Věděl jsem, do čeho jdu. Loni to bylo stejné, tvrdí Petr Koukal. Na šampionát si znovu musel počkat

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Kdyby se v českém národním týmu hledal hráč s největší trpělivostí, patřil by Petr Koukal k hlavním favoritům. Bývalý pardubický útočník je na svém třetím šampionátu, ale pravidelně si musel na šanci počkat. V Bratislavě neuspěl, s týmem zůstal, ovšem do kádru se nevešel. Loni ho trenér Hadamczik zařadil do seznamu později než ostatní. A letos zase. Bojovník ruského Nižněkamsku půjde ve čtvrtek dopoledne na soupisku, několik hodin poté pak do duelu proti Dánsku.

Alois Hadamczik si dosud držel volné jedno místo pro útočníka,  po prohře se Švýcary to už ale neplatilo. Formálně dojde k zaplnění soupisky krátce před příštím zápasem, jinak to kouč ovšem avizoval s velkým předstihem. Koukal netají uspokojení, v úterý už trénoval s tím, je plnohodnotným členem týmu.

Kapitán loňských mistrů republiky přiznává, že byl se svou rolí předem srozuměn. "Trenér se mě už v Brně ptal, jestli jsem ochotný jet do Stockholmu za této situace. Věděl jsem, do čeho jdu. Loni to bylo stejné. Bylo mi jasné, že musím čekat," potvrzuje. Vyhlášený bojovník doufal v dobrou zprávu, po utkání se Švýcarskem ji uslyšel. "Kecal bych, kdybych tvrdil, že nemám radost," reaguje.

Ačkoli dosud nebyl na soupisce, s týmem ve švédské metropoli naplno žije. Mistr světa 2010 sledoval, že se spoluhráčům poslední dvě klání nepovedla. "Týmu to nevyšlo podle představ, musíme to nějak změnit, aby se začalo vítězit. Úkol je jednoduchý - potřebujeme zabrat! Máme před sebou zápasy, z nichž každý bude klíčový," upozorňuje.

Nezdar se Švýcary znamená komplikaci v cestě za postupem do play off, nakonec ale nemusí hrát větší roli. To za předpokladu, že se Češi vzchopí. Podle Koukala je nálada v týmu dobrá, mužstvo věří, že zlepšení přijde. "Tým má nějaké zkušenosti, každý z kluků už v kariéře něco odehrál. Takže ví, jak se chovat, co dělat. Atmosféra není tragická, ale ani taková, že bychom nějak juchali. Každý se s tím vypořádává po svém," připomíná.

Něco podobného se elitnímu výběru přihodilo před třemi lety v Mannheimu. Svěřenci trenéra Růžičky tenkrát podlehli Švýcarům 2:3 a byli na pokraji vyřazení. Nakonec z toho ovšem byla nádherná cesta ke zlatu, které vešlo do dějin českého hokeje jako nejpřekvapivější triumf na světovém šampionátu. Koukal byl tehdy u toho. "Ale současná situace má k Německu 2010 daleko, spíš bych to přirovnal k loňskému roku. Taky jsem šel na soupisku po třech zápasech, byla tam prohra se Švédy, vítězství po nájezdech a další výhra. Pak se prohrálo s Ruskem," vzpomíná.

Koukal se zatím na výkon českého týmu díval z hlediště. Jako fanoušci. Co chybí k tomu, aby byl herní projev účinnější a výsledky lepší? "Kdybych věděl recept, tak ho znají i trenéři a celý tým. Klasicky jednoduché věci a fráze jako vždy. Proti Švýcarům jsme měli šance, jenže oni předváděli jednoduchý hokej, hráli strojově. V tom se od nich musíme na celých 60 minut poučit," zmiňuje.

Na turnajích typu mistrovství světa neuspěje ten, kdo chce za každou cenu ovládnout brankové dostihy a nedá do bitev něco navíc. Promítají se týmové hodnoty, obětavost. Schopnost udržet protivníka na uzdě - a pak udeřit. "Musíme čekat na chybu soupeře, klidně se třeba na deset minut může stát, že nebudeme mít střelu. Tu ale nesmí mít ani soupeř! Je potřeba čekat na šanci a tu pak proměnit, ne že půjdeme do střídání s tím, abychom za každou cenu dávali góly," podotýká.

Sám je připraven pomoci maximálním výkonem. Koukal je hokejový pitbul, který dře za všech okolností. Při normálním počtu hokejistů na ledě nebo v oslabení. Přínos důrazného útočníka by měl být znát. "V týmu máme hodně kluků, kteří hrají podobně," reaguje skromně. "Trenér chce něco změnit, proto mě dopíše." Den po klání se Švýcarskem ještě Koukal netušil, do jaké formace zamíří. "O tom rozhodne středeční trénink. Vím jen to, že bych měl dostat šanci. A proti Dánům hrát," uzavírá.