Viktor Ujčík má zlomenou ruku. Nejvíc se děsí kondičního trenéra

Přes měsícem mu manželka přivedla na svět druhého potomka, dceru Natálku. Teď ji skoro neuzvedne. Když chce malého drobečka vzít do náručí, musí mu žena pomáhat. Viktor Ujčík má zlomenou ruku, následek střetu v úterním utkání jeho Oulu proti TPS Turku. „Byl jsem ve špatný čas na špatném místě,“ snaží se brát nepříjemné zranění s nadhledem.

Viktore, jak ke zranění došlo?
„Stalo se to při běžném souboji, kterých za zápas podstoupím desítky. Bojovali jsme za brankou s Marko Kiprusoffem. Akorát ve chvíli, kdy jsem si chtěl vzít hokejku do obou rukou, mě přitlačil na mantinel. Ruka narazila na hranu přesně v nechráněném místě. Hned se mi na ruce udělala boule, věděl jsem, že je zle. Mám zlomenou loketní kost.“

Co říkají lékaři? Kdy budete moci začít zase hrát?
„Samozřejmě jsem dostal sádru. Viděl jsem rentgenový snímek a kost je kompletně celá zlomená. V úterý mě čeká další rentgen. Teprve podle něho by měli doktoři určit dobu léčby. Vypadá to na čtyři až šest týdnů. Snad to budou jen ty čtyři. Není to moje první zranění, umím se vylízat rychle.“

Jaký vás čeká v nejbližších dnech program?
„Trochu si odpočinu, aby mě ruka přestala bolet. A od pondělí začínám trénovat. Naštěstí můžu na led, takže budu chodit bruslit a makat do posilovny. Je to lepší, než kdybych měl něco s nohou, jako třeba Petr Tenkrát. Ale když si vybavím, jaká tréninková muka tady na začátku sezony podstupoval, tak je mi z toho už teď špatně.“

Kdo vás bude mít na starosti?
„Náš doktor, který je zároveň i kondičním trenérem. V tvrdé přípravě se doslova vyžívá. Je to snad jeho smysl života. Docela se toho děsím.“

Zranění přišlo v nejnevhodnější chvíli. Po slabším začátku se zdálo, že jste zase začal dávat góly.
„Na takovéhle zranění není nikdy vhodná doba. Pravdou je, že na začátku sezony to se mnou bylo stejné jako loni. Mám problémy s proměňováním šancí. Mám jich spoustu, jenže nejsem schopný proměnit ani samostatný nájezd. Jó tyčky, to je moje.“

Loni jste byl třetím nejproduktivnějším hráčem Oulu. Co na současnou mizérii říkal trenér?
„Samozřejmě jsme se o tom spolu bavili. Pochopitelně by byl rád, abych dával gólů víc, ale říkal, ať jsem v klidu, že mám být trpělivý. S mojí hrou je prý celkově spokojený.“

Teď ale budete na ledě nějaký čas chybět, stejně jako loni, kdy jste měl také zdravotní problémy. Pomáhá vám vědomí, že jste je překonal a nakonec měl skvělou sezonu?
„Bez víry by to ani nešlo. Hlavní oporou mi je ale rodina. Před měsícem se nám narodila malá Natálka, aspoň si ji trochu víc užívám. Rodina je smysl mého života. Bez ní bych to tady určitě nevydržel. Akorát teď malou skoro neuzvednu. Manželka mi musí pomáhat, když ji chci vzít do náručí.“

Jak vlastně malou přijal prvorozený syn?
„On byl hlavní strůjce toho, že se narodila. Pořád si přál sourozence. Manželka byla taky pro, jen já se stále zdráhal. Jsem samozřejmě rád, že jsem se nakonec nechal přemluvit.“

Budete teď mít na rodinu více času?
„Bojím se, že právě ne. Času a sil budu mít teď asi míň, než když normálně hraju. Každé pondělí a úterý mě čeká tvrdý trénink, dvoufázový samozřejmě, středa bude trochu volnější a pak zase naplno. Jen o víkendech budu mít snad volno. Takhle to půjde čtyři týdny. Doufám, že jen čtyři týdny.“

V posledním zápase nehrál ani Michal Broš, s nímž nastupujete v jedné formaci. Proč?
„Má problémy s ramenem. V předchozím utkání s Ilves Tampere ho jeden z Finů úplně nesmyslně atakoval v poslední sekundě. Ale snad to není nic vážného. Michal by měl příště už zase hrát.“

Vaše vzájemná spolupráce, zdá se, docela fungovala. Michal patří k nejproduktivnějším hráčům finské ligy. Nenapadlo vás, že jste zraněním možná přišel o návrat do reprezentace? Nominace na další turnaj se blíží.
„Neřeším to. Co se stalo, stalo se. Teď je pro mě hlavní dát se co nejdříve do kupy. Doufám, že v prosinci budu zase fit, abych se stihl dobře připravit na lednový turnaj Super Six. A klíčový bude závěr sezony.“