Ve šlágru kola jako na fotbale. Nemělo by se to stávat, komentuje Hanzlík řádění vlastních fanoušků

Mnohem zajímavější vyústění, než kterému prvních čtyřicet minut nasvědčovalo, měl důležitý souboj posledního extraligového kola roku 2013. Druhý Hradec hostil třetí Kometu a po vedoucím gólu se zavřel do pevné obranné ulity. Jihomoravský tým ji ale ve třetí třetině překonal hned třikrát, rozhodující úder přitom patřil svátečnímu střelci Janu Hanzlíkovi, který Kometu přiblížil Mountfieldu na dostřel čtyř bodů.

Když se ve 24. minutě prosadili jako první hradečtí hokejisté, soupeře to mohlo přinejmenším zneklidnět – pokud letos Mountfield v některém zápase vedl, jednou jedinkrát nakonec prohrál! Kometa tak na nic nečekala a okamžitě domácí zatlačila. „Skoro jsme jim nepůjčili puk, za druhou třetinu měli dvě střely. Věděli jsme ale, že to takhle bude. Hradec nenapadá a brání, hraje na protiútoky, ze kterých jeho šikovní útočníci dávají góly,“ ujišťuje Jan Hanzlík, že na utkání byl jeho tým připraven.

„Říkali jsme si, hlavně nedostat gól na 2:0. To by asi bylo po zápase,“ tuší brněnský obránce. Kometa se dlouho nemohla prosadit, bušila do vrat, která byla zavřená. „Pořád jsme ale věřili. Opravdu jsme Hradec přehrávali a před třetí třetinou jsme si řekli, že do desáté minuty budeme hrát úplně stejně. Potom že už to zkusíme otevřít na risk.“ Tak dlouho ale hosté čekat nemuseli.

„Zaplaťpánbůh, že nám tam padly dva góly a otočili jsme zápas,“ těší Hanzlíka. Kometa stihla nečekaný obrat během minuty, Hradec na to ještě našel odpověď. Hanzlíkův gól ze 48. minuty byl už ale vítězným. „Normálně má v popisu práce jezdit dopředu můj parťák David Nosek, já jsem ale viděl odražený puk. Ještě mi pod nohy padl protihráč,“ zdůvodňuje sparťanský odchovanec kličku, po které s velkým příspěním štěstí poslal puk ke druhé tyči „Bylo to tečované něčí hokejkou. Prostě můj typický gól, šmudla,“ směje se hráč, jehož povoláním je všechno možné, jenom ne střílení branek.

„Určitě jsem sváteční střelec, v popisu práce to nemám. Ale gól v takovém zápase, navíc vítězný, mě těší,“ přiznává autor čtyřicítky extraligových tref ve své kariéře. Tou zatím poslední stvrdil výbornou formu Komety v období prošpikovaném duely s dalšími týmy ze špičky. „Máme teď těžký los, ještě nás čeká Sparta. Zaplaťpánbu, že i s pauzou jsme udělali sérii čtyř výher a budeme mít hezkého Silvestra. No a prvního zase do šichty,“ hlásí odhlehčeně jednatřicetiletý bek.

Vítězství pod Bílou věží si s hokejisty vychutnaly i stovky fanoušků, kteří si z jihu Moravy přijeli poslední zápas kalendářního roku užít jaksepatří. Našlo se mezi nimi ale několik, kteří hokeji zřejmě až tak moc neholdují. Odpálením pyrotechniky se postarali o posunutí začátku televizního duelu a halu přikryla mlžná peřina. Další rozruch způsobily dělobuchy ve třetí třetině, právě chvíli po klíčovém momentu utkání.

I jeho strůjce ví, co na zimní stadiony patří a co ne. „Za mě by se to asi nemělo stávat, moc to nemusím. Na druhou stranu, po těch incidentech už měl zápas parádní atmosféru, jak ze strany hradeckých fanoušků, tak našich,“ uvědomuje si Hanzlík tu lepší stránku pondělního šlágru kola, během kterého to vypadalo spíš jako na fotbale. „Na střídačce jsme si říkali, že jak lítají stuhy a dělobuchy, trochu to tím zavání,“ konstatuje na adresu nepovedeného mejdanu vlastních fanoušků.

V první třetině navíc v publiku vyhráli ti, kteří s sebou měli plynovou masku. Snad jedině tak se jim mohlo dobře dýchat. A mlžný příkrov mohl těžko vyhovovat i samotným hokejistům. „Opravdu nic příjemného, v podstatě celý zápas byla nějaké dva metry nad hlavou mlha. Báli jsme se, aby Marek Čiliak nepustil nějaký laciný gól, protože když se člověk podíval nad sebe, mohl to být opravdu hendikep,“ uzavírá Jan Hanzlík na téma předsilvestrovského večera, který v Hradci rozhodně nenudil.