Ve fabrice bych to zvládl, začínal jsem tam, říká Keenan. Legendární kouč myslí na druhého Gagarina

Když před rokem přišel do ruské Kontinentální ligy, způsobilo to poprask. Uspěje Mike Keenan, neuspěje? Jak zvládne práci v podmínkách, jež se tolik liší od zámořské NHL? Legendární kouč na podobné otázky odpověděl rázně. S Metallurgem Magnitogorsk získal Gagarinův pohár, klub dovedl na vrchol. Dokonce se posléze mluvilo o tom, jestli by neměl přejít k ruské reprezentaci, když sborná hledala nového kouče po zpackané olympiádě. "Železný Mike" zkrátka obstál!

Jenže teď se blíží nový ročník a Metallurg do ní půjde v pozici obhájce titulu. "Je mi jasné, že se na nás každý chce vytáhnout. Tlak stoupne, ale nevadí. S tím musíme počítat," mávne rukou při rozhovoru pro deník Sovětskij Sport. Ačkoli prý Keenan hodně slevil z verbálních útoků na hráče, a zdaleka není tak hlučný jako v první polovině 90. let, pořád vyžaduje tvrdou disciplínu a maximální přístup.

Na Urale se obdivuhodně rychle adaptoval a jenom potvrdil, že stále umí. Zvykat si však musel. "Jistě, Rusko je obrovská země. Překvapilo mě to. Kdysi jsem byl jen v Moskvě nebo v Petrohradu, teď jsme najednou hráli ve Vladivostoku, Chabarovsku. Pochopil jsem, co Rusko obnáší. Viděl jsem zemi zevnitř, poznal jsem ji. A musím říci, že jsem nebyl zklamán," vykládá.

Jeho předchůdce Dave King sepsal po působení v Magnitogorsku kontroverzní knížku, Keenan však podobný záměr zatím nemá. "Jestli jednou udělám nějaké vzpomínky, mohly by se jmenovat třeba Historie Železného Mikea," usměje se. "Ale napsal bych tam o celém svém životě a také o tom, co jsem poznal u hokeje."

Sám tvrdí, že špičkový trenér musí správně naladit tým. Vytvořit patřičnou chemii a předat jasné požadavky. "K tomu potřebujete hodně komunikovat. Víc a víc jsem se dostával do tajů ruštiny, nakonec to dopadlo tak, že když jsem byl v létě doma v Kanadě, přátelům jsem občas odpověděl v ruštině. Docela koukali," povídá z vesela.

Uznávanému trenérovi bezpochyby pomohlo, že si v mládí musel všechno poctivě vybojovat. Pochází ze skromných poměrů. "Můj táta dělal padesát let ve fabrice, dědeček třicet. Já tam kdysi začínal taky. Takže když se mě v Magnitogorsku z legrace ptali, co bych říkal na to, kdybych musel pracovat v místních ocelárnách, řekl jsem jen - proč ne. V Kanadě to byla fabrika zaměřená na automobilový průmysl, skládal jsem dohromady různé komponenty. Už je to pár let, ale práce jsem se nikdy nebál," povídá.

V tehdejších dobách si také oblíbil muziku. Hrál v rockové kapele, vystoupení si střihl i později, kdy už ho znala celá země. V Rusku na to zatím nedošlo. "Celou sezonu jsem se věnoval hlavně své práci. Čas většinou trávím v hale nebo doma, ovšem sem tam jsem někam zašel. Hlavně na jídlo, které je velmi dobré. V Kanadě se mě ptali, co mi nejvíc zachutnalo. Konkrétní pokrm vám neřeknu, bylo by toho víc.."

Keenen v minulosti prozradil, že ho mimo jiné zajímá historie a politologie. Tahle oblast je v Rusku poměrně citlivá, vzhledem ke konfliktu na Ukrajině uplatnily Spojené státy a Evropská unie sankce. Nemá kanadský kouč obavy, zda nakonec nebude nucen zemi opustit? "Vůbec nepřemýšlím, co se může stát. Hrajeme hokej, do politiky se nepouštíme. Každý ví, že mezi Ruskem a Kanadou byla vždycky sportovní rivalita, ale také dobré vztahy. Snad to tak zůstane," připomíná.

Aktuálně je plně zaměstnán přípravou týmu na novou sezonu, odpočinek po té minulé byl poněkud krátký. "A navíc smutný. Přiletěl jsem domů, brzy na to mi bohužel zemřel otec. Byl jsem s rodinou, řešil pohřeb a všechny důležité věci," povídá tiše. Ačkoli rád cestuje, tentokrát nikam nevyrazil. "Udělal jsem práci u našeho domu, třeba naštípal dříví do krbu. Člověka to neuvěřitelně okysličí."

Po návratu do Ruska se hned pustil do práce. Dřívější úspěch je zapomenut. "Od prvního dne přípravy se chystáme výhradně na to, abychom obhájili. Chceme ještě jednoho Gagarina, ale víme, že to nebude snadné. Soupeři nespí, v Rusku panuje velká konkurence. Očekávám, že se o titul může poprat sedm až osm klubů. Pro nás je teď hlavní, abychom šli do sezony živí a zdraví. Ostatní se pak ukáže na ledě," dodává.

Kdyby snad Metallurg vyhrál znovu, zasloužil by prý Mike Keenan postavit sochu. Podobné úvahy však odmítá, stejně jako dotazy, zda by výhledově chtěl převzít ruskou reprezentaci. "Bylo by to zajímavé. Ale jsem přesvědčen, že je tady spousta kvalitních ruských odborníků," uzavírá.