V Torontu chci prorazit, ne sedět na střídačce, říká česká ofenzivní naděje Jiří Tlustý

Brzy bude dávat góly v NHL, jeho schopnosti už za Atlantikem dobře znají. Někdejší kladenský útočník Jiří Tlustý má za sebou první rok v zámoří a slavné lize je zase o kousek blíž. Rodák ze Slaného před rokem uzavřel kontrakt s Torontem, jehož ho draftovalo během prvního kola. Bronzový medailista z MS osmnáctiletých 2006 si krátce zkusil farmářskou AHL, většinu sezony ale strávil v juniorském týmu Sault Ste. Marie Greyhounds. "S výkony v základní části OHL jsem nebyl moc spokojen, ale play off už bylo lepší. Dal jsem devět gólů, chválil mě i trenér Hartsburg," konstatuje s uspokojením.

Individuální statistiky by měl výborný střelec s tahemn na bránu ještě zářivější, jenže koncem minulého roku musel na dva měsíce vysadit. "Zranil jsem si kotník, který mě mimo jiné nepustil na šampionát dvacítek do Švédska. Po návrat na led jsem se dostal do pohody a závěr ročníku už vypadal celkem slušně. Před příští sezonou mám velikou motivaci. Musím se pořádně připravit," uvědomuje si.

Tlustý se bude prát o místo v prvním týmu Toronta. "Je to můj dlouhodobý sen, udělám všechno, aby se mi splnil," hlásí. V těchto dnech nabírá kondici s kladenským áčkem. "Mám v klubu smlouvu, takže mi bylo umožněno, abych se připravoval s klukama. Je to fajn. Jsem ve věku, kdy je potřeba pracovat na fyzičce. Na individuální trénink bude v příštích letech času dost," usmívá se.

Za zády jste nechal první rok v Severní Americe. Byly začátky hodně těžké?
"Hlavně jsem si zvykal na nové prostředí a také dlouho nevěděl, kde budu hrát. Zúčastnil jsem se kempu Toronta, pak mě poslali na farmu. A později řekli, že si přejí můj přesun do juniorů. Na farmě to pro mě byla zajímavá zkušenost a myslím si, že jsem možná mohl dostat víc přiležitosti. Obecně mi sezona v Kanadě hodně pomohla. Když tam jdete, nevíte, co vás čeká. Takže poznáváte jiný hokej, učíte se angličtinu. Teď mohu říci, že už je to celkem v pohodě. Domluvím se, na ledě jsem si také zvykl."

Předtím jste poznal domácí extraligu dospělých a juniorů. Pak jste najednou přešel do farmářské AHL. Znamenalo to pro vás velký skok?
"Ani bych neřekl. Na farmě je hokej tvrdší, ale rychlostně mi to nepřišlo nijak výjimečné. Samozřejmě tam působí zkušení hráči, kteří jsou lépe technicky vybaveni. Ovšem že by to byl velký skok, to ne."

Vedení Maple Leafs vás později poslalo do juniorského týmu Sault Ste. Marie Greyhounds, ačkoli na farmě byla vaše bilance velmi dobrá. Řekněte, nemrzelo vás to?
"Klub věděl, co dělá. Potřeboval jsem se sžít s novým prostředím i s okolím. Juniorka byla v mém případě především k tomu, abych se pořádně rozkoukal. Účel to splnilo. Byl jsem tam spokojený, pravidelně hrál, díky čemuž jsem se okamžitě adaptoval. V Torontu to ocenili a naznačili, že je jen a jen na mě, o jakou příležitost si řeknu příští rok."

V Sault Ste. Marie mají Čechy velmi rádi. Před vámi tam váleli třeba Vašíček, Zavoral, Jakub Čech, Tůma. Hrál tam také David Kuchejda. Jak se vám v klubu líbilo?
"Moc. Tým vedl uznávaný kouč Craig Hartsburg, který s kanadskou dvacítkou vyhrál mistrovství světa. Je to typ kouče, jakého přesně potřebuju. Když dělám něco špatně, zakřičí a vynadá mi. Pořád opakoval, co mám zlepšit, měl jsem jeho důvěru. A pokud měl pocit, že se mi třeba něco povedlo, tak mě pochválil. Mám radost, že jsem ho poznal. Hráli jsme kanadským stylem a já si z toho hodně odnesl. Jako průprava na NHL to bylo vynikající."

Trávil jste volný čas převážně s Davidem Kuchejdou?
"Moc mi pomohlo, že tam David hrál. Uměl anglicky, všechno mi ukázal. Bydleli jsme v jedné rodině a byli si hodně blízko. Znali jsme se už dřív, třeba z osmnáctky."

