Viktor Hübl nestál o hřích, Jiří Gula se těšil z vítězství nad strýcovým týmem

Na adresu Benziny Litvínov chodí gratulace. Hokejisté z úpatí Krušných hor zvítězili ve 24. kole Tipsport extraligy na ledě českobudějovického Mountfieldu 6:4 a letos poprvé venku naplno bodovali. Dosud si jezdili na kluziště soupeřů spíše pro brankové příděly. Proti Jihočechům se jim dařilo, na co sáhli. Třikrát využili přesilovku – z toho dvakrát nepotřebovali víc než deset vteřin – a dokonale trestali chyby soupeře. „Dát venku šest gólů a nezvítězit, to by byl hřích,“ culil se autor jednoho gólu a tří asistencí Viktor Hübl (na snímku).

Hra v početní převaze byla zřejmě největším pozitivem litvínovského týmu. „V posledních zápasech doma i venku jsme hráli přesilovky špatně,“ přiznal sběratel kanadských bodů.

 „Tentokrát jsme něco proměnili a hodně nám to pomohlo. Konečně jsme zlomili sérii venkovních neúspěchů, jsme moc rádi. Doufám, že nás to nakopne a budeme na vítězné vlně pokračovat,“ přál si dvaatřicetiletý centr.

Utkání mělo zvláštní náboj pro extraligového novice Jiřího Gulu, jehož strýc Ladislav Gula je trenérem brankářů a vedoucím mužstva Jihočechů. „Na hecování se strejdou nebyl před zápasem čas, ale teď možná něco proběhne,“ culil se jednadvacetiletý odchovanec Litvínova, když opouštěl šatnu.

„Zahrát si proti Budějovicím je pro mne svátek. V extralize se mi to povedlo zatím podruhé, na jejich ledě poprvé. A pokaždé vítězně,“ naznačil, kdo z obou Gulů bude mít v pozápasové diskusi navrch.

Do sestavy Krušnohorců se Jiří protlačil teprve nedávno. „Loňskou sezonu jsem odehrál v první lize za Třebíč,“ rekapituloval dosud nepříliš popsanou kapitolu své kariéry v dospělém hokeji. „Na play off jsem se vrátil do mateřského klubu, protože tam byla velká marodka. Docela se mi dařilo a tak si mě v mužstvu nechali. Letos jsem odehrál v extralize až na jednu výjimku zatím všechny zápasy,“ pochlubil se.

V duelu s Mountfieldem naskakoval Jiří Gula na ledovou plochu jako sedmý obránce černožlutých. „Zatím jsem na pozici sedmého nebo osmého beka,“ popisoval svoji roli. „Vážím si toho, že vůbec hraju a dostávám pravidelně příležitost. Musím na sobě makat a čapnout šanci, kterou mám před sebou,“ povídal odhodlaně.

Litvínov je hokejové město, proto volba Jiřího Guly byla vcelku jasná. „Na led mě přivedla rodina,“ vrátil se k začátkům. „Táta sice hrál jenom za žáky a dál nepokračoval kvůli zdravotním problémům, ale doma jsme se všichni zajímali o hokej. Je to výborný sport. Odmalička jsem hokejem žil a mám ho rád. Strejdu Láďu si ještě pamatuju, když chytal. Byl jsem malý kluk a sbíral jsem jeho kartičky,“ zavzpomínal s úsměvem.

V Budvar aréně si pokračovatel hokejového rodu zahrál s chutí, ale Jihočeši možná Litvínovu první vítězství venku trochu usnadnili, neboť předvedli jeden z nejhorších výkonů v sezoně. „Možná to nebylo tolik vidět, ale zase tak snadný zápas to nebyl. Budějovičtí si to nahazují, jdou po tom a jejich hra je pro každého soupeře nepříjemná, i když se jim zrovna nedaří,“ uznal Gula kvality strýcova týmu.