V zámoří vědí, že jsem z hokejové rodiny. Ale moc se mě na to neptají, říká David Musil

Je mu teprve osmnáct let, ale mezi mantinely už toho stihl dost. David Musil patří k nadaným českým obráncům, měl by být jednou z opor osmnáctky na mistrovství světa v Německu. Syn internacionála Františka Musila už nasbíral spoustu zkušeností, především tedy během dvou sezon v kanadském juniorském týmu Vancouver Giants. "Zámoří mě dost ovlivnilo. Hraje se tam jiný hokej, v mnohem větší konkurenci. Člověk na sobě musí pořád makat," říká. Jelikož jeho tým skončil v letošním play off, mohl Musil vyrazit na svůj druhý velký turnaj. "Těším se, bude to velká zkušenost," dodává.

Zadák, jehož zdobí tvrdá hra do těla, předvídavost, důraz i kvalitní střelba, se do přípravy juniorského výběru zapojil teprve před týdnem. "Dřív jsem to nestihl. Hráli jsme play off, pak jsem měl určité problémy s cestovním pasem, ale lidé ze svazu mi pomohli a věc se včas vyřídila. Přiletěl jsem před vííkendem, pak jsem chvíli cítil časový posun. Ale to je v pohodě," mávne rukou.

Kdo pamatoval šikovného beka v domácích mládežnických soutěžích, na první pohled si všimne změny. David vyzrál, angažmá ve Vancouveru ho ovlivnilo po hokejové i osobní stránce. Hovoří jasně, věcně. V hlavě má všechno srovnané. "Když se mi naskytla možnost hrát za nároďák, vůbec jsem neváhal. Moc si toho vážím. Přál bych si, abychom udělali dobrý výsledek. Musíme hrát týmově," zmiňuje.

Jednou už na šampionátu osmnáctieltých startoval. Bylo to na jaře 2009, krátce poté, co Musil oslavil šestnácté narozeniny. Tehdy jihlavský mladíček nastupoval pod vedením otce, jenž byl asistentem hlavního kouče Marka Sýkory. "Turnaj v Americe pro mě znamenal ohromnou věc, mohl jsem si zahrát proti starším soupeřům. Určitě zkušenost," říká. Tým výsledkově neuspěl, ale někteří hráči mají před sebou velkou budoucnost.

Musil patří mezi ně. Letos půjde do draftu NHL a předběžné odhady ho pasují na pozice někde ve druhém či třetím kole. "Šance tam asi nějaká bude, ale o to se teď nezajímám. Hlavní jsou výkony týmu na mistrovství světa. Pokud se nám bude dařit, můžeme z toho všichni těžit. Draft teď v hlavě nemám, výběr člověk neovlivní. Soustředím se na reprezentaci. Opravdu bych chtěl, abychom obstáli a dobře to zvládli," dodává.

V zámoří si Musil udělal jméno, dva roky ve Western Hockey League zvládl velmi dobře. Potvrdil, že má v sobě hokejové geny. "V Kanadě vědí, že můj táta hrával NHL, děda byl v reprezentaci. Že strýc Bobby vyhrál Stanley Cup. Ale zase tak moc se mě na to neptají," hlásí. Zadák reprezentační osmnáctky žije od malička sportem, maminka Andrea totiž pro změnu reprezentovala v tenisu, k hokejovým hvězdám první třídy patřil nejen dědeček Jaroslav Holík, ale i jeho bratr Jiří.

Po svých předcích zdědil David zarputilost, hokeji dává všechno. Jde za svým snem. "Už jako kluk jsem toužil po NHL. Vyrůstal jsem v Americe, táta hrál NHL a já chtěl být jako on," potvrzuje. Tatínka Františka na ledě dobře pamatuje, ale mrzí ho, že nikdy pořádně neviděl, jakým skvělým útočníkem býval dědeček. "Kolikrát mě už napadlo, že by bylo dobré podívat se na nějaký televizní záznam," naznačuje.

Dědeček Holík sledoval Davida v přípravném zápase osmnáctky před mistrovstvím světa, český výběr v Litoměřicích zdolal Slovensko 3:2. Chystá se prý i do Drážďan. "Je to skvělé, naše rodina drží hodně při sobě. Na turnaj přijede i táta, který dělá skauta pro Edmonton. Určitě chci, aby dorazii děda s babičkou. I pro ně je událost, že budu hrát na šampionátu, chtěl bych jim udělat radost," ujišťuje.

Ostatně špičkové zázemí má i během sezony v Kanadě. "Než jsem šel do Vancouveru, naši se tam z Jihlavy přestěhovali se mnou. Bylo to pro mě dobré, měl jsem zázemí, ale ani ostatní kluci si nemohou stěžovat. V soutěži je zvykem, že hokejisté bydlí u rodin, které pro ně udělají první poslední," tvrdí. V klubu kdysi hráli třeba Michal Řepík nebo Marek Schwarz, řada mladých hokejistů se odtud dostala do NHL. Pro Davida určitě dobrá volba, byť doma trošku sešel z očí.

Mohla za to i skutečnost, že neměl štěstí na účast v národních týmech. Před rokem nemohl pomoci osmnáctce, protože Giants hráli play off, poté o něj projevila zájem dvacítka. Před letošním turnajem v americkém Buffalu byl Musil členem širší nominace, jenže z toho nic nebylo. "Zranil jsem si kotník a pak dlouho nehrál. Zrovna v době dvacítek. Škoda, je to taková kaňka letošní sezony. Mrzelo mě, že jsem na delší dobu vypadl. Ale zranění patří k hokeji," mávne rukou.

Byl by rád, kdyb jinak celkem slušnou sezonu korunoval úspěchem na turnaji v Drážďanech a Crimmitschau. "Když jsem přijel na kemp osmnáctky, moc kluků jsem neznal. Hrál jsem totiž staršími, ve svém ročníku tolik ne. Ale s některýma klukama jsme byli před časem na turnajích, je dobře, že jsou v mužstvu další kluci z Kanady jako Frk, Hrbas a podobně. Myslím, že nemáme špatný tým, ale o tom musíme předvědčit na ledě," uzavírá.