Ve Vítkovicích plály emoce. Nemyslím, že by utkání nejak vybočovalo, říká Štefanka

K utkáním mezi místními rivaly emoce patří. Přesto nálada na chodbách ostravské ČEZ Arény byla po skončení střetnutí Vítkovic a Třince nečekaně studená. Hokejisté Třince byli přirozeně roztrpčení po prohraném utkání, domácí Malík zase nedokázal strávit trest ve hře a svůj hněv směřoval proti rozhodčím. Aby bylo objektivitě učiněno za dost, dvojice havních arbitrů Blecha - Homola předvedla výkon, který vzbuzoval oprávněnou ukřivděnost z obou táborů.

Tuhle byla třinecká hokejka přelomena na dva kusy po nepotrestaném sekání, tam zase vítkovický hráč šel pykat za faul, jehož se nedopustil - naopak sám byl tísněn na hranici pravidel.

Na druhou stranu, ani jedno mužstvo nezískalo nesprávnými verdikty citelnou výhodu proti soupeři, a jediný efekt byl vidět zejména na reakcích diváků, které vtáhly více do hry. Rozdíl byl zejména ve způsobu, jakým si jednotlivá mužstva byla schopna s početními výhodami poradit.

Hráči Třince si na trestné lavici odpykali dvanáct trestných minut, Vítkovice třináct, přičemž v závěru třetí třetiny hrály v oslabení pět minut v kuse, navíc proti nim bylo nařízeno trestné střílení. Domácí vstřelili dvě branky v přesilových hrách a jeden gól vteřinu po konci početní výhody; hosté nevyužili jedinou přesilovku a Peterek ani neproměnil penaltu.

Hodnocení Třinečanů pak byla velmi stručná. Zklamaný exekutor trestného střílení Peterek odpovídal novinářům dokonce v jednoduchých větách. Proč Třinec nevyužil žádnou početní výhodu? "Byly špatně sehrané." Jak to, že neobelstil Málka při nájezdu ani později při brejku? "Byl lepší," a tak podobně. Zklamání z vlastních herních nedostatků navíc tížila i nespokojenost s verdikty sudích.

Podobné emoce se daly číst i z tváří jeho spoluhráčů. Za to jediným frustrovaným domácím hokejistou byl Marek Malík, nicméně jeho zloba vydala za zlost tří mužů. I když se stal nejprve hrdinou první třetiny jako autor vyrovnávací branky, ve třetí třetině se dostal do křížku s rozhodčím Blechou a musel předčasně do šatny.

Nejprve inkasoval desetiminutový osobní trest, když zřejmě na vkus rozhodčího příliš emotivně vysvětloval svůj pohled na atak Ladislava Kohna proti Peteru Húževkovi, k němuž došlo krátce po odpískání offsidu. O pět minut později slavil na trestné lavici Štefankův gól na konečných 3:1, leč nejspíše se nedokázal zdržet ironického komentáře k rozhodčímu jež právě diktoval časoměřičům jména hráčů zúčastněné na vstřelení branky a obdržel trest ve hře.

Dohromady to činí 55 trestných minut, čímž Malík více než zdvojnásobil dosavadní obsah svého letošního hokejového rejstříku trestů a zaokrouhlil svůj účet na sto trestných minutách.  Vytváří to statistický hokejový paradox. Malík za dvě třetiny jistě odehrál víc než pět minut. K tomu inkasoval zmíněných pětapadesát trestných minut, do dějin zápasu se proto zapsal ve víc než šedesáti minutách, což je standardní doba hokejového utkání.

Hovořil-li Peterek jednoslovně, Marek Malík se odmítl k utkání vyjádřit vůbec. Jeho spoluhráči nebyli o moc moudřejší, co se honilo v Malíkově hlavě, poněvadž jej v šatně téměř nezastihli. Před závěrečnou sirénou Marek stihl sprchu, převléci se a opustit šatnu.

Jak pravil šťastný střelec své první branky v ročníku Juraj Štefanka (na snímku), vlastně se jej nikdo v šatně ani nezkoušel vyptávat: "Marek je asi ještě najednovaný, s nikým se nebavil. Ani my jsme do něj nerýpali. Necháme to vychladnout do rána," řekl, "mrzí mě však, že jsme o něj přišli. Asi to bylo zbytečné, protože Květoňovi jsme po dohrání Húževky už 'nahnali strach' a je škoda, že Malík pak nedohrál."

"Nemyslím, že by se jednalo o incident, který by nepatřil k hokeji. Celkově toto utkání nebylo vůbec na hraně. Sem tam proběhl nějaký incident, co ale ke hře patří," zhodnotil slovenský útočník. Závěrem se hodí dodat, že pro obdržení trestu ve hře je Malík automaticky suspendován na jedno soutěžní utkání, což může pro Vítkovice znamenat v době absence Pavla Trnky citelnou ztrátu.

Stejnou, jako během posledních třinácti minut duelu proti Třinci, kdy již Malík nebyl koučům Trličíkovi s Motákem k dispozici. „Kluci bránili dobře a během dlouhého oslabení na konci zápasu vyhazovali všechny puky ven,“ chválil své spoluhráče brankář Roman Málek. Dostal se i ke zevrubnému zhodnocení celé poloviny základní části, jenž byla šestadvacátým kolem uzavřena: „Byli jsme jako den a noc,“ pověděl, „začátek byl výborný, pak jsme trochu klopýtali. Musím zaklepat, že poslední domácí utkání se nám opět povedly, doufám, že to ve stejném duchu půjde dál.“