V Torontu slavnostně vyvěsili dres Börje Salminga. Je to úžasná věc, říká švédská legenda

Předehrou prvního zápasu Toronta v nové sezoně proti Ottawě bylo slavnostní vyvěšení dresu tří bývalých opor obrany Maple Leafs. Oficiální rozlučku s hokejovými legendami Börje Salmingem (číslo 21), Redem Kellym a Hapem Dayem (oba nosili trikot s číslem 4) sledovalo v hledišti 19 520 diváků. Nechyběl ani sám kanadský ministerský předseda Stephen Harper, kterého doprovázel premiér provincie Ontario Dalton McGuinty. Ne každému slavnému hokejistovi se poštěstí, aby si svůj odchod ze scény pořádně užil. Historie zná řadu případů, kdy skvělí hráči ani nevěděli, že zápas, který právě odehráli, byl jejich poslední.

Ovšem Börje Salming (na snímku) je i třináct let po ukončení aktivní kariéry uznávanou celebritou v Evropě i Kanadě. Svá nejlepší hokejová léta strávil právě v dresu Toronta, takže "nanebevzetí" jeho čísla nikoho nepřekvapilo.

"Později jsem tady hrál několik zápasů za staré pány a vždycky jsem koukal nahoru ke stropu na všechny ty dresy. Myslel jsem na to, že bych se chtěl dočkat toho, až tady jednou bude viset také moje číslo. Je to úžasná věc. Vnitřně to strašně prožíváte, zvlášť, když jsem tu odehrál šestnáct let. Mám na tu dobu řadu vzpomínek, hodně věcí se stalo, především těch dobrých," uvedl očividně dojatý Salming, který byl minulou středu přivítán na ledě Air Canada Centre několikaminutovými ovacemi vestoje.

"Pokud se před zápasem potkáte na ledě s chlapíkem jako je Börje Salming, tak vás to prostě dostane. Když ne tohle, tak co už jiného. Nezáleží na tom, jestli je vám pětadvacet nebo pětatřicet, je to úžasný zážitek," řekl Mats Sundin, kapitán Javorových listů.

Salming se narodil 17. dubna 1951 v Kiruně, hornickém městě na severu Švédska. Jeho otec zahynul v dolech, když bylo Börjemu pět let. Vychovávala ho matka a o čtyři roky starší bratr Stig, občas pobýval u strýce. S bratrem propadli hokeji. Když vyrostl, začal hrát druhou ligu za Kiruna AIK, současně pracoval v dolech.

Na jaře 1969 debutoval v elitní soutěži za Brynäs Gävle, kde už působil jeho bratr Stig. S týmem vyhrál švédský titul a dostal se do reprezentace. Jeho velký talent objevil pro zámoří skaut Toronta Gerry McNamara, který ve Švédsku sledoval původně úplně jiného hokejistu.

V té době byli Seveřané v zámoří považováni za měkké a zbabělé hokejisty. Salmingovým krajanům v Kanadě přezdívali "Švédská kuřata". A to nejen pro barvu jejich reprezentačního dresu. S Maple Leafs se Salming dohodl v květnu 1973, smlouvu podepsal jako volný agent. Do Toronta odletěl společně s křídelním útočníkem Inge Hammarströmem a oba se okamžitě stali terčem brutálních útoků ze strany domácích rváčů.

"Věděl jsem, že to tak bude probíhat. Počítal jsem s tím, že hokejový chlebíček v zámoří bude velmi tvrdý. Uvědomoval jsem si, že to bude obnášet hodně soubojů nebo podobného způsobu hry," vzpomíná Salming. "Všichni nás testovali. Byli jsme pro ně kuřata z Evropy. Pár let nám tak říkali, ale po čase jsem už nic takového neslyšel," dodává Salming, jenž si později v Torontu vysloužil přezdívku "The King".

Už jako nováček posbíral Salming 39 kanadských bodů (5+34), skvěle si vedl i v hodnocení plus/mínus: +38. Přízeň fanoušků a respekt soupeře si získal svou bojovností a obětavostí. Do každého zápasu šel naplno. Patřil mezi nebojácné zadáky útočného typu s prudkou střelou. Jeho hra měla dynamičnost. Lehal si do střel, bránil v oslabení, naskakoval na přesilovky a nezapomínal ani na tvrdé souboje.

