V závěrečných bojích rozhodne obrana, uvědomoval si Jiří Bicek po dalším kolapsu

Kladno mělo v zápase s Litvínovem za úkol obhájit před play out aspoň minimální náskok před Mladou Boleslaví. To se mu nakonec podařilo, jenže pouze díky výhře Pardubic nad sokem v boji o baráž. Kladenské akcie po dvou třetinách opět nevypadaly špatně, domácí dokázali odpovědět na vedení hostů třemi brankami ještě v první části a do poslední třetiny nastupovali s dvoubrankovým náskokem. A čekala je dokonce dlouhá dvojnásobná přesilovka. Jenže tu kladenští zahráli prachbídně a opět se opakoval kolaps v podobě čtyř inkasovaných branek a ztrátě zápasu. První dvě kladenské branky padly po spolupráci prvního útoku, Jiří Bicek (na snímku) na první nahrál, druhou sám vstřelil. Nakonec ale zapracovaly nervy a Kladno opět samo posadilo na dno.

Utkání s Litvínovem skončilo navzdory proklamacím opakováním pátečního kolapsu. Co se stalo?
„Vedli jsme 3:1 a opět jsme nezvládli konec. Soupeř dvěma góly srovnal, pak přišel trochu nešťastný na 3:4 a pátý byl už jen do prázdné. To už jsme hráli vabank a snažili se puk za každou cenu dostat do třetiny. Ale pokazili jsme to za stavu 3:1, kdy jsme měli lépe hlídat střední pásmo a pokrývat hráče v naší třetině. Chtěli jsme tyto dva poslední zápasy vyhrát, abychom se trochu dostali do herní pohody. Ale dopadlo to jinak. Tímto pro nás základní část skončila a začíná nová, dvanáctizápasová sezóna.“

Po dvou třetinách jste drželi dvoubrankové vedení, mohli jste navíc vedení zvýšit dlouhou dvojnásobnou přesilovkou. Ale v ní jste se v podstatě nedostali ani do pásma...
„Vůbec jsme se nedostali do pásma! Oni dobře bránili modrou čáru a pokaždé se jim povedlo nám píchnout do přihrávky nebo kličky. Ale stále to bylo 3:1 a osmnáct minut před námi. Ale opět jsme nezvládli konec. Teď už s tím nikdo nic neudělá. Musíme si říct, jak to v play out budeme pak hrát, budou to velmi důležité zápasy.“

V mnoha zápasech to vypadá, jako by Kladno nevědělo co hrát, když vede. Jakmile se ujmete v zápase vedení, věští to následně průšvih, což potvrdily všechny tři zápasy po reprezentační pauze...

„Soupeř pak začne hrát více dopředu, my se do nich naopak přestaneme tlačit. Asi nám fakt víc vyhovuje, když je stav 1:1, než když vedeme, protože se pak více snažíme dát gól. I když dnes jsme se to snažili více bránit. Ale zase jsme prohráli a nálada není bůhvíjaká. Radši by člověk prohrál 10:1 než takto. Teď ale pro nás začne hlavní část sezóny, všichni jsme profesionálové, každý se z toho musí dostat sám a připravit se na pátek.“

Poslední dvě utkání jste ale měli dobře rozehrané a ztratili je neskutečným způsobem. Má se snad kladenský fanoušek do závěrečných bojů obávat nejhoršího?
„Každé utkání je od 0:0. Ale tyto dva zápasy toho už moc nezměnily, těch prohraných utkání bylo hodně už před tím. Mohli jsme se dostat trochu do psychické pohody, nezdařilo se. V Pardubicích jsme hráli špatně, teď dokonce celkem dobře, dávali jsme góly, vedli jsme. Ale soupeř pokaždé otočil a z toho se musíme poučit. Protože takto ztrácet body i v play out by bolelo ještě mnohem víc.“

Loňskou sezónu jste tu sice nezažil, nicméně touto dobou mělo Kladno několikabodovou ztrátu na předposledního, ale začalo vyhrávat a play outem proplulo celkem s přehledem. Kdežto teď je situace tak nějak opačná. Bavili jste se o tom v kabině?
„Bavili jsme se o tom, že v té době začali vyhrávat důležité zápasy 2:1 nebo 3:2. Těsná utkání, kde rozhodovala obranná hra. Obrana dnes vyhrává zápasy a vyhrává mistrovské tituly. Na to se hlavně budeme muset zaměřit. Bude to teď o tom, kdo bude více chtít, kdo lépe splní obranné povinnosti.“

První dvě branky padly po Vaší spolupráci s Pavlem Paterou. Mohl by první útok být do play out základním stavebním kamenem úspěchu?
„Není to určitě o dvou nebo třech hráčích. Člověka to sice potěší, ale těšit se z toho dalo dvě třetiny. Teď po zápase je to všechno znegováno. Není to sice špatné, ale na ledě je 22 hráčů a dnes nám to k bodům nepomohlo.“

Už máte určený program na následující dny?
„Zatím nic zvláštního, máme naplánované posilovny a tréninky. Trenéři určí, jestli budou jedno nebo dvoufázové.“

Byli jste teď na chvilku zavřeni v šatně. Měli trenéři nějaký proslov?
„Něco bylo a něco ještě určitě bude. Trenéři jsou sice trenéři, ale hlavně je to mezi námi hráči, my jsme na ledě. My si to musíme vyříkat mezi sebou.“