V Praze to budeme hrát stylem kamikadze, tvrdí před pátým čtvrtfinále brankář Biegl

Měsíc a půl jen zahříval místo na střídačce a kryl záda talentovanému mladíkovi Jakubovi Sedláčkovi. Dva měsíce před svými čtyřicátými narozeninami se však zkušený matador Radovan Biegl (na snímku) postavil do zlínské klece a odchytal čtvrté čtvrtfinálové utkání proti Spartě. A byl bezesporu jedním z jeho hrdinů. Pochytal devětatřicet střel a stal se pilířem prvního vítězství Zlína v sérii.

O tom, že se postaví do branky, se Biegl dozvěděl ráno v den utkání. „Vyplynulo to z toho, že už asi nebylo moc věcí, které by bylo možné změnit, a Kuba toho měl po třech zápasech dost. Byla to poslední šance, jak něco udělat, a tak jsem dostal důvěru,“ říkal po utkání s úsměvem ostřílený borec. „Snažil jsem se, abych si zápas užíval, protože už jsme v něm neměli co ztratit. Mohlo to být poslední utkání sezony, stadion byl téměř vyprodán, k tomu báječná atmosféra a skvělý soupeř i spoluhráči, takže to bylo super.“

Zlínští skutečně nemuseli být před zápasem v křeči. Sparta totiž měla všechny trumfy ve svých rukách a Berani už mohli jen překvapit. „Jsme realisté. Šli jsme do utkání s čistou hlavou a s cílem předvést fanouškům pěkný kombinační hokej. Nakonec se nám to povedlo,“ naznačil Radovan Biegl.

Velkou zásluhu na vítězství domácích měla třetí řada, kterou táhne mladá dvojice Vlach – Kubiš. „V posledních zápasech hrají výborně,“ kýval Biegl uznale hlavou. „Ale není to jen o třetí řadě nebo o první lajně. Jde o kolektivní výkon a dnes byli výborní všichni. Proto mě vůbec nepřekvapilo, že na přesilové hry naskakovala i třetí a čtvrtá řada.“

Přestože byl jednoznačně jedním z „mužů večera“, prožil si velezkušený brankář i perné chvilky. Například, když jen 34 vteřin po úvodním gólu svého týmu musel čelit trestnému střílení Tomáše Netíka po faulu Linharta. „ Nepřekvapil mě. Čekal jsem, že vystřelí těsně k tyči. Udělal to moc dobře,“ krčil rameny, když se vracel k dokonale provedenému nájezdu soupeře.

Biegl byl v dobrém rozpoložení nejen po vítězném střetnutí, ale už během něho. Nabité ochozy častokrát skandovaly jeho jméno a on jim bohorovně a s potěšením mával na pozdrav. „Užíval jsem si to. Běžně to nedělám, ale tentokrát jsem udělal výjimku. Věřím, že to nebylo na rozloučenou,“ křenil se nejoslavovanější muž utkání.

Do ostrého zápasu naskočil gólmanský matador po téměř dvouměsíčním vysedávání na střídačce. „Nebylo to jednoduché. Herní pauza je pro brankáře vždycky nepříjemná, takže jsem rád, že to dobře dopadlo,“ oddechl si po boji Biegl.

Do klece ho během uplynulých týdnů nepustil skvěle chytající, o generaci mladší, Jakub Sedláček. Ve svém prvním seniorském play-off v kariéře byl však talentovaný brankář pod enormním tlakem. „Play-off je hodně o štěstí. Kuba odchytal skvělé zápasy v základní části. Díky němu jsme skončili na pátém místě. Bohužel štěstí ho ve vyřazovacích zápasech opustilo, ale svou práci si i tak odvedl dobře. Naneštěstí jsme vyhořeli hlavně v koncovce,“ zastával se kolegy z branky Radovan Biegl. „Kuba na sobě tvrdě pracuje, a pokud mu tato pracovitost vydrží, rozhodně je příslibem klubu pro budoucnost.“

Během uplynulých zápasů série, které strávil na střídačce, bedlivě sledoval i gólmana protivníka. Petr Přikryl odchytal první tři zápasy ve velkém stylu a výrazně pomohl Spartě ke třem výhrám. „Nemile mě překvapil tím, jak dobře chytal,“ glosoval zlínský brankář jeho výkony. Ani čtyři branky, jež mu Zlínští nasázeli ve čtvrtém duelu, však nebudou mít na jeho sebevědomí podle Biegla žádný větší vliv. „Sparta bude hrát doma trochu jinak, hlavně v obraně. Myslím si, že inkasované branky nebudou hrát žádnou velkou roli. V play-off se nehraje na body, takže jeden zápas se hodí za hlavu a jede se dál.“

Ani po první výhře v sérii Berani nad případným postupem do semifinále play-off příliš nepřemýšlejí. Protivník má totiž ke kýženému cíli stále podstatně blíže. Zlínský gólman nechtěl spekulovat, zda se opět postaví mezi tyče. „O tom nic nevím,“ ohradil se. „V každém případě to v Praze bude úplně jiný zápas. Je tam větší hřiště, takže se stylem, který jsme předvedli v posledním utkání, to nebudeme mít lehké. Bude to takové kamikadze - možná i harakiri. Rozhodně tam ale pojedeme se vztyčenou hlavou. Stát se může všechno.“