Ve Slovinsku našel přítelkyni, v Polsku přátele. Dobrodruh Michal Fikrt si zahraniční štace užívá

Michala Fikrta (na snímku) si hokejová veřejnost pamatuje především z Liberce, kde tři roky působil jako spolehlivá dvojka. Jenže pak o něm nebylo vidu ani slechu, litvínovský odchovanec totiž odešel do zahraničí. Nejprve jeho kroky vedly k našim východním sousedům, následovala štace ve Slovinsku, působil i v Bělorusku a aktuálně má před sebou druhou sezonu v polské Osvětimi. „Nic mi tady nechybí,“ hlásí spokojeně v rozhovoru pro hokej.cz.

Michal Fikrt začínal s hokejem v rodném Litvínově, ale nejčastěji bývá spojován s Libercem, kde kryl záda také Milanu Hniličkovi. Za tři sezony odchytal pod Ještědem pouze 46 utkání. Zlomová byla v jeho kariéře až sezona 2009-10, kdy v jejím průběhu zamířil na Slovensko, konkrétně do Liptovského Mikuláše. „Nějak jsem se nepohodl s panem Kalousem a na začátku sezony se mi ani moc nedařilo, takže mě vlastně poslali z Liberce pryč,“ prozrazuje.

Pod Tatrami dostal hodně prostoru, ale už v následujícím ročníku jeho kroky vedly zase o něco dál. Fikrt totiž podepsal smlouvu se slovinskou Jesenicí, která hrála v rakouské EBEL lize. „V soutěži působilo hodně Kanaďanů, takže liga byla hodně silná, což mi vyhovovalo,“ hlásí. Přesto měl ke spokojenosti daleko. „O nějaké profesionalitě příliš nemají tušení, kabiny byly špatné a pak se vyskytly i finanční problémy,“ přiznává jednatřicetiletý gólman.

A právě ty způsobily nejen rychlý úprk řady zkušenějších hráčů a slovinský celek tak soutěž dohrával prakticky jen z povinnosti. „Měli jsme docela dobré mužstvo s řadou zahraničních hráčů. Ale jakmile klub oznámil, že nejsou peníze, tak se většina z nich sebrala a odjela domů. Pak už se to v podstatě jen dohrávalo především s domácími hráči,“ nastiňuje poměry ve slovinském hokeji, který je přesto na vzestupu.

V minulosti si Fikrt vyzkoušel také nejvyšší běloruskou soutěž, která jej naopak příjemně překvapila. „Byl jsem tam spokojen a nic mi v podstatě nechybělo. Problémy s penězi nebyly žádné, měli jsme placené ubytování, obědy, večeře, takže veškerý komfort,“ pochvaluje si štaci v zemi, která je označována za poslední evropskou diktaturu. „Ale životní úroveň tam byla za očekáváním,“ doplňuje bývalý juniorský reprezentant, který už druhým rokem bude oblékat dres polské Osvětimi.

„Na polský hokej i na Polsko jsem si hodně rychle zvykl. Našel jsem si tady dobré kamarády, kluci v kabině mě přivítali dobře a nemám tady jediný problém,“ říká Fikrt, který jen potvrzuje zvyšující se trend zájmu o polskou nejvyšší soutěž. „Je tady skutečně hodně českých nebo slovenských hráčů a ti soutěž zkvalitňují, ale rozhodně i polští hokejisté mají svou kvalitu a někteří by se ani ve světě neztratili,“ myslí si.

Na novou sezonu se prozatím připravoval individuálně, ale minulé pondělí se už připojil k týmu. „Přijel jsem, aby trenér viděl, že skutečně něco dělám. Vyzkoušel jsem si suchou přípravu s týmem a musím přiznat, že mi to bohatě stačilo,“ usmívá se. „Máme trenéra z Běloruska, takže zase ruská škola. Hodně se trénuje a příprava na suchu i na ledě je hodně tvrdá a náročná. Ale jde jen o to se přizpůsobit,“ říká.

Z Michala Fikrta se tak poslední roky stal hokejový cestovatel. „Přítelkyně jezdí všude se mnou, má opravdu velkou trpělivost, za což ji moc děkuji,“ uvědomuje si zkušený brankář. „Během pár hodin nebo dní se seberu, jedu do Polska, pak třeba za rodiči do Čech, pak zase k její rodině do Slovinska, takže jsme prakticky pořád v autě,“ popisuje svůj hektický život, který není jednoduchý ani pro jeho slovinskou přítelkyni.

„Ještě studuje, takže každých čtrnáct dní seděla ve vlaku a jezdila štreku mezi Polskem a Slovinskem, ale už píše diplomku, takže teď spolu budeme více,“ prozrazuje spokojeně gólman, který má za sebou dovolenou v Chorvatsku. „Její rodina tam má krásný penzion. V podstatě i Slovinsko byla taková dovolená, protože tam jsou krásné hory a jezera. Pravidelně jsme chodívali na procházky, takže jsem měl dovolenou pořád,“ usmívá se.

Bývalý gólman Litvínova či Liberce už příliš není ve spojení s českými spoluhráči. „Z Litvínova se nestýkám už s nikým a s kluky z Liberce jsme si občas třeba napsali, ale poslední dobou už ani to ne,“ přiznává. A příliš na návrat domů ani nepomýšlí. „Vyhovuje mi, že hraji pořád někde venku, v Čechách už hrát nechci. Celý život jsem všude hrál, jen doma ne,“ říká bývalý hráč Benátek nad Jizerou, Ústí nad Labem, Chomutova a Kadaně.

„Na druhou stranu, nikdy neříkám nikdy a v budoucnu bych byl třeba za nějakou nabídku šťastný,“ dodává Fikrt, který je momentálně spokojen s polským angažmá. „Skutečně mi tady nic nechybí. Našel jsem si tady i kamarády mimo hokej, které mimochodem i přítelkyně moc dobře zná. Mohu se na ně spolehnout a hodně mi zpočátku pomohli. Dovedu si představit, že bych tady třeba i zakončil kariéru,“ překvapuje.

Osvětim, kde momentálně pobývá, je známa především koncentračním táborem, který se Michal Fikrt teprve chystá navštívit. „Byl jsem se podívat zatím jen zvenku a není to nic pěkného na pohled, vnikne na vás ta historie. Plánujeme s přítelkyní podívat se i dovnitř, ale co jsem se bavil s Angelem Nikolovem, tak mi říkal ať se na to psychicky připravím, protože je to opravdu hrozné,“ uzavírá.