V průběhu sezony jste si poranil kotník, který vás připravil o dva měsíce hokeje. Můžete popsat, jak jste ke zranění přišel?
"Stalo se to v situaci, kdy jsme s protihráčem dobruslovali puk k mantinelu. Já se chtěl tělem zapřít o soupeře, jenže ten mi nešťastně podrazil nohu a já vletěl do hrazení. Noha se mi otočila, hned jsem věděl, že to kotník ödnesl. Podstoupil jsem vyšetřetní a lékaři pak řekli, že mě čeká zhruba dvouměsíční pauza."

Přišel jste tím pádem o mistrovství světa dvacetiletých.
"Bohužel. Moc mě to mrzí, protože jsem kluky znal a v týmu byla super parta. Těšil jsem se, hrát za reprezentaci je pro mě vždycky veliká čest. Jenže zdraví neporučíte. Zranění jsem potřeboval vyléčit."

V Sault Ste. Marie jste nakonec udělal velmi dobré individuální výsledky. Hodnotíte ročník pozitivně?
"Musím přiznat, že se základní částí jsem moc spokojený nebyl. Jednou se dařilo, podruhé ne. Měl jsem výkyvy a to není rozhodně dobře. Ale v play off už jsem se cítil lépe. Dal jsem devět gólů, přešli jsme do druhého kola, kde nás čekal London. Soupeř byl favoritem, jenže my s ním hráli sedmé rozhodující utkání. Sice jsme vypadli, ovšem všichni v klubu byli spokojeni. Trenér Hartsburg si mě později zavolal do kanceláře a řekl, že ten rok byl super. Moc mě tím potěšil."

Příští rok už byste určitě rád hrál mezi dospělými, nejlépe v NHL. Co myslíte, je to reálné?
"Uvidíme. V Torontu mi řekli: záleží na tobě! Jak budu připraven, v jaké přijedu kondici a pohodě...Uvědomuju si, že mám velkou šanci. Musím trénovat, příští sezona pro mě může být zlomová. Zatím bych nerad odhadoval své šance na NHL. Ani to, kde budu hrát. Všechno se uvidí po prázdninách. Jedno ale vím jistě: o šanci si musím říci svými výkony."

V Torontu se můžete opřít o Tomáše Kaberleho. Pomáhal vám zkušený obránce už loni na kempu?
"Samozřejmě. Tomáš mi to strašně usnadnil. Bral mě všude s sebou. Já tam dlouho bydle v hotelu, takže se Tomnáš často zastavil a vytáhl mě někam do města. V kabině mě představil, bylo to od něj hezké. Oba jsme z Kladna, jeho tatínek je mým agentem. Máme k sobě blízko a jsem za to moc rád."

Příští rok už třeba také bude moci říci, že jste hráčem Maple Leafs.
"Přál bych si to. Mým snem je, abych prorazil do základní sestavy a nastupoval v NHL. Nechci jen sedět na střídačce a pak vykládat, že jsem hráčem Toronta. Všechno si musím vybojovat svými výkony."

Na nový ročník trénujete s prvním týmem Kladna. Je to pro vás výhodné?
"Je. Mám s klubem smlouvu, takže mohu makat ve skupině. Potřebuju nabrat velký objem, společná příprava je pro mě lepší než individuální. Ale Kladno se teď chystá na Zadov, takže budu pokračovat sám. A v létě bych měl chodit na led s klukama, kteří působí v NHL."

Týden jste také trénoval s reprezentační dvacítkou v Rokycanech. Bylo to hodně náročné?
"Bylo a já jsem jenom rád. Makali jsme v posilovně, hodně se bruslilo. To mi vyhovuje. Potřebuju být v maximální kondici na kemp, takže tvrdý trénink vítám."

Co myslíte, budete v prosince reprezentační dvacítce k dispozici pro mistrovství světa?
"To se teprve uvidí. Do nové sezony mám dvě přání. Chtěl bych hrát NHL i šampionát dvacítek. Ale obě věci nejdou dohromady. NHL je mým snem, reprezentace vždycky ohromnou ctí. Těžko říci, jak to dopadne."

Víte o tom, že o vás pochvalně mluví reprezentační trenér Alois Hadamczik nebo Vladimír Růžička? S Michaelm Frolíkem patříte k největším ofenzivním nadějím českého hokeje, vaše jméno zmiňují další uznávené osobnosti. Prý byste si zasloužil šanci v národní týmu.
"Skutečně? Tak to mám opravdu radost. Jednou bych si rád zahrál na mistrovství světa nebo jiné velké soutěži. Když budu v NHL a dovolí mi to klubové povinnosti, třeba by se mi to mohlo splnit. Ale k tomu ještě vede dlouhá cesta. Musím být na 100 procent připravený a také musím hrát co nejlepším způsobem. Určitě se o to budu snažit."