Salming vydržel i velmi často zlomyslné zákroky a stal se tvořivou osobností v torontské první lajně. V prvních devíti sezonách v NHL zaznamenal sedm padesátibodových sezón. V rozmezí let 1976-80 se jeho produktivita pokaždé vyšplhala dokonce přes sedmdesát bodů.

"Po prvních dvou letech v lize mi trenéři rvačky zakázali, protože mě chtěli mít víc na ledě než na trestné lavici. Řekli mi, ať už nesundávám rukavice. Nechtěl jsem se rvát, ale někdy se tomu nedalo vyhnout, když se to na ledě řezalo. Ale naštěstí jsem se už nemusel rvát doopravdy."

Salming nebyl prvním Evropanem v NHL, ale byl prvním, který se stal hvězdou a otevřel tak bránu dalším hokejistům ze starého kontinentu. V zámoří nakonec strávil celkem 17 sezon, z nich šestnáct v Torontu, jednu v Detroitu. V základní části soutěže sehrál 1148 utkání, ve kterých zaznamenal 787 bodů (150+637) a 1344 trestných minut. V 81 zápasech play off vstřelil 12 branek a na dalších 37 přihrál. Na lavici hanby odseděl 91 minut.

"Svou hrou připravil cestu všem švédským hráčům a možná dokonce i všem Evropanům. Jednoznačně patří mezi naše průkopníky," prohlásil útočník Daniel Alfredsson, kapitán Ottawy Senators.
 
"Viděl jsem ho hrát na starých videokazetách, v některých zápasech si to pořádně schytal, bylo to až neuvěřitelné, jak po něm soupeři šli. Pro každého Švéda, který hrál hokej na druhé straně Atlantiku, je to skutečný průkopník. To, co dokázal, je obdivuhodné," připojil se k Alfredssonovi centr Alexander Steen.

V aktuální soupisce Toronta najdeme Salmingovo číslo na začátku řádku u amerického centra Johna Pohla, jenž si až do minulého ročníku neuvědomoval pravou hodnotu dvou cifer na svých zádech. O slavném předchůdci se dozvěděl teprve díky náhodnému rozhovoru se spoluhráčem Staffanem Kronwallem.

"Vzpomínám si, jak jsem se tehdy Staffana zeptal, jestli považuje Matse Sundina za nejlepšího švédského hokejistu všech dob. Opověděl mi, že pravděpodobně ano, ale hned dodal také Salmingovo jméno. Já ho do té chvíle téměř neznal a vůbec jsme nevěděl, že Börje hrál s jednadvacítkou," řekl sedmadvacetiletý rodák z Rochesteru. "Slyšel jsem o něm, že to byl vynikající hráč a skvělý člověk. Jsem šťastný, je to pro mě velká pocta, že mi dovolili nosit jeho číslo."

Salming se vrátil domů v roce 1990, bylo mu čtyřicet let. Stále se udržoval ve skvělé formě. Svoji dlouhou kariéru završil třemi lety v AIK Stockholm, Kanadským pohárem 1991 a olympiádou 1992. Pro své spoluobčany se stal živou legendou. V roce 1996 byl jako první Evropan uveden do Hokejové síně slávy.

Snem každého hokejisty je vyhrát Stanley Cup, to se ale Salmingovi nikdy nepodařilo. Společně s Ianem Turnbullem sice Börje patřil v sedmdesátých a v první polovině osmdesátých let k nejspolehlivějším zadákům soutěže, jenže Toronto v té době nepatřilo do absolutní špičky ligy. Příznivci třináctinásobného vítěze Stanley Cupu čekají na další pohárový triumf již 39 let.

"Nemůžete vyhrát všechno. Byl jsem uvedený do Hokejové síně slávy, teď mám dres pod stropem Air Canada Centre. Řekl bych, že si vedu dobře," řekl Salming s úsměvem na tváři, která byla v průběhu kariéry vyspravena stovkami stehů. Dnes Salming vlastní ve Švédsku pivovar a oděvní továrnu.

"On je skutečná legenda. Toto je velký večer pro Börjeho, jeho rodinu a každého, kdo sledoval jeho hru. Odvedl tady obdivuhodnou práci a já jsem velmi šťastný, že se mu za to dostalo patřičného ocenění," prohlásil Steen.