Věříme, že to musí někdy skončit, neztrácí naději brněnský Václav Varaďa

Mizérie hokejistů brněnské Komety se táhne letošní extraligou stále dál. V devětadvacátém kole naší nejvyšší soutěže podlehli na domácím ledě Spartě 3:5. První branku přitom Brno inkasovalo už během první půlminuty utkání, když předtím samo nedokázalo z vyložené Svobodovy šance skórovat. „Děláme strašné chyby,“ hlesl rezignovaně po zápase Václav Varaďa.

Co vám chybělo, abyste se Spartou urvali nějaké body?
„To kdybych věděl. Děláme opravdu strašné chyby. Přitom náš výkon v první třetině byl celkem solidní, jenomže pak uděláme nějaký hloupý kiks a ocitne se to v naší bráně.“

Po odhodu Pavla Pazourka jste začali dávat poměrně dost branek, ale taky jste jich začali hodně inkasovat, čím to?
„Nevím. Začali jsme se hodně zaměřovat na útočnou fázi, aby každý dělal jednoduché věci jako střílení na bránu, tlačení se do brankového prostoru, chodit pro dorážky. A na té obranné fázi musíme asi ještě zapracovat. Rozhodují se v ní totiž zápasy.“

V první třetině jste ale přesně tohle dělali, chodili jste do brány, stříleli z jízdy, ale produktivita chybí, proč?
„Těžko říct. Tady to sebevědomí není vůbec dobré a pak když ještě dostaneme takové branky… Prostě si myslím, že tahle to nejde dál, takhle to přece nemůže být celou dobu. Musí se to otočit, my věříme tomu, že jednou se ty puky budou odrážet k nám a ne k soupeři, a že to prolomíme.“

V poslední třetině jste dali branku na 2:4, ta vás mohla udržet ve hře, ale vzápětí jste zase inkasovali, to asi rozhodlo, souhlasíte?
„Hm, asi jo. Měli jsme vždycky takové světlé momenty, kdy se nám dařilo hrát to, co jsme chtěli, ale zase jsme pak dostali branku a… bohužel.“

Vy sám jste dal branku střelou z kruhu ke vzdálenější tyčce, takových střel od brněnských hráčů moc k vidění není. Mohl by toto být recept na zvýšení té slabé produktivity?
„Ono to takhle bylo domluvené pro celou naši pětku, že si to beci vymění a pak přijde křižné nastřelení, abychom byli na puku nejdřív. Viděl jsem tam malou skulinu, vypálil jsem to, podle mě to ještě obránce tečoval a gólman už neměl šanci zareagovat.“

Mužstvo dostalo ještě před příchodem nového trenéra impuls v podobě přítomnosti majitele klubu Libora Zábranského na střídačce, bylo to nějak znát?
„Změna to je, je to znát v šatně. Musíme začít prostě vyhrávat. Musíme, musíme… ono je to hrozně snadné říct, ale… V kabině je dvacet lidí, kteří chtějí body a chtějí být úspěšní, ale zatím to nejde. Některé třetiny hrajeme dobře, ale některé pak zase úplně špatně, chybí nám bojovnost a to je hodně znát.“

Co bylo konkrétně jinak, když na střídačce stál jako hlavní trenér Mojmír Trličík?
„Trošku víc se rozebíraly zápas, a to předešlé i třeba utkání soupeřů, kteří mají přijet. Máme větší náhled na to, jak hrajou, napadají, jak na ně hrát. Teď to jen předvést na ledě.“

Daří se vám už i využívat přesilovky, za dva zápasy čtyři branky z početní výhodě.
„No, jenže taky jsme třeba se Spartou ve vlastní přesilovce inkasovali. Ve většině týmů jsou prostě hráči, kteří čekají na nějaký brejk, urvou puk, naberou rychlost… a nám se přesně tohle nevyplatilo.“

Co říkáte na gesto fair play, které předvedl v utkání s Litvínovem Jiří Dopita? Přiznal teč puku, když jste mohli hrát přesilovku v dost důležitém okamžiku zápasu.
„My jsme to neviděli až tak jako on. My jsme všichni řvali a chtěli přesilovku. Ale Jirka si byl jistý, že to tečoval, bylo to na něm, jestli se přizná. Přiznal se, protože má charakter. Mohli jsme mít přesilovku, ale k hokeji patří i fair-play. Podle mě by se spousta z litvínovských starších hráčů takhle nikdy nezachovala, jak to udělal Jirka.“