Věřím, že ještě není pozdě, říká prostějovský brankář Petr Tuček

Prostějovští hokejisté jsou zatím až na samém chvostu tabulky druholigové skupiny Východ. Vzhledem k problémům, které je provázely před sezonou a na jejím začátku to není příliš překvapivé. Vedení klubu ovšem dělá všechno proto, aby se situace zlepšila. Jedním z ožehavých problémů byl i post brankáře. Nejprve přišel na výpomoc Martin Štefl z brněnské Komety, ve středu se ve Vsetíně mezi tyče postavil Petr Tuček (na snímku). Jeho premiéru mu ovšem spoluhráči příliš neusnadnili. Už po dvaceti vteřinách musel likvidovat sólo Dana Tesaříka a i v dalším průběhu, zejména ve druhé dvacetiminutovce, jej nechali několikrát na holičkách. "Časem to bude určitě lepší," věří zkušený brankář.

Co říkáte po úvodním utkání na tým, na své spoluhráče?
„No, ty výsledky jsou asi odpovídající. Ze začátku jsme měli i dnes tři-čtyři šance. Kdybychom z nich dali góly, možná by to vypadalo jinak. Vstřelili jsme však jenom jeden a naopak inkasovali třikrát rychle za sebou. Mužstvu se zkrátka nedaří.“

Už ve dvacáté vteřině jste musel likvidoval tutovku domácích…
„Sám jsem byl překvapený. V kabině jsme si říkali, že si musíme dát v první pětiminutovce pozor na nástup Vsetína, no a ve 20. vteřině už jel Tesařík úplně sám… Co k tomu dodat?“

Zdálo se mi, že váš celek byl skupinou sólistů. Navíc udělal spoustu taktických i individuálních chyb.
„Jsou tady kluci, kteří jezdí z Olomouce nebo třeba z Jihlavy. Dává se to teprve dohromady, tak jsem to alespoň slyšel od trenéra. Uvidíme, ještě je relativně dost času, aby se poskládal dobrý tým.“

Věříte, že v tříbodovém systému vám soupeři ješti neutekli příliš daleko?
„Myslím, že ano. Buďme realisti, musíme jít zápas od zápasu. Až po Vánocích se bude rozhodovat o tom, kdo zůstane dole. Chce to jednou vyhrát a chytit se. Situace v Prostějově nebyla růžová a začátek sezony tomu odpovídá.“

V sestavě máte i zkušené hráče, kteří odehráli spousty utkání v extralize i první lize. Myslíte si, že dosavadní výsledky jsou opravdu jenom o nesehranosti?
„Mužstvo se opravdu teprve skládá. Já jsem byl včera na prvním tréninku a trenér mi řekl, že budu chytat. Předtím jsem nikde pořádně netrénoval. Byl jsem tři týdny v Přerově a teď týden v Uherském Hradišti. Dneska to pro mě bylo hodně těžké. Někteří kluci jsou v podobné situaci, jako já. Musíme pořádně potrénovat a zase se do toho dostat.“

Musel jste dnes hodně dirigovat hráče před sebou?
„No, snažil jsem se. Je to potřeba v každém zápase. Aby věděli, jestli mají čas, jestli mají hrát puk hned a podobně.“

Třetí třetina se hrála už jen z povinnosti, ale přesto jste si udržel čisté konto. Byly před ní v kabině zvýšené hlasy?
„Chtěli jsme zápas dohrát se vztyčenou hlavou, ne abychom tady dostali nakopáno. Kdybychom dostali šišku, tak do dalšího utkání jdeme se sklopenými hlavami. Takto to pro nás nedopadlo úplně špatně.“

V posledních sezonách jsou pro vás typické záchranářské práce, bylo tomu tak i vloni ve Francii…
„To ano. Asi to nějak přitahuju. Je to hodně specifická situace. Když jsme s Tomášem Němčickým do Francie odcházeli, bylo nám řečeno, že můžeme hrát v klidu někde kolem desátého místa. Ale my jsme vůbec neměli mužstvo na nejvyšší soutěž. Byli tam samí Francouzi kolem 18-19 roků, pouze dva byli starší. Já jsem byl ve 28 letech třetí nejstarší. Pak na nás naběhly týmy, kde nebyl ani jeden Francouz. Samí Švédové, Finové, Rusové, Kanaďani, Slováci… Oni byli úplně někde jinde. My jsme měli v Caen nejnižší rozpočet. Klub by kvalitní hráče nezaplatil. Asi půl sezony jsme hráli dokonce na tři obránce…“

Jestli si pamatuji přesně, vyhráli jste za celou sezonu snad jenom dvakrát. To musí být hodně skličující pocit?
„Ano, dvakrát. Přitom trenér nás neskutečně honil. Hráli jsme jednou týdně, v sobotu, a přitom jsme každý den dvoufázově trénovali. Volno jsme měli jenom v neděli. Chtěl to urvat silou, ale to se nepodařilo. Pak jsme hráli baráž s Chamonix. První dva zápasy jsme je měli na lopatě, ale nakonec jsme v obou podlehli, jednou dokonce v prodloužení. No a za stavu 2:2 jsme u nich rozhodující zápas prohráli.“

Byl sestup důvodem k vašemu odchodu z Caen?
„Ne, měl jsem smlouvu jenom na jednu sezonu. Místo mě je tam teď v brance osmnáctiletý kluk, který už reprezentuje Francii. Výkony Caen ve druhé nejvyšší soutěži sleduju, daří se jim a přeju jim to.“

Měl jste před letošní sezonou nějaké nabídky ze zahraničí?
„Měl jsem dvě nabídky. Jedna byla z Francie, druhá ze Srbska, z Bělehradu. Tam jsem nechtěl dělat průkopníka českého hokeje. Navíc jsem se neměl s kým poradit, nikoho jsem nesehnal, byl jsem bez informací. Ve Francii by se mi smlouva na osm měsíců nevyplatila. Pro mladšího kluka by to byl výborný kontrakt, ale pro někoho v mých letech už ne, musel jsem odmítnout.“

Je hokej ve Francii populární?
„Když jsme hráli v Chamonix, přišlo málo lidí. Na baráž tam ale bylo plno. V takových městech, jako třeba Grenoble nebo Rouen bývalo vyprodáno. Ve Francii jsou menší stadiony, než u nás, ale bývají velmi často zaplněné.“