlavou a Prahou, aby se mohl vidět s rodinou. „Bydlíme v Říčanech u Prahy, ale máme bydlení i v Jihlavě, takže v případě potřeby tam mohu přespat. Ale pokud to půjde, tak budu domů dojíždět. Mám to asi jen hodinu cesty, takže to není takový problém,“ říká jihlavský rodák, který byl s rodinou na osmidenní dovolené v Chorvatsku. „Až na tu studenou vodu to bylo moc pěkné,“ uzavírá.